Karel Funk sdílení

Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti. - Václav Havel číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=plLcX2m_4gM číst dál

Vyšla jakási podivná kniha (spíš sborník výpadů-výparů  bezvýznamných paranoidních duší) o Václavu Havlovi - padouch, podvodník, zločinec... Pokusíme-li se o malou psycho-studii autorů, pak vidíme, že LŮZA SI MUSÍ NEUSTÁLE HLEDAT NĚJAKÉ OPRÁVNĚNÍ A TERČ SVÉ ZLOBY. Je pracovitá. Neumí ani nemůže to činit jinak, než že útočí na světlo, či na něm hledá malé skvrnky. Bylo to tak ve všech totalitách. Z rovnosti charakterů jde na lůzu hrůza. I v dobách po jejich pádech žije spodina  v nostalgii i pokusech o agresi - když už nemůže věšet, pak aspoň hanobit. Je to její podstata, zdroj její energie. I proto dnes tak hltá lži a zlomyslnosti z ruských zdrojů. Morálně nalomení a mentálně leniví k nim získali důvěru. (Mimochodem, o dnešním putinovském Rusku platí, že "čím výše leze opice, tím je zřetelnější její holý zadek". Už to ale nejsou ti ospalí medvědi brežněvovského ražení, ale směs asijské lstivosti a proradnosti, a západní techniky a pí ár. ) číst dál

https://www.i60.cz/clanek/detail/22085/jan-hnizdil-vystoupil-jsem-z-hlavniho-proudu?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu číst dál

Kdysi říkal Václav Havel o jedné své jízdě noční tramvají. Měl lístek, ale protože v tramvaji byl sám a jel jen jednu stanici, mohl si ho klidně nechat neproštípnutý na příště. Bylo to lákavé, mnohý z nás by to pragmaticky využil. Ne tak Havel. Cítil, že by cosi porušil a lístek si proštípnul. I odtud začíná ta takzvaná duchovní cesta, i kdybychom neskloňovali Pánaboha, lásku, srdce, meditaci atd. ve všech pádech. číst dál

Srpen 1968: Okupace české duše trvá dodnes. Češi mají strach  Tuto fotografii pořídil v Praze těsně po okupaci v srpnu 1968 Jan Palach. | Foto: Archiv Ladislava Žižky Jak souvisí okupace Československa v roce 1968 a Výzva proti strachu a lhostejnosti, kterou dali dohromady čeští vědci? Minulost si neseme v sobě. Návyk se bát, ohýbat. číst dál

Představme si utrmáceného a třeba zraněného pradávného člověka, jak uléhá do své jeskyně mezi krápníky a jezírka a léčí se jen bylinkami. A teď si představme sebe, snad taky trochu utrmácené svými chtivostmi a neuspokojenými požadavky, jak uléháme do podobných prostorů léčivého ticha a průzračných tůněk. Nenajdeme cosi podobného, co regeneruje naši psychiku? Snad si pak přestavíme hodnoty, přestaneme tolik čekat od druhých lidí a začneme víc chtít od sebe. Co patří k užitku dneška, to víme a umíme. Umíme ale ctít posvátno? Dávní lidé neměli internet a mobil, snad ale znali jiné světy, které nám obrazovky a displeje neukáží. Dnes jen luštíme záhady. Záhady toho, čím jsme kdysi žili a co jsme po sobě zanechali. číst dál

*  Duchovní růst bez trvalého sebepoznávání neexistuje (leda fiktivní).*  Čím více se člověk ztotožňuje se svým pravým Já, tím méně se ztotožňuje s věkem.*  Ze všeho nejvíc se těším na kámaloku, až prohlídnu, odtrpím a rozhodnu se příště napravit vše, co nedobrého jsem myslel, cítil, říkal a činil, a budu tím osvobozen pro další stupeň zkušeností a učení se lásce a moudrosti.*  Beethoven pracoval od oltáře hudby pro veškeré lidstvo. (Skoda, že tak málo těch, kdo se hlásí k duchovnu, se snaží k jeho spasitelskému odkazu trpělivě pronikat.)*  Vztah některých ke komunistickému  zlu: “Všichni s... číst dál

Tak nazvala svoji sbírku básní Františka Věra Sojková (*1891 v Písku, +1968 tamtéž). Napsala ji v koncentračních táborech Terezín a Ravensbrück, kam byla odvezena za svoji odbojovou činnost. Tři vybrané ukázky. číst dál

https://christian-rosenkreutz.webnode.cz/templari/ číst dál

Můj přítel známý bylinkář Josef Zentrich (Pepíno) říkal, že ho může čert vzteky vzít, když vidí, jak lidi nakupují exotickou quaranu či podobné drahé úžasnosti, vychvalované reklamou, zatímco bez zájmu míjejí zrovna tak účinné pampelišky, kopřivy a podobně. Má pravdu. číst dál

Režie Honza Řehák číst dál

Čas od času koluje buď hrůzostrašná informace o konci světa, nebo naopak o jakémsi vývojovém skoku, pokud... - zde si autoři dosazují podle své mesianistické fantazie ledacos. Nedávno takoví nepřemýšliví paušální přeposílači kdečeho rozesílali, že jakési "Centrální kosmické Slunce" (trapně nesmyslný pojem sám o sobě) vyšle svůj mocný "puls" (opět - co to je?), a nastane prý číst dál

V duchovní vědě se připomíná, že člověk je trochu pod vlivem či inspirací elementálů toho, kdo první proslavil křestní jméno, tedy většinou světce či hrdiny, což bývá často totéž. Jistě že to neplatí vždy, ale měl by to být i cíl člověka se ke "svému" světci vztahovat, mít ho v jeho hlavním aspektu jako vzor či tradici vlastností (Maria, Josef, Petr, Pavel, Václav, Ludmila, Anna, Marta, Tereza, Alžběta, Jan, Martin, Karel, Vít, Jiří, Michal, Ondřej, František...). Ne všechna jména mají ale nějakého světce, zvláště ne ta přejatá (Šarlota, Alan, Boris, Aneta, Žaneta, Zina, Karina..). Napadlo mě taky: apoštol Jan byl Miláček Páně, mladý, jistě oddaný Pravdě a naplněný ideály. Stal se takovým archetypem. A známí další Janové?: Autor Janova evangelia ze 2. stol.,  Hus, Jana z Arku, Nepomucký, Palach, Zajíc, Patočka… číst dál

"Máme tendenci dívat se na vesnické obyvatelstvo starších věků jako na vesnické balíky, ale leccos v jejich folkloru prokoukne více než nepovedené dětské proniknutí do magie a nadsmyslových světů – vždy jsem přemýšlel, jaká to byla velká kosmická škola, když se někdo stal rolníkem a obdělával se zvířaty pole a les a louky někde v 19. století na českém a moravském venkově, je jedinečná šance poznat hmotu a všechny vesmírné proudy které jsou pro chov zvěře a pěstění plodin potřebné – vždyť co nahradí vůni mokvající jarní země..." číst dál