V Čechách ohrožený druh; Proč se jím tady zabývám?

Kdysi jsem se dočetl příběh o posvátném egyptském talismanu. Byl to skarabeus – posvátný brouk starých Egypťanů, zhotovený ze zeleného jaspisu. Při svých vykopávkách v Egyptě jej nalezl Napoleon a nosil ho při sobě. A skutečně, šel od vítězství k vítězství. Když se mu narodil jeho vytoužený syn, domníval se, že má veškeré štěstí a úspěch zaručen a skarabea daroval při jednom plese kněžně ze Schwarzenbergů, která jej okouzlila. Od té doby ho stíhala jedna porážka za druhou. Toto jsem četl v překladu článku z britského Daily Expressu z roku 1935. Pátráním jsem zjistil, že skarabeus byl ve vzácných sbírkách Schwarzenbergů na zámku Orlík. Stařičký archivář, který zde po válce pracoval, si na tento předmět ještě v roce 1990 pamatoval, ale od dob komunistů nebyla památka k nalezení. I napsal jsem v roce 1991 Karlu Schwarzenbergovi, tehdy prezidentskému poradcí Václava Havla, nemá-li nějakou stopu. Odpověděl obratem – v dopise z 22. 11. 1991 píše, že je rád, že mu píše někdo z jeho kraje (bydlel jsem tehdy v Miroticích, pět kilometrů od Čimelic a nedaleko Orlíka), a dále: „…Píšete o historce s talismanem, který daroval Napoleon při příležitosti oslavy narozenin svého syna tehdejšímu rakouskému vyslanci a vojevůdci knížeti Schwarzenbergovi. Ovšemže ji dobře znám a na amulet si pamatuji...“ Ke konci delšího dopisu napsal, že když byli nuceni opustit Orlík, byl ještě malý chlapec a ani on neví, kde by bylo možné předmět nalézt. (Malá asociace: Kdysi mi bylo umožněno k veliké radosti posadit se na Pražském Hradě za stůl, kde sedával Masaryk. Při prohlídce místnosti jsem se dozvěděl o řadě mimořádně vzácných, zejména zlatých předmětů včetně unikátního umyvadla. To – krom jiných věcí - ihned po svém nástupu nechal Husák barbarsky odmontovat a odvézt, prostě ho ukradl. Proč by tedy nemohl být tehdy ukraden i nepatrný leč vzácný skarabeus.)

Náš pan kníže, jak se mu tu od pamětníků říká (jeho otec například nechával vystudovat za své peníze nadanější děti ze širokého okolí), si krásně upravil Dvůr u Cerhonické Obory za Miroticemi. Pamatuju, jak tam bývalo za jézeďáků po kolena bahna a opadaná omítka. Krávy nikdy nevyšly na pastvu. Jako telata je uvěznili ve chlívech a tam žily do smrti nebo do převozu na jatka. Jaké síly života mohly být asi v jejich mléce? Tak to bylo téměř po celé republice. Dnes je to tam krásně zvelebené, pan kníže se tu občas ukáže. Ba vysázel zde i alej a na jejím konci postavil malebnou kapli, kousek od nádherného rybníka, který tu rovněž založil. Na vnější stěně kaple jsou mj. portréty tří pejsků, jako živých. Dva „modely“ z nich ještě žijí, znám se s nimi „osobně“ a jsou si náramně podobní. Kámen, který nechal do kaple dopravit na místo oltáře, má úžasné vyzařování. Ani trochu se mi nelíbí, že někteří místní tady panu knížeti říkají důvěrně a drze „švancík“. Když ten upravený areál otevíral, nechal připravit pohoštění pro stovky lidí z vedlejších vesnic, a sloužit mši pod širým nebem. Lidi se poměli, najedli a vše zkritizovali. Jak ten národ zpustnul. Velká část národa chce jen brát, přijímat, ale neoplácí ani elementární úctou a slušností. Vpravdě proletářská, marx-leninská výchova.

V rozhovoru pro LN jsem uvedl pan kníže svá dvě kréda: 1. Obelisk na třetím hradním nádvoří byl postaven k osmdesátinám TGM. Ten když odstupoval, řekl větu, že tamodtud se na nás bude ještě chvilku dívat. Tak jako Václav Havel, i Karel Schwarzenberg by se cítil pozorován naším Zakladatelem.

2. "Konzervativec vychází z pevných hodnot, které pro mne jsou vyjádřeny těmi známými čtyřmi kopci: Sinaj, Golgota, Akropolis a Kapitol. Tedy římské právo, řecká demokracie a filosofie, Desatero."

A PROČ SE ZDE TAK ZABÝVÁM  KARLEM SCHWARZENBERGEM? I KDYBY NEBYL ZVOLEN PREZIDENTEM, JE NYNÍ SKRZE NĚHO OPĚT POOTEVŘENO K NAŠÍ NÁRODNÍ DUŠI. V TOMTO SMYSLU JSOU TO VZÁCNÉ DNY, ALESPOŇ PRO TY, KDO CHTĚJÍ VNÍMAT.

Podívejme se ještě na části dvou rozhovorů s panem knížetem, novější a starší. Sice to bylo na internetu, ale ono mi to nedá, abych to sem pro spřízněné duše nepřenesl. Jsou tu různé „drobnosti“, které se ani nezveřejňují, jako například že Schwarzenbergova paní založila a vede v Keni nemocnici mj. pro dívky léčící se po strašlivé obřízce... Naši sousedi jsou právem hrdi na svého Alberta Schweitzera, lékaře v Africe. My na  podobné lidi házíme splašky.

Schwarzenberg: Jako prezident budu hájit slabší

Kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro Právo řekl, že se nezříká odpovědnosti za nynější vládu. Podle něj udělala spoustu "blbých" kroků, které neuměla vysvětlit. Připomněl ale například, že když byl premiérem Miloš Zeman, nezaměstnanost byla jen o něco nižší než nyní.

Proč myslíte, že plebejský, víceméně ateistický národ, jakým Češi jsou, by si měl zvolit za prezidenta katolíka a šlechtice?

Jak známo, protiklady se přitahují. Myslím ale, že je předsudek, že jsou Češi plebejští více než ostatní. Jsou poměrně rovnostářští, ale plebejští nejsou.

Minule jste mi řekl, že vám někteří lidé vyčítají, že se aristokrat snaží stát prezidentem demokratického státu. Nevylučují se tyto zájmy?

Myslím, že se to nevylučuje. Když se podíváme zpět do dějin, většina demokracií byla založena aristokraty. A navíc v Česku je nás pár jedinců, myslím, že tady patříme na červený seznam ohrožených druhů.

Řada lidí vám předhazuje, že jste dlouho pobýval mimo republiku. Prezident Klaus naznačil, že by lidi měli hlasovat pro Zemana, protože on tady celý život žil v dobrém i zlém.

Nikdy jsem o tom nepochyboval, že podpoří Zemana. Několikrát to naznačil. Upekli spolu opoziční smlouvu. Dlouholetá zkušenost mi ukázala, že nic není více než společný kostlivec ve skříni.

Jaký kostlivec?

Všechno, co se dělo v opoziční smlouvě. Většina afér lidí, kteří byli teď omilostněni, měla své počátky v opoziční smlouvě.

V čem vy vidíte problém opoziční smlouvy?

Demokracie spočívá na tom, že jedna strana vládne a druhá ji kontroluje. Nebo máme monarchii, pak je vláda jeho veličenstva a parlament ji kontroluje. Když mám systém, kde je nekontrolovaná moc, je to pochybné. A navíc, jak mi lidé říkají doma i v zahraničí, marže se tehdy zvedly o 100 procent.

Myslíte úplatky?

Ano. To jsem slyšel od nejrůznějších podnikatelů.

Václav Klaus naznačil, že byste nás nechal v Evropě rozpustit jako kostku cukru v čaji. Máte to v úmyslu?

Jsem přesvědčen, že náš národ zachováme pouze, když zůstaneme členy Evropské unie. Oba víme, co nechceme. Klaus ale doufá, že můžeme hrát izolovanou roli. Já tvrdím opak, podle mého bychom na izolaci trpce doplatili. To si může dovolit dělat ostrov.

Řekl jste, že byste jako prezident chtěl být zastáncem slabých, starých a handicapovaných. Proč jste se o to nesnažil již v této vládě?

Šetření bylo nutné, ušetřilo nás − nechci přehánět − osudu Maďarska či Portugalska. Byli jsme na cestě tímto směrem. Měl jsem ale jisté námitky vůči jednotlivým opatřením. Ale nerad se pletu někomu do jeho práce, tak jako já bych nebyl rád, kdyby mi ministr zemědělství nebo sociálních věcí kecal do zahraniční politiky. Prezident je ale v úplně jiné pozici. Ten se má o slabší starat.

Co jste myslel tím, že je Miloš Zeman člověk minulosti?

Kdyby byl Zeman zvolen, bylo by to pokračování Klausovy éry, nikoliv v modré barvě, ale s růžovým nátěrem. Uznávám, že je těžká váha, ale vše, co ho obklopuje, co říká, je poněkud ohraná deska.

Vy nejste muž minulosti?

Můžete mi právem vytýkat, že nejsem ideologicky jasně vyhraněný. Jednou jsem měl blízko k ODA, potom k zeleným. To ano. Ale na druhé straně jsem po celý život, ať je to v umění, nebo v politice, byl hodně otevřený a zajímal se stále, co je nového. Moje základní vlastnost nebo neřest je asi zvědavost.

Miloš Zeman prezidentské finále ale vidí jasně jako boj pravice proti levici. Podle něj jste vicepremiér pravicové vlády a to si nemůžete odpárat.

Zeman chce konfrontaci levice s pravicí. On potřebuje, aby se všechno, co je nalevo od středu, což by byla bezpochyby dneska většina, soustředilo jenom na něho.

Já se vlády nezříkám, podívejte se ale na její výsledky. Za Zemana byla nezaměstnanost pouze o tři čtvrtě procenta nižší než dnes. A my jsme to udrželi v době hospodářské krize a on v době rozkvětu. Máme jedny z nejlevnějších peněz na evropské pevnině, tak levně jako my si nikdo nepůjčuje.

Samozřejmě vláda udělala spoustu blbých kroků, které nebyla schopna vysvětlit. Měli jsme jednotlivé ministry, kteří kvůli podezření z korupce a jiným otázkám museli odejít. Mohli jsme některé věci provádět šetrněji. Vše uznávám. Ale celkově, když se podívám na výsledky ve srovnání s ostatními evropskými vládami, tak vůbec nejsou špatné.

Setkal jsem se s názorem lidí, kteří by vás volili, ale nechtějí, protože podle nich nejste dostatečnou pojistkou dekretů prezidenta Beneše.

To je naprostá volovina. Jako ministr zahraničí s tím mám hodně co do činění. Benešovy dekrety byly zrušeny přijetím ústavy už před dvaceti lety ovšem ex nunc, tedy bez zpětné účinnosti. Není možné to vrátit do stavu roku 1938. Němci rovněž zrušili mnichovský diktát, ale také ex nunc, protože by tím nastal nekonečný právní problém.

Nejde to zrušit zpětně, poměry jsou takové, jak se vytvořily. Na tom se nic nemění. Dneska si už můžeme otevřeně říci, že tehdejší postup by byl dneska nepřijatelný. Dnes máme zákony proti genocidě, podle kterých soudí mezinárodní tribunál. Když se genocida děla v bývalé Jugoslávii, tak jsme to odsoudili. Václav Havel říkal, že tragédií je, že jsme se nechali nakazit nacistickým duchem. Ale musí přece všem být jasné, že to nejde vrátit zpět.

V duelu se Zemanem jste řekl, že by dneska prezident Beneš skončil s dekrety v Haagu u mezinárodního tribunálu. Jak jste to myslel?

To je samozřejmě otázka dneška. Jak jsme viděli v Jugoslávii, v Africe, dnes se vyhánění obyvatelstva velice přísně posuzuje.

Co říkáte na to, že váš výrok hned vyvolal takovou averzi?

Já budu říkat věci, které jsou pravdivé, i když vyvolávají kontroverzi. Když se mě na to Zeman zeptal, tak jsem slušně odpověděl. Kdybych se z reakce veřejného mínění podělal, tak by to byla pro mě hrozná porážka.

Tvrdíte o sobě, že jste Čech jako poleno, proč jste tedy nenaučil svoji ženu česky?

Do roku 1989 jsem nechtěl, to přiznávám, aby moje rodina měla stejnou zátěž jako já. Žil jsem tam, pracoval, ale měl jsem sen se vrátit. V situaci, kdy to vypadalo jako nemožný sen, jsem je nechtěl zatěžovat. Žena se česky začala učit, ale v roce 1992 měla tu strašnou nehodu, pak byla dlouho úplně ochromená. Rehabilitace, která docela úspěšně proběhla, vyžadovala hodiny a hodiny, takže nedokázala dělat nic jiného.

Od té doby se naučila svahilsky. Po nehodě totiž zjistila, že pro ni je nejhorší sychravé počasí, takže ji jedna přítelkyně pozvala do Keni. Úplně ožila, začala tam pracovat v nemocnici, zajímat se o pacientky s tou strašnou ženskou obřízkou. Postavila jim operační sál a přivezla odborníky. Teď je to velice krásně fungující nemocnice.

Podpoří vás v kampani?

Snad se objeví příští sobotu, až budou výsledky. Buď mě bude utěšovat, nebo budeme slavit. Snad se objeví i děti.

"Rakousko žárlí, že Schwarzenberg je u vás ministr“

Praha - Už teď je nová kniha rozhovorů současného vicepremiéra a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga s názvem 'Nepodceňujte moji zlomyslnost' podezíraná z toho, že se má stát součástí jeho případné prezidentské kampaně.

Kniha zatím vyšla jen v Rakousku a v němčině. Schwarzenberg v ní s novinářkou Barbarou Tóthovou mluví o „politice, morálce a budoucnosti společnosti"...

„Pro Rakušany je podle mého názoru složité to, že je tady český ministr zahraničí, který mluví perfektně německy, který část svého života prožil v Rakousku a teď pracuje pro „druhou stranu", pro Česko a je jejím „PR" ministrem," řekla v rozhovoru pro Aktuálně.cz novinářka Barbara Tóthová při své návštěvě Prahy.

I když, možná to byl Schwarzenberg, kdo si se „svými" Rakušany začal. Hned zkraje svého působení ve vrcholné české politice označil rakouské protitemelínské aktivisty za „magory".

Sám Schwarzenberg teď mezi rakouským publikem vtipkoval, že o Česku se v Rakousku bude psát pozitivně nejdřív za sto let.

Barbara Tóthová, která vyrůstala ve Vídni a pracuje tam pro levicově liberální týdeník Der Falter, má podobně jako Kníže kořeny v Česku. Její matka je Češka, otec pochází ze Slovenska. Se Schwarzenbergem už v roce 2005 vydala jeho biografii.

Aktuálně.cz: V jaké řeči jste spolu s Karlem Schwarzenbergem vedli rozhovory, které nyní vyšly knižně v němčině?

Mluvili jsme spolu německy. Karel Schwarzenberg se sice narodil v Česku, ale mnoho let žil v Rakousku. Jeho němčina je pravděpodobně stejně perfektní jako čeština, i když občas v ní používá některé starobylé výrazy. To je ale podle mě zajímavé, protože oproti němu většina politiků používá uniformní jazyk.

A.cz:  Kniha rozhovorů se Schwarzenbergem se jmenuje ,Nepodceňujte moji zlomyslnost'. V čem spočívá jeho zlomyslnost?

Na tomto názvu trval Karel Schwarzenberg sám. Říká, že zlomyslnost je jedna z posledních neřestí, které se může věnovat. V knize říká mnoho různých ,zlomyslností'. On je celkem otevřený. To je jedna z věcí, díky níž je oblíben nejen v České republice, ale i v Rakousku. Nemáme politiky, kteří by říkali věci, které si doopravdy myslí.

A.cz: Mluvili jste o česko-rakouských vztazích a napětí, které panuje mezi Prahou a Vídní?

Je to samozřejmě součástí knihy, ale není to ten hlavní motiv. Mě osobně už to unavuje. Je pravda, že jsme si velmi blízcí. A i to, že Rakousko neustále vytahuje témata, která jsou pro Česko citlivá. Což je jen hra, na které se nechci podílet.

A.cz: Ale i vztah Rakušanů ke Schwarzenbergovi se změnil. Bývá teď častěji kritizován v médiích.

Podle mě je pro nás složité to, že tady je český ministr zahraničí, který mluví perfektně německy a který prožil část svého života v Rakousku, a teď pracuje pro „druhou stranu". A zároveň je takový „PR" ministrem své země.

A.cz: Je to tedy tak, že Rakušané snad žárlí, že Schwarzenberg je tu minstrem, že o vás tolik ví?

Trošku. Je to těžko pochopitelné pro lidi, kteří jsou zvyklí uvažovat v národních kategoriích. Myslím, že by bylo zajímavé, kdybychom měli víc „dvounárodních" politiků, jako je Karel Schwarzenberg. Pomohlo by to vzájemnému porozumění. Je to také více evropské, pokud má politik základnu ve dvou zemích. Ano, možná, že můžu žárlit na to, že nemáme rakouského politika, který by v sobě měl takovou komplexnost.

A.cz: Jak dlouho rozhovory vznikaly? Byl někdy zlomyslný k vám?

Rozhovor vznikal rok, setkali jsme se šestkrát, vždy asi na dvě hodiny. Samozřejmě že Karel Schwarzenberg má rád vtipy a bývá někdy ostřejší, ale myslím, že je příliš velký gentleman na to, aby byl zlomyslný k ženě. Býval někdy unavený kvůli velmi nabitému programu a všichni víme, že usíná, pokud ho debata nezaujme, proto jsem si musela dát záležet na otázkách. Ale mám pocit, že si užíval to, že u jednoho tématu může zůstat i dvě hodiny. Politický život je jiný, rozsekaný do dvacetiminutovek, kdy člověk musí přecházet z tématu na téma.

A.cz: Jak dlouho se znáte?

Už v roce 2004 jsem psala jeho biografii. Rok před tím jsem získala stipendium Mileny Jesenské na vídeňské univerzitě, kde jsem v rámci projektu napsala knihu o ročníku, který dokončil školu v roce 1989. Tato kniha byla vydaná a na její prezentaci se úplně náhodou objevil Karel Schwarzenberg a koupil si dva výtisky. Jeden pro sebe a jeden pro svého syna. Myslím, že kniha i to, jak jsem se pokusila odvyprávět příběhy těch lidí, se mu opravdu líbila a i proto jsem dostala nabídku, abych napsala jeho biografii.