Ještě k Táně: Krom čtyř článků na těchto stránkách o ní, zaznívají dnes oslavné řeči na ni - který politik by se rád nezviditelnil, že? Řeční asi i ti, kteří se jí za života klidili z cesty.

Napsal Karel Funk (») 9. 1. v kategorii Aktuální informace, přečteno: 122×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Přibližme si ji opět obyčejně lidsky, další maličkostí z jejího běžného života.

 

Snad někdy koncem devadesátých let se nás na pozvání přítele-malíře sešlo v jeho galerii několik osobností z oblasti kultury a „duchovna“ nejrůznějšího zaměření (Patricie Tervinová, Viliam Poltikovič...), jakási „rada moudrých“, abychom učeně i neučeně diskutovali o umění, každý podle svého. Celé si to natáčel režisér Vojtěch Jasný, který si sem zaskočil z Ameriky, kde po léta vyučoval ty, kteří chtějí dělat dobré filmy. Rád jsem ho znovu potkal, v dětství jsem se kamarádil s jeho synem Petrem na vozíčku a jeho rodiče jsem tehdy zaregistroval jako tajemné a přívětivé osobnosti, vonící už tehdy svobodným světovým „šmrncem“. Slýchal jsem o něm po letech i z Hlasu Ameriky, moc hezky o něm před mnoha lety hovořil z Ameriky i Jiří Voskovec. Pan Jasný mi v galerii vyprávěl i zajímavé atrologické souvislosti, vyznal se v tom. I o svobodomyslných vztazích Američanů mezi sebou a jejich ochotě si vzájemně pomáhat.

Filmový záznam našeho povídání opatřil pan Jasný anglickými titulky či daboval a řadu let pak pouštěl adeptům filmové tvorby při svých seminářích jako podklad k diskusím. Pyšnili jsme se, že jsme konečně pronikli do Hollywoodu. Po této debatě nám malíř-hostitel nabídl svůj poslední velkolepý projekt: Promítání na plátno jeho obrazů, které se plynule prolínaly s fotografiemi dálných hvězdných světů, pořízenými Hubleovým teleskopem. Projekt skutečně velkolepý, možná až moc. Táňa, kterou jsem nadšeně na tuto akci pozval, byla skeptik: Mé nadšení „spražila“: viděla v tomto počinu tehdy (asi jako první) poněkud troufalý počin kombinace božího vesmíru, vznešeného a svatého nade vše pomyšlení, s dílem lidským. To, ať se nám to líbí nebo ne, je vždy jen matným odleskem božího díla. Táňa se proto od věci vnitřně distancovala, mně toto pochopení trvalo poněkud déle, ale přece. A hle, co se jí přihodilo: Nedovřeným střešním okénkem ji po dobu produkce oslňoval proužek zapadajícího slunce. Zasáhl jen ji a jen ve výši obličeje. Nemohla proto pozorovat představení, byla osvětlena přímým slunečním svitem, přirozeným a prostým. V poněkud neopravdovém programu pak prožívala, bez svého záměru a se zavřenýma očima cosi širšího a krásnějšího, než my ostatní. Produkce, podbarvené módní "meditační" hudbou táhnoucí se odnikud nikam,  se vnitřně neúčastnila, což v tu chvíli způsobily bez jejího přičinění i vnější okolnosti. Symbolika kolem ní někdy hovořila velmi jednoduše, ale výmluvně.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.