Diderotův efekt.

Denis Diderot byl francouzský osvícenský filosof. Jeho problémy nastaly, když roku 1772 dostal nový župan. O tom starém napsal, že se ochotně nabízel, kdykoli bylo zapotřebí setřít prach z knih či odsát inkoustovou skvrnu, byl mým sluhou a já jeho pánem. Nový župan si mne zotročil, a to nejen tím, že mne sevřel v krunýři neprané látky. K novému županu se teď nehodí nic ze starého vybavení mého bytu. Kvůli novému županu budu muset vyměnit stůl, tapety, obrazy na stěnách… A tak varoval všechny, kteří mají více vkusu než peněz. Začal tehdy jeho osobní kolotoč. Říká se tomu Diderotův efekt. My ho prožíváme rovněž, ale na rozdíl od osvícence s horečnou chtivostí měnit ve svém finanční  dosahu pokud možno vše. A to, co je za naším finančním dosahem, považujeme za své právo, které nám někdo (společnost, vláda…)  krade. Vztahujeme se jen k tomu, co ještě nemáme, necítíme spokojenost z toho, co máme. A tak jsme permanentně nenasycení a nenasytní.