Karel Funk sdílení

Napsala mi kamarádka hezky: Začali zas opakovat F. L. Věka - uvědomuji si, jakou samozřejmostí pro tu dobu bylo položení se do víry. Jinak to snad ani nešlo. I proto mi je ten seriál tak milý - nejen tím povstávajícím českým obrozenectvím, ale i neutuchající, nepochybující, duši rozšiřující vírou. Člověk odtud saje i svou odvahu nepochybovat a sílit v tom. Ten F. L. Věk byl krásný a důležitý počin jak v době napsání Jiráskem, tak v době, kdy se u nás dával v televizi. Ba dokonce prý i v někdejší NDR, kde Čechy moc nemilovali, prý v době seriálu bylo málo lidí na ulicích a z většiny oken bylo vidět, že běží televize. číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=5qj_ASB7s7s číst dál

12.1.2020 nastává historická konstelace. Planeta Saturn totiž vstupuje do exaktní konjunkce s Plutem. Stává se tak ve znamení Kozoroha, což se naposledy událo 13. ledna léta Páně 1518. Nikdo neví, co to přinese, není mezi námi totiž pamětníka. Pan profesor Štěpán Urban, který mne učil nejen hře na kytaru a kompozici, ale také oněm věcem mezi nebem a zemí říkával, že vztah Saturna k Plutu lze vyjádřit slovy- číst dál

Při mé včerejší návštěvě přítele Freda Strejčka mi poskytl mail od Štěpána Raka, který je přinejmenším stejně vynikající astrolog, jako kytarový virtuos. Je to dost významné, proto jsem se s oběma domluvil, že se podělíme i na těchto stránkách (i když prý někteří další astrologové už o tom též píší). číst dál

Přibližme si ji opět obyčejně lidsky, další maličkostí z jejího běžného života. číst dál

Našel jsem si na Silvestra tento výklad: Silvestr, dříve také Sylvestr je křestní jméno a pochází z latiny, kde silva znamená les a silvestris, znamená lesní. Spojení silvestr potom znamená „Muž z lesa“. Ženským ekvivalentem je Silvie. číst dál

Svatý Václav: Kdo byla tajemná žena, se kterou ho donutili zplodit dítěPavel Šafr číst dál

Dvakrát v životě chodila Táňa Fischerová bosa a vždy to mělo pro ni hluboký význam. Poprvé když v útlém mládí navštívila svou kamarádku, kde si řekla o něco na přezutí. Bratr kamarádky Zdeněček pravil, že chodí doma bosi. Táňa na to, že oni se doma přezouvají a tedy že chce přezůvky. Dostala od Zdeněčka pantoflíčky bez paty a s vysokým špičatým podpatkem, ve kterých ušla zkroucená tři kroky, pak se ze zkroucení zhroutila a zula. číst dál

Ze společné knihy SVĚTLINY II autorů Táni Fischerové, Ludvíka Procházky a Karla Funka (viz doslov k textu ze 30. 12. 2019) číst dál

Slováci si dokázali zvolit tu, která upozorňuje na hrubost a vulgaritu. My si volíme (opakovaně) ty, kteří jsou hrubost a vulgarita sama. Slováci mají nyní ve světě úctu, Češi ostudu. číst dál

Václav Havel před 30 lety naložil jak pán. To si národ za rámeček nedalDaniel ZemanFoto: ČTK, ČTK číst dál

RITA
 
Většina z nás ráda podléhá náladám. Nálada je malé božstvo. Dnes mám dobrou náladu a tak udílím milost i svému okolí. Ovšem běda, když náladu nemám nebo když mám dokonce špatnou náladu! To je konec komunikace. Mnohokrát se mi stalo, že někdo, s kým jsem měla schůzku, ji odřekl s odůvodněním: nepřijdu, bude to tak lepší, mám špatnou náladu.
Samozřejmě, každému z nás se někdy přihodí, že není v nejlepší formě, ale proto je tak důležité naučit se zvládat sami sebe, aby emoce nelomcovaly našimi životy, naší duší a vůbec už ne životy těch druhých, kteří navíc za ně ani nemůžou. A konečn... číst dál

* Vidíme-li nedostatky v povaze blízkého člověka, můžeme se za něho modlit a vlévat do jeho aury síly protikladné: vzteklému klid, lehkomyslnému odpovědnost, neukázněnému radost z pořádku… (pokud tyto ctnosti máme sami vypěstovány). číst dál

Motto: Poslední dobou myslívám na smrt. Ne s děsem z toho faktu, že musíme umřít, ale právě naopak. Dívám se na ni jako na přirozenou součást života, která z něj dělá to cenné. Proč se jí tolik lidí bojí a proč většina tak špatně a neradostně stárne? Možná proto, že pokud jsme cestu k Bohu, která vede přes sebereflexi nenašli už dřív, těžko ji nacházíme na konci života. Naše selhání pak nabývají na síle a možnost je změnit je už malá. číst dál

Máša Svobodová – skvělá astroložka, psychoterapeutka, fyzioterapeutka a společnice, se kterou jsem se poznal v redakční radě Gemmy, mne jednou po práci, snad v polovině devadesátých let, vedla k ní domů, abych se podíval na originál Drtikola, který vlastnila. O jejím soukromí jsem tehdy nic nevěděl. Když jsme se blížili k jejímu domovu, udála se náhodná drobnost, na jakou se ale nezapomíná. Zdálky jsem pozoroval podivného človíčka, jak vynáší odpadkový koš. Když nás uviděl, nenadále se k nám od kontejneru rozběhl. Byl rázovitého zevnějšku, bos, v košili zapnuté na jeden knoflík a ještě ve š... číst dál