A VOLNÉ KARLŠTEJNSKÉ POVÍDÁNÍ

Kamarád režisér Petr Tomaides to nazval nápaditě DEN NA KARLŠTEJNĚ.

Kdeco rušilo: malé letadlo vytrvale nad námi (i když se na letadla dívám rád od dětství dosud), auta kolem nás (zpočátku jsem seděl hned vedle silnice, kde byla kamera), vlaky kus pod námi, vítr hvízdající a syčící v režisérově sluchátkách, při točení na louce golfisti pobíhající a povykující kolem nás, chvílemi motorová sekačka..., první točení se nepovedlo vůbec kvůli nezapnutému kablíku na zvuk. Stříhání tedy dalo panu režisérovi spoustu práce, prý -  Stříhat Funka to je Fuška. Tedy opět situace: Kdyby si člověk řekl to otřepané pseudoduchovní, spíš pověrčivé -  Co mi to má říct, tak bychom to vzdali, zabalili a odjeli. Tedy uvádíme aspoň kousek. Opět prastaré dilema při překážkách: Nastaly proto, že to nemá být, anebo  zkouška, aby se trpělivě překonávaly?

Bude-li dáno, chtěli bysme někdy točit na Levém Hradci, je to první ohnisko křesťanství u nás.

https://youtu.be/gfGE_MYhHE0