- Vystupujme sebevedome a neomylne, jako jacísi tiskoví mluvcí Pánaboha.
- Realitu, kterou nechceme uznat, zlehceme oznacením že je to necí „názor“ (napr. „názor“ na existenci covidu, na jeho obeti ci na nutnost ohledu tam, kde jsou na míste). Dejme pyšne ignorantsky najevo, že skutecnost se proste mýlí.
- Zahrnme je po mailu dlouhým textem a žádejme stanovisko, aniž bychom se zeptali, zda o to stojí a zda na to mají cas.
- Dávejme jim rady s postojem, že se bez našeho cenného mínení neobejdou nebo dokonce cosi riskují. Vystupujme jak ministri zemekoule pres duchovno.
- Vnucujme jim doporucení, co si podle našeho mínení urcite „musí“ precíst ci shlédnout (neco jiného je doporucení mezi práteli).
- Zveme je urputne na akce, které jsou podle našeho vkusu – no proste bbbájecné a fffantastické.
- Urcite „ocení“, když z nich nejakým svým chytrým poucením udeláme nemehlo, neschopné si samostatne vyhledat a vyhodnotit informace.
- Skákejme jim dusledne a vytrvale do reci, až jim z toho nebude do reci (zrídkavé smysluplné prerušení ci doplnení lze samozrejme tolerovat, muže být na míste, záleží na kulture dialogu).
- Zeptejme se jich na názor na nekoho, a pokud tam bude neco negativního, poucme je, že preci musíme být tolerantní.
- Kladme otázky, ale nedejme prostor pro odpovedi, nebo je bezohledne prerušujme.
- Budme príkladne „tolerantními“: „Co ty víš jak to ten Hitler vlastne myslel, tak ho nesud, každy mame své chyby...“; „Nekritizuj toho Putina, má jiste sve dobre stranky...“; "Treba to ten Zeman tak nemyslel."
- Oznacujme jejich seznámení s naší vzácnou osobou prímo za jejich životní šanci, otevrení Zdroje ci duchovní prevrat.
- Pri jakékoliv osvete vystupujme jako puvodci pravdy, ne jako pouzí pruvodci pravdou.
- Budme ve svém spolecenství ci skupine šafári, kterí musí o všem vedet a vše hodnotit a ovlivnovat.
- Poucujme je, že jiste to tak „Buh chtel“ i v prípadech, kde mel clovek zodpovedne jednat, kdy napríklad mel možnost zabránit zlu, zastat se neprítomného pomlouvaného nebo ohrozeného, neosobne nekomu pomoci a podobne.
- Vysvetlujme jim náružive, jak jsou politicky pomýlení ci netolerantní (treba když upozornují na prokázanou podvratnost a lživost Ruska ci našeho prezidenta).
- Dávejme jim najevo, jací jsou nafoukanci, když nám na nejakou bazvýznamnou nicotnost neodpoví nebo nesouhlasí.
- Nebudme sami nafoukanci ci ignoranty, nerozvázne dávajícími a neplnícími sliby ci neodpovídajícími na slušné, podnetné ci užitecné maily (neco jiného je mezi práteli). Nekdy by stacila i jediná omluvná veta, že toho máme moc ci podobne – napsání zabere sotva pul minuty. Jinak nás mohou právem oznacit za duchovní burany. Spolehlivou a duveryhodnou duchovnost lze stavet jen na spolehlivé pozemskosti.
- Propagujme jim naléhave nejakého duchovního vidce ci vudce, bez jehož poznání se „proste neobejdou“.
- Tetelme se sebeuspokojením nad krásou našeho príležitostného duchovního spolecenství, hovorícího o lásce, i když nevíme, jak by se projevovala naše ega pri sebemenším nárazu, zaskrípání, krizi.
- Poucujme „duchovne“ o toleranci i tam, kde je nutné rozeznat a pojmenovat zlo.
- V prípade stretu názoru dvou našich známých ci prátel, i když je nám jasné, kde je pravda, se postavme do ušlechtilé role usmirovace (Notak, nehádejte se), namísto pomožení ozrejmení pravdy.
- Vyzvídejme, co jedí a pijí a potom jim hrozme, jak strašené to bude mít následky.
- Pokud se nejaké naše rozhodnutí ci stanovisko ukázalo jako správné, oznacme to zpetne za „vyšší vnuknutí“ (vypadáme hned duchovneji).
- Bagatelizujme problémy druhých a „prebíjejme“ je temi svými, tedy „ješte horšími“ - jsme prece temi nejvetšími trpiteli.
- Tvarme se pri hovoru o duchovních pravdách jako autori tech myšlenek. Ládujme do druhých vehementne myšlenky, aniž bychom se zajímali, zda je to zajímá.
- Odvozujme si autoritu a neomylnost podle poctu let svého studia ci podle známostí s významnými osobnostmi oboru.
- Sebejiste a subjektivne hodnotme, jak je ten ci onen duchovní clovek "vysoko" ci "daleko". Tomu, koho nemáme v oblibe, podsunme pred druhými nejaký nesmyslný názor a pak ho za to kritizujme.
- Když si nekdo na neco, i právem, postežuje (nedejí se nám jen milé veci), hned prispechejme s ponaucením – hlavu vzhuru, nebud pesimista, nesmíš tomu tak podléhat...
- Když neco nevíme, tak místo prostého slova Nevím, vec zeširoka okecávejme; A když chceme kritizovat – a my víme že by se to nemelo, opentleme to breckou vznešených výrazu.
- Vyzvídejme a hodnotme, s kým se druhy styka.
- Když nás postihne nejaká nesnáz nebo nemoc, zeširoka vysvetlujme ruzné mozné vnejší príciny, jen aby nekoho nenapadlo si myslet, že nás to postihlo oprávnene, že je to naše karma. Nejlépe je u nemoci „vysvetlit“, že jsme ji za nekoho prejali (mohou být takové prípady, ale pak se to obycejne nesdeluje).
- Ono Hledejme co nás sbližuje zní ušlechtile a je nekdy potrebné, ale zároven je nutné mít i logické rozeznání toho, co nás v názorech nebo cinech rozdeluje (i když víme, že každý máme latentne své božské Já). Je to ono prachobycejné rozeznávání dobra a zla, tvorivého a borivého. Jinak se mužeme stávat, byt jen mentálne, nekdy i cinem, ucastnými zla.
- Podobne muže být ušlechtile ba duchovne znející pravidlo Respektujme druhé v jejich názorech - také bezcennou frází. Nekdy to muže být v porádku, jindy ne. Svet respektoval dlouho i Hitlera v jeho názorech a postojích. Ti, kdož na jejich zhoubnost upozornovali, byli oznaceni za netolerantní. Ba nemectí antroposofové oznacovali dlouho Hitlera za „Mec archandela Michaela“. Nekdy „tolerance“ muze být i kolaborací se zlem.
- Prehlížejme tendencne názory, svedcící negativne o necím charakteru. Markantní je príklad, kdy klasik marx-leninismu - F. Engels napsal, že "Chorvaty, Cechy a další slovanskou verbež bude nutno válkou vyhladit." A kolik komunistických vyznavacu u nás mel a má!
- Cílene a nápadne se delejme tajemnými a duležitými, jak zodpovedne pracujeme na luštení záhad ci tajemných duchovních úkolech, kterým oni nemohou rozumet.
- Máme-li herecký ci komediální talent, nebo i když ho nemáme, berme si posvátné námety ke svým zábavním prednáškovým show nebo videím, kde poslouží posvátno hlavne k naší sebeprezentaci (i kdyby to byla antroposofie), nikoliv my posvátnu.
- Ohýbejme subjektivne ve svuj prospech nastudovaná pravidla a principy, radme co nejcasteji a kategoricky obecná pravidla („To musíš mít v sobe harmonii“, „To musíš tolerovat!“, „To se za to musíš modlit...“).
- Považujeme-li nekoho za nezkušeného, nabídneme mu blahosklonne, že mu rozšíríme pohledy, aniž bysme vedeli, zda je nemá širší než my. Obzvlášte ti z duchovních kruhu, kdo byli kdysi z vlastního presvedcení ci kariérismu cleny KSC (tedy ne treba kvuli rodine), si nesou jako podkožní cip direktivnost, agitacnost, hodnotovou dezorientaci a potrebu vnikat do soukromí druhých. Marxismus jen vymenili za steinerismus resp. duchovnismus se zachováním stejných postoju.
- Varujme pred necím, co sami nedodržujeme. Pohrdejme zemskými predpisy a zákony.
- Mluvme o pokore, ale vyhrožujme druhým karmou ci Božími mlýny podle svých sympatií a antipatií a podle subjektivního úsudku…
- Nezapomenme druhému vmést: Vidíš, já ti to ríkal. Ironizujme posmešne ty, se kterými nesouhlasíme.
- Zahanbujme s nadrazeným údivem: Ty jsi necetl...?
- Vyjde-li najevo náš omyl ci chyba, rozmelneme to dlouhým proslovem ve smyslu, jak jsme to vlastne mysleli a že to bylo jen jakési nedorozumení a informacní šum.
- Mluvme štítive a nadrazene o zkaženém lidstvu, jako nekdo, kdo se z neho plne svou urovni již vyclenil.
- Zacínejme hovor se zacínajícími treba:
- Vy mladí se dnes máte jak v bavlnce, to za nás...
- Moje intuice /ci andel/ mi ríká, že…
- Vesmír na mne tlací, abych...
- Tak jsem na dnešek mluvil v duchovnu se Steinerem (Bruntonem, svatou Anežkou, Plejádany, tetou Barborou…) a vzkazuje, že...
- Hrajme si na guru: Pridelím vám cvicení…, nebo vyzvídejme a hodnotme intimní život a záležitosti mladších.
- Maskujme své negace:
- Nechci pomlouvat, ale…
- Nechci vyzvídat, ale reknete mi…
- Nic mi do toho není, ale ta sestra XY má ale ránu.
- Pokud nepochopíme vtip, pak se po jeho výkladu jen povýšene kysele usmejme, jak blbý to byl vtip.
- Delejme ze sebe okultní obet:
- Bráním se, cítím, jak na mne XY vysílá...
- Oni mne tam vysáli.
- Cítím útok z kosmu.
- Tahle doba mne drtí. Copak se dá meditovat?
- Vzbuzujme obdiv svým „jasnovidem“:
- Máte rozbourenou tretí cakru.
- My se známe z minula.
- Vidím kolem vás devet andelu.
- Vaše energetické vibrace jsou dnes lepší/horší.
- Nasávám vibrace z pyramid.
- Minule jste byl…
- Vaše aura je…
A otázka k sobe: Copak z toho asi pasuje na mne? Kolik toho porušuju? Jiste dost.
Vlastne – ono to muže nejen nekoho odradit, ale jiného, méne bystrého, treba obalamutit a naopak prilákat; i takto si nekterí získávají príznivce. Syndrom osobního mesianismu bývá nekdy efektní. Jenže – pokud se nekdo stane stoupencem anthroposofie ci jiného ucení pod vlivem nekterého z výše uvedených podbízivých zpusobu, muže to mít s anthroposofií ci duchovnem obecne spojeno a nesplní-li nekterý kvalitní anthroposof jeho senzacechtivá ocekávání, pak zájemce odpadne.
Ale hlavne: Pro zájemce to muže být zkouška, zda nezavrhnou ucení kvuli lidským chybám jeho stoupence. Je to síto, selekce tech, kdo touží opravdove, vedome, s vrelostí duše a jasem ducha.
Též to lze obrátit: CHCE SI POKROCILEJŠÍ ZÍSKAT DUVERU MLADŠÍCH? TEDY BY BYLO DOBRÉ TROCHU ZPYTOVAT SVÉ CHOVÁNÍ TREBA I PODLE TECHTO A PODOBNYCH NAMETU.
A co zbyde? Treba krásné prátelství, kde se dve Já nebo více Já prolínají a inspirují, kde si mohou být vzájemnou oporou a kde se pak lze vykašlat na výše uvedené funkoviny. Za to je treba pokorne dekovat. - Výše uvedené príklady samozrejme nemají dehonestovat vztahy, kdy jeden pokrocilejší ci déle duchovne pracující poskytuje zájemci, tedy z vule obou, potrebné instrukce nebo i oporu.
Bylo to napsáno jen k volnému zamyšlení a inspiraci, ne abychom se tím nechávali svazovat. Kontakt by mel být vždy volný, bez krece. A když udeláme chybu, jiste nám ji druhý odpustí, i my jemu.
Toužíme po darech duchovního sveta nebo po sdílení s duchovními lidmi? Pokud nám bylo nekdy neco z toho dáno a meli jsme uctu a vdecnost, pak máme otevreno dál. Neznáme-li vdecnost a uctu k hodnotám, marne cekáme a marne se rozhlížíme, co duchovního nám nekdo prinese.
Knihy zamerené na rozvoj osobnosti a vyšších schopností okupují prední místa žebrícku bestselleru. Kdekdo po nich touží. Stací prece správne usmernit mysl jen na kladno, umet cerpat z neceho energie, vyladit si jin a jang, napojit se na transcendentální kód, rychle si vycistit cakry, praktikovat sex podle tanter, zvýšit své vibrace a hle: mohou z nás být zárící duchovní bytosti, ze kterých na každém kroku kape štestí.
Prosíme o ochranu pred zlem druhých? Dobre. Ale radeji chranme druhé pred zlem naším.
Docasna samota nás ale muze vést i k vetšímu vedomí sounáležitosti s duchovními hierarchiemi.
Chceme najít duchovní prátele? Napred se snažme umet jimi sami být. A vedet, že prátelství je dar, protože s dobrým prítelem si vymenujeme cástecku Krista. „Buh miluje clovekem, který Láskou Boží horí, neb stává se bunkou Jeho Tela a Buh jím tvorí.“
Mít lásku v srdci neznamená, že je treba to dávat kvetnate najevo duchovní slovní ekvilibristikou. Láska je tvurcí a vynalézavá sama o sobe (hledá rešení jak pomoci) a s pomocí moudrosti si pro ni každý muze najít u sebe svá pole pusobnosti.
Upresnující poznámka: Tolerance ovšem není vypocítavé prospechárské spolcení. Príklad - z mailu Karla Jirky: „Mimochodem, všiml jste si, jak se to vše krystalizuje? Klaus se pekne vyjadruje o ANO, Zeman by ANO volil, mne skoro pripadá, jakoby se to pekne delilo podle linie dobro/zlo. Kdo muže po tom všem co se událo a co je známo podporovat ANO, nebo Babiše?“.
A jedna z mnoha krásných zkušeností? Kolik mladých asi v živote již privedla nenásilne k antroposofii taková Jana Koen. (Nevykládá o taticku Putinovi ci taticku Zemanovi, neprezentuje antroposofii komediálním sebepredvádením, má etickou soudnost. Pri posezení v kavarne a mlsání nevídaných a nejídaných dobrot mi napríklad predvedla, jak srdecne a dlouze se umí zasmát i vtipu, dokonce tomu o antroposofech.)
A MALÉ POLIDŠTENÍ: KAŽDÝ Z NÁS OBCAS UDELÁ NECO NEDOKONALÉHO, TEDY NESLOUŽÍ TYTO BODY, ABYCHOM NEKOHO SOUDILI NEBO MALOMYSLNELI NAD SEBOU. JSOU PRO SAMOSTATNOU TVURCÍ INSPIRACI.
Dopsáno pri lehkém ohlasování se podzimního archandela, pri trojité duze na obloze a pri prvních "slovíckách" malých jiricek (rodice letos vyvedli mladé už podruhé) ze dvou hnízd zvencí v rohu mého otevreného okna, tedy asi metr ode mne.
2024 ©