HODNĚ SIL, ZDRAVÝ ÚSUDEK A ODVAHU PRO BUDOUCÍ EVROPU

Vážená redakce Eurabie,

s velkým zpožděním a proto také s omluvou, Vám přeji k výročí činnosti hodně sil, zdravého úsudku a odvahy. Proč vyzdvihuji právě tyto vlohy?

Snaha pohnout zatvrdlými názory a zakonzervovanými představami spotřebuje mnoho sil. Nejen u nás, ale v celé Evropě již desítky let zasychají názory jako betonové krusty. Názory, zglajchšaltovávající kdeco, slepující neslepitelné, spojující nespojitelné a to vše ve jménu jakési primitivní představy dobra (kupodivu prezentované jako dobro nejmodernější), jejíž podstatou je mínění, že dobro, mír, štěstí a další hodnoty jsou uskutečnitelné pouze tak, že je budeme moc chtít a všude je hlásat jako přeskakující gramofon. Tyhle názory betonových humanistů je věru těžké nahlodat a je třeba na ně mnohem více sil než na rozkutání bratrské základny sovětských vojsk v Milovicích.

Jediným kladivem na betonové krusty je zdravý úsudek. Úsudek vpravdě zdravý, je úsudek nepředpojatý, tedy proces usuzování, vedený touhou po pravdě, nikoli po pouhém potvrzení vlastního názoru. Jakýkoli názor, utvořený předem, jakýkoli názor, vsazený před proces usuzování, je pro zdravý úsudek smrtící. A po Evropě se povaluje (nebo poflakuje?) tolik myšlenkových mrtvol, až si člověk připadá občas jako na hřbitově. Mrtvol, zamilovaných do vlastních názorů, vytvořených s cílem sebeprezentace coby mírumilovného, laskavého a tolerantního člověka, páchajícího dobro na všech bližních hlava nehlava. Úsudek, pouze utvrzující člověka v jeho „jediném správném“ názoru, jakkoli zdánlivě šlechetném a lidském, jakkoli se tvářícím coby všelidské altruistické dobro, je ve své podstatě jen egoistickým sebezahleděním do své neomylnosti a velikosti. Je to smrt skutečného života, neboť ten spočívá v hledání pravdy a ne jen argumentů pro podepření vlastní neomylnosti.

Kdyby nebylo zkušenosti druhé světové války a bezbřehé tuposti humanistických zombie, usilujících o mír, klid a dobro za každou cenu tak dlouho, až zlo zesílilo natolik, že přeoralo a spálilo Evropu, byl by tento primitivní způsob utváření úsudků jen k smíchu. Jenže každému, kdo sleduje dění ve světě alespoň s elementární dávkou nepředpojatosti, dnes mrzne úsměv na rtech.

No a nakonec odvaha – té je bezesporu zapotřebí stále více. Život se nedá svázat do zatvrdlých názorů a ukazuje bez přestání, že realita je jiná než sny pachatelů dobra. Jenže oni se zkrátka rozhodli, že jejich popis reality je jediný správný a nechtějí protiargumentovat, polemizovat, diskutovat, to by je přece mohlo přinutit nepředpojatě myslet a dospět třebas i k tomu, že se mýlí. To však jejich ego nemůže dopustit a proto nepřemýšlejí o tom, jak věci skutečně jsou (neboť si myslí, že to už dávno vědí), ale o zákazech, trestech, cenzuře (říká se jí eufemisticky „autocenzura“ nebo ještě hloupěji „tolerance“) a silou moci se snaží udusit vše, co neodpovídá jejich představě o světě. A nutno přiznat, že se jim to zvolna daří. Zákony z dílen myšlenkových zombie přitvrzují tresty za „netoleranci“, „podněcování nenávisti“ nebo za „urážky náboženství či přesvědčení“. Jak krásně, mírumilovně a lidsky to vypadá! Jak strašné to může mít důsledky…

Samozřejmě že se pachatelé dobra tvrdě brání, když slyší výtky, že ve jménu tolerance uzákoňují hrubou netoleranci, že ve jménu slušnosti utahují pravdě oprátku kolem krku, že ve jménu štěstí a nenásilí pomáhají růstu zla až za hranici, kdy rozpoutá další katastrofu. Mnozí z nich jsou snad i upřímně přesvědčeni, že zlu zabraňují. Ale je to jen proto, že nepochopili novodobého proroka George Orwela a jeho slova: „Jestli svoboda slova něco znamená, pak je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet.“ Oni nechtějí slyšet a aby neslyšeli, zakazují mluvit a trestají ty, kteří se nespokojí s prefabrikovaným názorem. Proto je nutné mít i odvahu a bude jí potřeba – želbohu – stále více.

Proto přeji hodně sil, zdravého úsudku a odvahy. Budeme je potřebovat.

Ladislav Henek, dramaturg zpravodajství TV Prima

/K oslovení Eurabia na začátku příspěvku: Necenzurované informace najdete na internetovém portálu www.eurabia.cz. Učme se nazývat věci pravými jmény!/