ÚVAHA POVOLEBNÍ

Můj přítel, zasvětivší velkou část života kulturní osvětě a povznesení národa, to napsal za mne.

ÚVAHA POVOLEBNÍ

Tak na trůnu spočine Narcis II. S tím už nic nenaděláme. Je třeba to vydýchat. Ráno jsem si začvičil důkladněji než jindy. Pěkně: nádech Schwarzenberg, výdech Zeman, nádech Schwarzenberg, výdech Zeman, nádech Schwarzenberg …. Nezbývá nám, než to přijmout po anglicku: jedna prohraná bitva přece není prohraná válka, tak co. Ten hnilobný proces postbolševické éry není ještě zdaleka dokončen, to ještě jednu dvě generace potrvá. Ale už se blýská na lepší časy. Chce to nevidět jen tu svoloč, ale všímat si i nových pěkných lidí, kteří z toho humusu vyrůstají. Nejsou zatím v převaze, ale přibývají úměrně k úbytku těch druhých.

Pokud jde o volby samé, dobře víme, že Bratrstvo kočičí pracky se dokáže semknout, aby jim neunikla kořist. To se jim podařilo i tentokrát a my si můžeme jen povzdychnout, že to nedokážeme také. Když už jsem u toho foglarovského příměru, Mirků Dušínů vždycky byla menšina, ale stačilo by být jako ti ostatní z Rychlých šípů a držet basu. To nám holt pořád nejde. Upírám právo remcat těm, kdo nešli volit, a jsou jich z celkových asi osmi milionů voličů možná tři miliony (!). Tak ať se jdou vycpat. A tak jak říkal moudrý Jan z Kampy, jedeme dál, močálem temným podél bílých skal.

A ještě něco. Tomu pánovi opilému vítězstvím bych vzkázal, že ty jeho herecké etudy – tu tatínek zahleděný do své krásné dcerunky, tu velkorysý vítěz či laskavý tatíček národa – jsou jako trochu laciná operetka. Měl by si nechat poradit od nějakého skutečného herce, třeba od Fany.

Už končím, je mi little šlouf, pardon little šoufl.

Vladimír Beneš

dne 27. ledna 2013,

v neděli před obědem.