Ranní úvahy
Z dopisu:
Pamatuju si, že jsem Ti kdysi slíbil přetočit ty mé ranní úvahy z Vltavy.
Ale, jako obvykle, mívají tyhle věci u mě několik fází. Potřebuju šňůru ke kazeťáku.
1. fáze: Jdu pro ni tam, kde určitě je. Není.
2. fáze: Jdu pro ni tam, kde by taky snad mohla být. Není.
3. fáze: Jsem odsouzen k bezmocnému spoléhání na to, že je kdekoliv jinde než v bodě 1 a 2 a tedy na ni jistě někdy příležitostně narazím.
Musím si ale pamatovat, že ji hledám. Tato fáze bývá někdy velmi dlouhá, protože nacházím asi dost věcí, o kterých jsem ale už zapomněl, že je hledám.
Mohl bych poslat i originální kazetu, bez přetočení.
Jenže: Kazetu si neoznačuju, když si ji natočím nebo ji přetáčím, protože je ta nejaktuálnější a hned na očích a tedy přece vím, co je na ní. Nejsem přece blbec. Během pár let ovšem mám těchto nejaktuálnějších, tedy neoznačených kazet více. A jejich identifikace vyžaduje čas a šňůru k magneťáku. Tu musím najít.
1. fáze: Jdu pro šňůru k magneťáku tam, kde určitě je.
2. fáze: atd. .....