Hledáme smysl meditace v životě?

Hledáme smysl meditace v životě?

Můžeme začít i jako ti bezejmenní čeští bratři, kteří neviděni a neoslavováni pracovali na oltářích svých niter. Tam, v tichu boží blízkosti, v jeho voňavé propasti, je odměna nejsladší. Nechtějte urychlovat vývoj překotně. Připravujme se pilně, a až nás Bůh uzná hodnými, pošle nám do cesty i ty, se kterými budeme moci společně putovat a občas se i láskou podpírat, i ty, kteří budou lačnět po duchovním pokrmu, který snad bude námi trochu protékat. Oním pokrmem nemusí být hned cosi metafyzicky zázračného, ale třeba i povzbudivé a odpouštějící slovo doma, v kanceláři, v továrně. Nečekejme snad dychtivě, nadšeně, ale pasivně na zjevení budoucího chrám u zlatého věku, když třeba již teď máme vedle svých nohou schody, které k němu postupně vedou. Jsou to schody denního cvičení tolerance a lásky k Bohu a k bližnímu. Nedejme se lákat cestami, které nabízejí, že nás tam dopraví balónem snadno, levně a rychle. V určité výši převáží v balónu naše nezpracované negace a spadneme dolů. A mezi tím třeba i naše nohy zpohodlněly, takže se jim už po schodech ani jít nechce.

 Ředíme-li si ztišení  a duchovní studium denně širokým, snad několikahodinovým přívalem informací ze sdělovacích prostředků nebo zbytečnými řečmi, ze kterých je nám ke skutečnému užitku jen nepatrné promile, podobá se pak naše nitro řece s tak mělkým a do šíře rozlitým korytem, že nemá dostatečně prudký a energický proud, který by roztočil mlýnská kola pro chvíle našeho usebrání či plodné koncentrace na zemské i duchovní činnosti, ani na drcení hrubého obilí na jemnou mouku. Široce rozlité vody nedosahují lopatek, kolo stojí a nám se do ničeho nechce. Teprve po delším školení a práci na sobě nabydeme i vnitřní pevnosti, aby se nás příval informací hlouběji nedotýkal.

 Je-li informací příliš, ubývá jejich receptorů - přijímačů. A naopak - pečlivé a střídmé dávkování podnětů a informací vyvolává lačnění po nich, receptory jsou vnímavější. Člověk zaplňovaný a zaplevelovaný denně mentálním materiálem televize, rádia i plytké četby, nás často poslouchá, aniž by skutečně naslouchal, čte třeba i duchovní literaturu, aniž by do hloubi jeho nitra opravdově dolehla. Má často sníženou vnímavost vůči hodnotám, a proto jen těká a hledá. Je v něm inflace informací, znehodnocení množstvím. Jeden veliký úžas vůči zázrakům přírody, lásky boží i lidské se rozplynul a byl nahrazen tisíci konzumních poživačných pochval typu - to je super, to nemá chybu. Pak člověk chce být něčím efektivním, co na něho učiní výrazný dojem, přesvědčován, aniž by sám hledal a rozlišoval.

Pak se nedaří ani meditace.

 Jen taková meditace, která denně prozařuje a protepluje i sebemenší maličkosti našeho života (jistěže jsou i těžká období zkoušek a nezdarů) vytváří postupně ono požehnané klima, kdy člověku je odměnou třeba to, že se dokázal nepohádat tam, kde se dříve hádal častokrát. Nelze jen čekat, že nás meditace vynese do jakýchsi výšin sama od sebe, že stačí jen nalézt ten pravý návod. Není-li ušlechtilý a kvalitní náš denní život, ani s těmito výšinami bychom si nevěděli rady. Chvíle povznesení jistě též přijdou, ale až si je denním životem zasloužíme. A když přicházejí, pak ne pro požitek či zážitek, za kterými se někdy tak honíme, ale pro naše zkvalitnění kvůli světu. Tak jako dnes již nestačí někdejší svatá prostota a nemůžeme být dobří bez určitého poznání pravdy, platí i naopak, že vyšší poznání nepřijde z duchovních světů tomu, kdo by je nepoužil k dobru. Dostáváme jich k aktivnímu prožití tolik, kolik jsme jich schopni správně použít. Jsme-li manipulovatelní duchovními padělky, necháváme-li svůj zájem zlákávat oblastmi, které bychom již mohli mít odloženy, projevujeme neúctu k vědění, které je nám nabízeno, a připravujeme se tak o plnější vstřebání jeho plodů.