Konkrétně k meditaci - my a duchovní bytosti

Konkrétně k meditaci – my a duchovní bytosti.

Vesmírem neustále proudí síly duchovního světa. Dokud se ale zabýváme obyčejnými denními myšlenkami, nemohou do nás tyto proudy vtékat. Naše meditační slova jsou takřka branami do duchovního světa. Jsou to okřídlení poslové, vynášející člověka do nadsmyslových říší. Chovají v sobě moc otevřít duše tak, že myšlenky našich velkých vůdců, mistrů moudrosti a harmonie do nás mohou proudit. Aby k tomu mohlo dojít, musí v nás vládnout hluboké ticho.

Ale pozor. Slova, kterým dáme po probuzení žít ve své duši a která nám byla dána velkými učiteli lidstva (např. z bible), nemáme prožívat jako látku k hloubání. K přemýšlení o nich máme dost času přes den. Při meditaci se musíme zdržet přemýšlení o obsahu takových slov. Druhou krajností by bylo opakovat je jen mechanicky a beze smyslu. Spíše nám má být jasné, že tato slova otevírají naši duši pro vstup božských bytostí do nás – jako se kalich květu otevírá, aby do sebe přijal paprsky slunce. Vznešené duchovní bytosti se za meditace snášejí dolů k nám.

Ve všem, co vnímají při meditaci naše duchovní smysly, se vyjadřují i duchovní bytosti, nechávajíce do nás v barvách, tónech, vůních atp. samy sebe vtékat. Tak například při slově „světlo“ máme v sobě probouzet jasnou světelnou představu toho, co prožíváme, když na nás proudí paprsky světla.

Po každé modlitbě, meditaci, po každém nadechnutí se nových pravd a prožitků, po každé požehnané chvíli vyciťování blízkosti duchovních bytostí se nezapomeňte soustředit i na vnitřně prožité poděkování za to, jak nás duchovní svět posiluje, vede, pomáhá, posvěcuje, nabádá, varuje, povzbuzuje, podpírá, utěšuje, hojí naše rány, prosvětluje, očisťuje, zklidňuje, upokorňuje i pozvedá ke hvězdám, prohlubuje, harmonizuje skrze nás okolí, uzdravuje, pomáhá na počátku i závěru velkého i malého díla...

Slova meditačních vět (např. anthroposofických průpovědí) jsou volena tak, že působí zcela neosobně, neboť jsou rouchem, šatem, do něhož lze halit světem proudící Logos, jemuž musí být slova přizpůsobena, a proto jsou řazena zcela určitým způsobem.

Za meditace musí být ponecháno venku vše, co souvisí se zevním světem. Branka, kterou za meditace procházíme, je úzkou štěrbinkou. Vše, co bereme s sebou a co jako myšlenky nepatří k meditaci, působí jako sžírající oheň na to, co má v našem nitru vzklíčit. Přitom pokušení brát takové myšlenky do meditace s sebou je veliké.

Svými meditacemi se chtějme rychleji vyvíjet k tomu, abychom prací na sobě mohli pomáhat lidstvu v jeho vývoji výš.

Meditační život spočívá v tom, že obsah meditace necháme stálým opakováním trvale přítomný v duši. Tím se meditace stává ustavičně působící silou, jako ta kapka vody, která vyhloubí kámen neustálým padáním. Je-li v naší duši meditace přítomná jen jednou nebo desetkrát, nemůžeme zakusit vnitřní sílu, na které právě záleží. Jedině trpělivostí se může tato síla vyvinout tak, že v sobě postřehneme své věčné jádro.

Nesobecká meditace musí jít souběžně s citovým zanícením. Tomu se však musí postavit po bok zesílené myšlení. Někteří mystici se mylně snaží myšlenky potlačit a chtějí pěstovat jen svůj citový život. Hlavu však nelze obejít, ale projasnit.

Každý esoterik pokročí vpřed, koná-li svá cvičení věrně a vytrvale, i když není spokojen s výsledky. Jde tu především o poctivé snažení. Meditací se stáváme skutečně jinými lidmi. Děje se tak bezpodmínečně – i když to nepozorujeme.

Nejdůležitějšími okamžiky v našem esoterním životě jsou ty, k nimž dochází po meditaci, když uvedeme svou duši do „bezvětří“, abychom na sebe nechali působit obsah meditace. Máme usilovat o stálé prodlužování těchto okamžiků, neboť pak dalším „vyzvednutím“ sebe z okruhu našich všedních myšlenek a citů, tímto „vyprázdněním“ se spojujeme se světem, z něhož nám vystupují obrazy, o nichž musíme říci, že je nelze srovnat s ničím v našem osobním životě. Vyvoláme-li v sobě po každé meditaci pocit vděčnosti a úcty, pocit, který můžeme nazvat modlitební náladou a jsme-li si přitom vědomi, jaké milosti jsme se stali účastnými, tu již zjistíme, že jsme na správné cestě a jak nám duchovní světy přicházejí vstříc.