Jak se nabít energií
Mějte rozum. Vykašlete se na nejrůznější vychvalované recepty, metody a pomůcky jako obrázečky, mandaly, kazety či podobné sarapatičky, těžící jen z lidské důvěřivosti a chtění se nějak energeticky přiživit. (Výjimkou mohou být třeba dávno osvědčené spirály, umístěné pod hrnečky apod., pokud je ovšem používáme „jen tak“, bez chtivosti energeticky „zbohatnout“). Je-li pohnutkou chtění se nějak z něčeho nabít, nebereme věc za správný konec. Ba je to v důsledku kontraproduktivní. Setrváváme zase jen ve svém egocentrismu, ba zesilujeme si ho, a to vede následně ke ztrátě skutečné dlouhodobé energie. Hamtání a nabíjení se energií podle módních receptů je jen sobecké hračičkaření. Můžeme sice cosi zacítit (raději nebudeme rozebírat, co je sugesce a co objektivní), ale je to jen jako zamlsání si v cukrárně, ale bez placení. Cosi kdesi uzmeme, ale stejně většinou nevíme, jak s tím naložit. Pravé nabíjení předpokládá dlouhodobou, trpělivou, nesobeckou, Bohu oddanou a vůči okolí etickou práci na sobě. To jsou pak jiné energie, a ty nám vydrží déle. Nedají se tak bombasticky propagovat, ani k tomu neslouží žádná prodávaná dobíjedla. Ba i přehnané kalkulace, jakou barvou oděvu bychom měli u sebe cosi docílit, svědčí spíš o tom, že se nám nechce nastoupit na skutečnou cestu sebepoznání a práce na sobě, a tak si vypomáháme pochybnými berličkami. Když se kdysi známé jogínky Milady Bartoňové při besedě zeptali, jak je důležité si vybírat barvu oděvu, odpověděla ke všeobecnému zklamání zcela prostě a přirozeně: Já myslím, že je to jedno.
Jistě, můžeme třeba na posvátných či silových místech cosi krásného a silného zavnímat, ale spíše pro radost a okouzlení, že to tu je, že je to na světě i pro druhé, že to zmnožuje krásy a poklady světa, a můžeme k tomu přidat i svou lásku. Tím posvátnost místa zesilujeme, zatímco energetické drancování módních esoterických turistů onu posilující a obrozující auru spíše plundruje. Předpokladem k nabíjení se čistší energií je totiž niterná obroda. Ta pak sama uvolní místo k příjmu skutečné energie, k dobíjení, ale pak už to ani takto spotřebitelsky nenazýváme.
Podle Lazareva je jakékoliv záměrné sebrání energie - z přírody, z vesmíru, ze slunce - jen neklamným důkazem, že člověk nemá dostatek vlastních sil a že ji musí odněkud doplňovat. To je počátek upírství. Takováto sobecká motivace způsobuje, že člověk energii s duchovností nespojuje, ale naopak se tím od duchovnosti vzdaluje. A naopak: když zakoušíme nezištnou lásku k Bohu, k vesmíru, získáme tím obrovské množství energie. Je třeba orientovat se na nejvyšší úrovně - na duchovnost, ušlechtilost, lásku. A nedělat to kvůli tomu, abychom získali energii, ale z lásky k pravdě, Bohu, vesmíru. To je prvotní, energie je jen druhotný výsledek. Abychom dostávali dost energie, musíme žít těmito pojmy. Jakmile o energii začneme uvažovat abstraktně a oddělujeme tento pojem od fenoménů jako čistota, duchovnost a etika, uvrháme tím svůj niterný život do pouhého živoření a naplňujeme energií v lepším případě jen naše fyzické tělo. Musíme vědět, že energie, již získáváme skrze nejvyšší postoje a city, léčí nejen tělo, ale osud a duši. Mechanický přístup a výlučná orientace na braní energie odněkud podle nejrůznějších návodů vedou k deformaci jemných duchovních struktur. Uživatelský, spotřební přístup v jakékoli formě vede k degradaci a k odklonu od skutečného vývoje.
Dodatek:
Zeptal jsem se kamarádky na její názor na začátek tohoto textu: Myslíš že není blbý ten začátek Mějte rozum…, a Vyklašlete se..., nevyznívá to moc nátlakově či machrovsky? Její odpověď formulovala výstižně to, oč usiluji: Nebála bych se nátlaku nebo machrování, máš to v sobě takhle, tak se nech poznat!
Ta slova vyjadřují Tebe i nadhozený problém. Webovky jsou Tvou osobní zpovědí a to je to, co čtenáře tahne. Nejsi tu nikomu povinován se zavděčit, kdo je čte, tak sem chodí dobrovolně. Machrovsky to nevyznívá, jen to burcuje: lidi, nespěte, probuďte se, nenechte se blbnout, myslete vlastní hlavou....učíš tu poctivosti přes vlastní poctivost. Stačí si hlídat jen vlastní pravdivost a ne se podřizovat lidské nedokonalosti. Dovol si tu být sám sebou. Když to v těhlech slovech cítíš, tak proč ne? Nepatřilo by to sem, jen kdybys o nich obsahově pochyboval. Forma je taky důležitá, ale tady jen podtrhuje naléhavost.
2024 ©