Paul Brunton: úryvky z knihy Poustevník v Himálájích
…Poslední dopis, který otvírám, je rozervaný. Podává mi zprávu o řadě tragédií, které zlomily srdce pisatele. Táže se, zda mu mohu dát drobet útěchy a nějaké vysvětlení, které by mu umožnilo žít dále a neukončit násilně život.
Dám mu vysvětlení, jaké mohu, ale nelze říci mnoho, jsme-li postaveni tváří v tvář osudu. Plně rozřešit osud je úkolem Adepta. … raději si řekněte s nadějí : To je začátek. Případu nutno se chopit jako příležitosti k započetí nového života a příležitosti k projevu kladných, smělých a konstruktivních vlastností, které jsou ve vás ukryty. Má to být příležitost vybudovat si život na jemnější a vhodnější základně a na hodnotách, které jsou trvalé. Překonejte své potíže nejprve v mysli a ony se už potom samy přizpůsobí ve vnějších okolnostech. Nechť každý zármutek, který se dostaví, je vám východiskem pro více božský způsob života. Jsme stvořeni k obrazu Božímu a zajisté hluboko ve svém nitru jím jsme. Žijte tedy podle toho. Když odmítnete připustit, že jiná osoba či běh okolností jsou zlé, zmenšíte působivost zla na svou osobu. Vytvořte ze svého neštěstí prostředek, který vám umožní hledět na život z nového zorného úhlu a přemýšlejte o něm zdravějším způsobem. Neměl byste pociťovat hořkost, když myslíte na to, co by mohlo být. Může vám pomoci toliko moudrá odevzdanost, nikoli však vzdor. Pokuste se tím odzbrojit osud. … Naopak budete ztracen, když ztratíte veškerou naději, trpělivost, pokoru, odvahu a víru v božskou léčivou moc, která nás řídí. Zajisté, že muka vznikající ze ztráty věcí jsou veliká, ale muka ze ztráty naděje jsou větší. Nepoddávejte se tomu, je to zbytečné. Je ještě Bůh a On stále je starostlivý. Ujišťuji vás, že jsem si zasloužil práva napsat tuto poslední větu mukami stejně trpkými, jako jsou vaše…
Výtvarný umělec, toužící být více nežli průměrný ve svém oboru, nechává svět, aby ho vyhledal, nebo sám vyhledává svět na vlastní nebezpečí. Musí ctít posvátnost svého vlastního Já stejně jako nějaký chrám. Osamělost chrání a živí úsilí jeho genia, společnost však je ničí. Musí vybírat pečlivě a nepřijímat od světa víc, než potřebuje pro svůj cíl. Lidé, kteří žijí v obvyklých poměrech, se budou smát těmto výstřednostem, ale oni nevytvářejí nic podivuhodného. A stejně když člověk s důvěrou očekává, že vyvine nejvyšší úsilí o zduchovnění sebe sama, musí také (niterně) odejít a uzavřít se. Což není také umělcem, ačkoliv jeho umění je nehmatatelné a výsledky nelze vyjádřit slovem?
… Mám předpokládat, že jiní rozumí lépe mé činnosti, nežli můj vnitřní mistr a mé Nadjá? Dávám přednost být věrným sobě samému a nepokoušet se napodobit jiné.
… Nemusíme si dělat starosti. Neztratíme nic, věru zhola nic. Božské zákony budou o nás pečovat, svěříme-li se jim, a všechny zdánlivé ztráty budou jen dočasné a budou odčiněny s mnoha úroky. Spolehněte se na matematickou přesnost neviditelné Spravedlnosti. Ta nás nezklame.
…
Nechal bych každého duchovního, dříve než promluví prvé slovo z kazatelny, podrobiti se škole života a ne škole učitelů. Poslal bych ho, aby jako mladý muž žil mezi utisknutými ubožáky, dříve než začne skládati uhlazené odstavce svého kázání. Měl by odejít do odloučených hor či opuštěných lesů, přebývat tam bez knih a přátel a zápasit tam se svou duší v pustině, až by buď našel Boha, nebo až by poznal, že chrám není povoláním pro něho. Objasnil bych mu, že se musí vzdáti vší naděje, že snad vštípí náboženství jiným, pokud je nebude sám mít zcela vstřebáno. A kdyby potom jeho kázání se měla méně líbit obvyklému posluchačstvu a běžným biskupům, byla by aspoň pravdivá a upřímná, chvějící se Božským Duchem, který by měl sestoupit do každého člověka dříve, než se smí osměliti státi se mluvčím Boha. A to bych žádal od každého kazatele a kněze, ať již náleží k církvi Kristově nebo k bratrstvu Buddhovu, či napomíná své stádo ve jménu Šri Kršny.
…
Lidé, kteří následují Ježíše, ale kterým se nikdy nepodařilo pochopiti nebo uposlechnouti jeho nejzákladnější výroky, mohou se ovšem ve své farizejské horlivosti cítit pohoršeni někým, kdo podle jejich světského zdání nenáleží k jejich nebo k jiné náboženské sektě.
…
Pak skutečně dle Krista se na této zemi považuje cizincem a svět je pro něj mostem, který přechází či již přešel a nestaví na něm dům. Žádný řád a náboženství nestaví se mezi mne a paprsky svaté, které září ze Skrytého Slunce.
Ze všech výroků, co znám, jsou slova bohočlověka Ježíše nejvíce hodna pozornosti. Vykladači a teologové mohou si dále pohrávati se slovy o významu Jeho výroků, jako si pohrávali 19 století. Ale prostá a citlivá duše bude mít daleko méně obtíží jim porozumět, neboť jsou nádherně přímá a protože Ježíš nebyl teologem. V celém Novém Zákoně není nic řečeno vyhýbavě či nerozhodně.
2024 ©