Skutečný vztah ke Kristu vede přes vědomí bezmocnosti
Z: Rudolf Steiner: Jak najdu Krista? (16. 10. 1918)
Člověk byl tedy mystériem na Golgotě učiněn příbuznějším duchu. Tím jsou v člověku dvě síly: síla, která ho činí duševně příbuzným smrti, a ona síla, která ho opět od smrti osvobozuje a vede ho vnitřně k duchu.
A jaká je to síla? Řekl jsem vám, že v duši člověka žijící síla, která popírá Boha, je určitá nemoc. Vloha k popírání Boha je nemoc, již nosíme v sobě všichni v rámci civilizovaného lidstva už jen tím, že máme fyzické tělo. Popírat Boha - praví duchovní věda - je nemoc, kterou máme v sobě všichni. A rozumíme-li sami sobě správně, pak jsme z popírání Boha vyléčeni až tehdy, když Jej opět najdeme prostřednictvím Krista. Jako má naše tělo v sobě sílu choroby, která vede k popírání Boha, tak máme v sobě následkem golgotského mystéria sílu Kristovu, sílu uzdravující, léčivou, jak jsem to již čas to líčil. Kristus je nám všem v nejpravdivějším slova smyslu Spasitelem, lékařem oné nemoci, která může člověka učinit popíračem Boha. Proti tomu je Kristus lékařem. Je lékařem proti oné skryté nemoci, kterou jsem vám teď charakterizoval...
...K tomu musíme prodělat určité zážitky. Nejdříve si musíme říci: Chci tou měrou usilovat o sebepoznání, jak to jen dokážu, jak je to pro mne možné podle mé individuální lidské osobnosti. Každý, kdo se snaží poctivě o takové sebepoznání, nebude si moci dnes říci jako člověk nic jiného, než toto: Nemohu zvládnout to, oč se vlastně snažím; zůstávám se svou silou pozadu za tím, oč usiluji. Pociťuji svou bezmocnost vůči svému snažení. Tento zážitek je velmi důležitý. Tento zážitek by měl mít každý, kdo je ve věci sebepoznání poctivý - zážitek jisté bezmocnosti. Tento pocit bezmocnosti je zdravý, neboť to není nic jiného, než pociťování nemoci; pořádně nemocen je teprve člověk, který má nějakou nemoc a už ji ani nepociťuje. Tím, že pociťujeme svou bezmocnost pozvednout se v některém okamžiku života k Božství, cítíme, v sobě onu nemoc, o které jsem mluvil a která je nám naočkována (viz předešlý text o tom co vychází z gundéšápurské akademie). A když tuto nemoc cítíme, cítíme, že naše duše by byla vlastně naším tělem (takovým, jaké dnes je) odsouzena, aby s ním zemřela. Když pak tuto bezmocnost cítíme dosti silně, pak nadejde obrat. Potom přijde druhý zážitek, který nám praví: Neoddáme-li se tomu, čeho můžeme d osáhnout jen svými tělesnými silami, nýbrž tomu, co nám dává duch, pak tuto vnitřní duševní smrt přemůžeme. Potom máme možnost svou duši znovu najít a svázat s duchem. Pak můžeme na jedné straně prožít nicotnost bytí, až ale překročíme onen pocit bezmocnosti, pak se dožijeme oslavení bytí prostřednictvím nás samých. Můžeme tudíž cítit ve své bezmocnosti nemoc a v pocitu této bezmocnosti - že jsme se ve své duši stali spřízněnými se smrtí - můžeme cítit Spasitele, uzdravující sílu. Tím, že cítíme Spasitele, cítíme, že neseme ve své duši něco, co dokáže kdykoli v našem vnitřním prožívání vstát z mrtvých. Hledáme-li tyto dva zážitky, nacházíme ve své vlastní duši Krista.
To je zážitek, jemuž jde lidstvo vstříc. Angelus Silesius (Johannes Scheffler) to vyslovil v těchto významných slovech:
Tvou spásou nebude tam na Golgotě kříž,
dřív než jej k spáse své sám v nitru postavíš.
A kříž může být postaven v člověku tehdy, když cítí tyto dva póly: bezmocnost vlivem své tělesnosti a vzkříšení vlivem své duchovnosti.
Vnitřní zážitek, který pozůstává z těchto dvou částí, směřuje skutečně k mysteriu na Golgotě. To je událost, vůči níž se nemůžeme vymlouvat na to, že nemáme vyvinuté nadsmyslové schopnosti. Těch k tomu není třeba! Třeba je jenom sebepoznání a vůle k tomu, a také vůle k potření té dnešní nadmíru obvyklé pýchy, která člověku nedovolí, aby si všiml, že spoléhat se na své vlastní síly je s ohledem na tyto síly namyšlenost. Nejsme-li schopni cítit ve své vlastní pýše, že se stáváme vlivem svých vlastních sil bezmocnými, pak nemůžeme cítit ani smrt, ani vstání z mrtvých, pak nemůžeme procítit ani myšlenku Angela Silesia:
Tvou spásou........
Umíme-li však pociťovat bezmocnost i znovupovstání z této bezmocnosti, potom máme to štěstí, že nacházíme skutečný vztah ke Kristu Ježíši. Neboť tento prožitek je opakováním toho, co jsme prožili v duchovém světě před staletími. Proto ho musíme hledat zde na fyzické úrovni v jeho zrcadlovém obraze v duši. Hledejte v sobě, najdete bezmocnost! Hledejte, a potom, až najdete bezmocnost, naleznete i spasení z této bezmocnosti, zmrtvýchvstání duše k duchu.
...Plný pocit vlastní nicotnosti, který se nás zmocní, přemýšlíme-li o vlastních silách beze vší pýchy, musí předcházet podnětu Kristovu...
/Pozn. Golgota je pahorek, na kterém byl Ježíš Kristrus ukřižován a kde se tedy událo světové mysterium vyplnění Jeho božské mise pro lidstvo./
2024 ©