Bude volání archanděla Michaela marné? Mezi ahrimanským ustrnutím a luciferským rozpuštěním.

Nejprve část mailu mého "penfrienda" (na rozdíl od angličtiny to my musíme vypsat dlouze - přítele se kterým si dopisuji).

Dobrý den pane Funku,

nevím, jestli Vás tímto nebudu obtěžovat, ale chtěl bych Vás moc poprosit o Váš názor v jedné věci. Občas k některým důležitým věcem přispívám se svými názory na nějaké fórum (věřím, že to má určitě smysl, určitě můžu trochu pomoci). Všiml jsem si, že se lidé z okruhu jednoho fóra, které sleduji, dostali, podle mne, do jisté míry pod vliv ruské propagandy. Trochu se snažím rozkrývat, jak konkrétně tato propaganda pracuje, jak neobyčejně sofistikovaně... Tak například jsou "někým" pravidelně překládána videa jistých expertů, mezi nimi jistého Pjakina a Michaila Velička. Protože si začínám uvědomovat, že se v tomto jedná skutečně o nebezpečí a mnoho lidí se, i díky takovým videím, jako jsou ta Pjakinova, se svými názory chová jako žába ve studené vodě, která se postupně ohřívá, až žába nevyskočí a uvaří se, věnuji jisté úsilí tomu, abych pro druhé poctivě rozkryl, co se za tím vše skrývá, jak sofistikovaně a s dokonalým poznáním psychologie člověka jsou taková videa (ale i celé webové stránky) konstruována, aby postupně člověk přijal to, k čemu je takovou manipulací veden, aby přijal... - například že Stalin nebyl masový vrah, vše prý bylo trochu jinak, byl v tom do nevinně... Proto bych Vás chtěl poprosit o Váš názor na to, co vyciťujete z tohoto videa: https://www.youtube.com/watch?v=Q-8LMHPIMhc  Nechci Vás vůbec nutit k sledování celého videa, to by bylo jak za trest, bude stačit kratší doba, aby bylo možno pravdivě rozpoznat, co se za tím skrývá, jaké kvality promlouvají skrz onoho člověka. Velmi mne zajímá, jak byste to pojmenoval a formuloval Vy. (Mimochodem, já to video nesledoval celé, jenom kousky, ale začal jsem pomalu uvažovat, jestli ten člověk není třeba komik a nedělá si z lidí legraci...) Takových videí jsou desítky a spolu s dalším působením (profi webové stránky v češtině, zřejmě různé příspěvky na mnohých fórech, atd.) propracovaně vedou člověka jako tu žábu ve vodě k jistým postojům... Nebezpečí je podle mě mimo jiné v tom, že může i v něčem pravdivě ukázat na to, jak věci fungují v "zákulisí" světa, ale posune to a proplete umně s manipulací tak, že člověk, který neví, že musí vyvíjet zdravou kritičnost a odstup, přijme pohled, ke kterému je veden...

KF: Vaše psaní svědčí o tom, že nad věcmi zodpovědně přemýšlíte. Je úděsné, jak správně vnímáte, jakou škodu takovéhle demagogické výplody mezi nepřemýšlivými mohou nadělat. Ruská propaganda je skutečně propracovaná, v tom se zdokonalují už bezmála sto let, už Lenin byl v tom mistr.  A u nás? Možná je tu v příklonech k levičáctví i určitá paralela se situací po válce, kdy komunisti měli se svou propagandou ráje na zemi obrovský úspěch a to ještě ve svobodných volbách. Svobodné volby nesvobodně uvažující většiny přinesly devastaci nejen na ta čtyři desetiletí, ale nejméně na dvojnásobek. Ne už materiální (i přes to neustálé vztekání se máme bezpečí a blahobyt jako dosud nikdy v historii), ale morální.  A hned se musíme chytit: ne že oni, ale to my všichni. 

Ale k Vašemu mailu: V Dakšově chvalozpěvu na tisícijmenného Šivu se zpívá: „ … Kdo úctynehodného uctívá a úcty hodného neuctívá, vždy se dopouští hříchu, který se podobá vraždě člověka..."

Jak se objasňuje v duchovní vědě - ahrimanské bytosti lákají člověka k ustrnutí:  hledání pravdy v každé situaci je nepohodlné, rozrušující. Příjemnější je netečnost, klid, odpočinek od mentální pracovitosti, obalení všeho do líbivých frází o toleranci či do demagogického schématu - "děje se přece to, co se má dít".  A bytosti Lucifera nabádají k požitku, který dává poslušné, dětsky naivní rozpuštění v jeho náručí. To pak přechází v  lenivost, opuštění odpovědnosti a morální bdělosti. V duchovních kruzích k tomu přistupuje i chápání duchovna jako sedativa proti složitosti světa a náročnosti hledání postojů. "Duchovní" lidé se nechali Luciferem přesvědčit, že mají už vše, co stačí ke správným postojům, tedy že pravdu nemusejí znovu a znovu v nových situacích hledat, protože ji "mají". Oboje vlivy pak působí k ustrnutí, netečnosti, duchovní aroganci vůči pravdě.

I takto se nám potvrzuje Steinerem popsané poznání, že vždy kolem přelomu tisíciletí, tedy i několik let až desetiletí okolo, působí Lucifer a Ahriman společně, nikoliv proti sobě. Zatím se toto působení (negativní stránka jejich vlivu) rádo popisovalo převážně u "oni" - u světa. A právě zde vidíme konkrétně, jak oba tyto vlivy působí společně i v "my", v tzv. duchovních kruzích.
 
Tihle lidi nevyslyšeli volání vůdce nynější doby, archanděla Michaela, k pečlivému rozpoznávání dobra a zla, k vedení přesného řezu, tak přesného, jako je řez chirurgův při operaci zušlechtěným železem - michaelskou ocelí. I falešná tolerance ba smířlivost až loyalita k různým modifikacím marx-leninismu je v současnosti oblastí patrně nejsilnějšího vlivu L a A do duchovních kruhů.  Lucifersko-ahrimanští krysaři komunistického ražení líčí s libou píšťalkou na jedné straně bájný svět "spravedlnosti" a "rovnosti", na druhé straně děsí obrazem nepřítele tam, kde není. To vše se dá mistrně spojit a prolnout i s duchovními ideály, a už jsou na území, kde by měl působit jen Kristus a jeho pozemský pomocník - Michael.
Pozdní oddanosti totalitním dobám říkám syndrom bitého psa - čím víc byl bit, tím oddaněji se plazí u nohou pána. Platí to pro slabé, vazalské duše, dosud trčící ve svém uzavření, nezocelené zájmem o svět a odvahou k pravdě. Nezáleží zde na míře vzdělání a intelektu - ten se právě oddal do pohodlného a libého područí ahrimansko-luciferské demagogie. Michael velí stát vzpřímeně a klidně s mečem rozeznání pravdy a klamu a hájení pravdy v každé situaci, oblasti, oboru... Ahriman nabídl těmto lidem plošné zmechanizování tolerance i tam, kde to škodí, a Lucifer v nich to chválí jako projev duchovnosti. Tento duchovní zápas se odehrává denně - v našich nitrech i v národech. A, jak známo, "národ, který se nepoučil ze své minulosti, musí ji prožít znovu", i když v jiné době, podobě a okolnostech.

Nejprve musí chtít člověk sám aktivovat své svědomí, a najednou vidí tisíce skutečností zcela jasně, orientuje se lépe ve světě, ve věcech, v lidech, umí si snadno opatřit informace, když po nich touží. A teprve odtud lze nastoupit i na tzv. duchovní cestu. Jinak nemáme pod sebou pevné schody k výstupu.

Fakta o událostech nacismu či komunismu odmítají ti, kdo se o sebe bojí, nebo nedokážou pohlédnout zpříma, byť jen zprostředkovanou čtenou informací, na zlo. Je to náš vžitý nechumelismus ("nic tak vážného se nestalo či neděje") či hlavudopískismus. A přitom i toto jsou přímo osvobozující informace, když poznáme, odkud jaké zlo v dějinách  pocházelo. Je to součást lenivosti a nepravdivosti, kterou obsahuje jejich éterické tělo. Proto jsou pro ně argumenty včetně argumentu svědomí neúčinné.

Jak už jsem někde psal, zjišťuji, a upozornil mne na to i skutečný Anthroposof, nedávno odešlý pan Ratmír Zoubek, "AS je prolezlá levičáctvím a kryptokomunismem" (a byly jím prolezlé i někdejší Anthroposofické rozhledy, časopis kdysi spíše jednoho muže). U leckterých došlo (podobně jako ve velké části společnosti)  k navázání poslušného přikrčeného totalitního myšlení z jedné ideologie, která se už nenosí, na jinou, tzv. duchovní, kde se mohou cítit opět jako ti lépe či nejlépe vědoucí. Může za to společnost? Nikoli - třeba takoví antroposofové se často nechovají antroposoficky ve smyslu  užitečného působení navenek, ale zapouzdřeně. Jak je to rozdílné oproti takovému Václavu Cílkovi. Nebudu zde vypočítávat, co všechno dnes národu přináší v nenápadně a široce přístupně pronesených esencích potřebných pravd. Až na několik akcí pro širší veřejnost (např. antroposofická medicína v Č. Krumlově) mám pocit, že si mnozí antroposofové žijí a osvětu činí poněkud samoúčelně až fetišizovaně - antroposofové pro antroposofy. Totéž i leckteré další duchovní skupiny. Někdy namísto poctivého samostatného studia převládá u stoupenců duchovní vědy úprk na všechny možné antroposofické a z ní odvozené akce, pojetí antroposofie jako společenského vyžití se či práce ve skupinách pro práci samu. K jejich důvěryhodnosti (neboť o antroposofii se dnes má svědčit běžným životem) by přispěly nejen nabízené (bez nadřazenosti a bez ideologických brýlí) postoje k běžným událostem, ale například i takové detaily, jako je poctivé odpovídání na maily, vracení vypůjčených knih, plnění slibů, nechování se arogantně...  Přetrvává často onen antroposofický šlendrián, na který upozorňuje Peter Selg. Nebo - kdyby na sebe přestala podávat žaloby dvě křídla jedné AS - ať tu či onde. Jak by takoví mohli mít kredit, aby pomáhali společnosti k orientaci v různých veřejných věcech? Když jsem dvakrát kandidoval do městského zastupitelstva  (ač jsem se nedostal, zůstal jsem alespoň v poradním orgánu zastupitelů - Klubu Volba pro město), marně jsem se mezi kandidáty rozhlížel po lidech z různých místních duchovních společenství, zejména po těch, kdo udatně kritizují, jak je všechno špatně.

Po Listopadu byl sepsán rozsáhlý elaborát o zavádění Steinerovy sociální trojčlennosti do hospodářského, právního i kulturního života země a zaslán vládě. Poté byla vláda tuze kritizována, že tuto sociální trojčlennost nezavedla. Jenže - co pro to učinili antroposofové skutečně? Kolik vhodných lidí vynašli a vyškolili na místní, okresní, krajské i ústřední úrovni? Kolik přednášek pro veřejnost i politiky, kolik aktivních osobních kontaktů, kolik průkazných srovnávacích analýz, kolik dobrozdání obecně uznávaných osobností? Nic. Jak se postarali o všeobecnou známost a důvěryhodnost duchovní vědy? Komu nabídli skutečně zasvěcené konzultace? Jak pronikli do politické problematiky a mechanismů řízení, aby rozpracovali Steinerovy ideje pro každou úroveň? Kolik jich mělo alespoň malé zdání o tom, co je nutné k protlačení nějakého zákona? Opět - nic.

A kladný příklad - mnohé udělali pro osvětlení principů a možností fungování waldorfského školství - a zdařilo se, byť pořád jen v menším rozsahu. Mj. tehdy zařídili  pro poslance zájezd do nizozemských waldorfských škol apod. Podobně se převážně mladí chopili eurytmie či chirofonetiky, vznikla Akademie Tabor, Universita Rafael...

Od  některých přátel či známých slýchám  občas povzdechy nebo výčitky na adresu doby, jak je zlá, těžká apod. Pak jsou ochotni se uchylovat raději pod křídla nějaké další (či důvěrně známé) totality, která z člověka snímá osobní odpovědnost. Nelíbí se nám mnohé? Ale děláme si to my sami, ne někdo násilně shora a plošně.  "Máme demokracii, ale nejsme demokrati", řekl už kdysi Masaryk. Selháváme nejvíc my sami.

Účinně dokázal nastavovat hráz zlu například Hus, Komenský či Masaryk, ti to uměli aktivně, ale bez nenávisti, neosobně a v tom byl správný klíč k nápravě. Jejich činnost veřejná byla v závěsu za zralostí a duchovností osobní, nikoliv naopak. Jinak je to jen pseudohrdinské sebezalíbení v dobrapáchání.