ZÁŽITKY PŘI MEDITACI A PRÁCE V LOTOSECH

Meditace, lotosy a zážitky

Mnozí z nás mají tendenci si svůj další duchovní vývoj už na počátku „podtrhnout“ svojí samolibou upovídaností o zážitcích, která ničí všechny klíčící duchovní síly již vzápětí po jejich objevení se. Pokud náš sebemenší duchovní nebo jen astrální stav nebo zážitek pohltí pro jeho neobvyklost naše běžné myšlení nebo dokonce řeč, je to jako bychom nově vyvinutý zárodek života rozcupovali a zkoumali pak mrtvolku pod mikroskopem. Duchovní, mystické stavy a prožitky nejsou k ničemu, nepostupujeme-li v morální očistě od stovek denních libostí, nelibostí, zbytečností, samolibostí atd. Pokud se zážitek vyskytne, je třeba o něm mlčet zpočátku i před sebou. Vyjde-li na louku naší vnitřní pozornosti z lesa vznešený a krásný jelen, můžeme ho buď zabít a chlubit se trofejí, nebo ho tiše a s úctou pozorovat a nechat v klidu odejít, aby přišel příště znovu a snad časem stále blíž k nám.

Tak je to i s prací na lotosech. Je dnes oblíbeným koníčkem v kruzích módní  „esoterické“ subkultury hovořit o nich asi jako o pravidlech zdravé výživy a pořádat rychlokurzy o práci s nimi, vedené na úrovni kurzů vaření nebo managementu. Pokud však k práci s nimi přistupujeme jen s běžným chtěním po jakémsi duchovním zisku či „pokroku“ nebo pokud s nimi a s Hadí silou jen zvědavě experimentujeme, svůj vývoj naopak podrýváme a ničíme. Pro rozvoj lotosů uděláme víc, když se například snažíme chovat lépe k člověku, který žije vedle nás, než když děláme jakási exotická cvičení, vzniklá kdysi dávno kdesi daleko a která nám kdosi vychválil. Skutečný prospěch lotosům přinese, když se zbavíme rozmrzelosti, když někomu odpustíme nebo se zřekneme stupidního filmu či rozhovoru, když přestaneme lásku pojímat jen jako sebezálibnou záležitost své fantazie a uděláme rádi něco potřebného, co nikdo dělat nechce.

Jen taková meditace, která denně prozařuje a protepluje i sebemenší maličkosti našeho života (jistěže jsou i těžká období zkoušek a nezdarů) vytváří postupně ono požehnané klima, kdy člověku je odměnou třeba to, že se dokázal nepohádat tam, kde se dříve hádal častokrát. I toto je práce v lotosech, a nemusíme o jejich existenci ani vědět. Nelze jen čekat, že nás meditace vynese do jakýchsi výšin sama od sebe, že stačí jen nalézt ten pravý návod. Není-li ušlechtilý a kvalitní náš denní život, ani s těmito výšinami bychom si nevěděli rady. Chvíle povznesení jistě též přijdou, ale až si je denním životem zasloužíme. A když přicházejí, pak ne pro požitek či zážitek, za kterými se někdy tak honíme, ale pro naše zkvalitnění kvůli světu. Tak jako dnes již nestačí někdejší svatá prostota a nemůžeme být dobří bez určitého poznání pravdy, platí i naopak, že vyšší poznání nepřijde z duchovních světů tomu, kdo by je nepoužil k dobru. Dostáváme jich k aktivnímu prožití tolik, kolik jsme jich schopni správně použít. Jsme-li manipulovatelní duchovními padělky, necháváme-li svůj zájem zlákávat oblastmi, které bychom již mohli mít odloženy, projevujeme neúctu k vědění, které je nám nabízeno, a připravujeme se tak o plnější vstřebání jeho plodů.