Utajený pád amerického kosmonauta na Písecku
V titulku je menší poťouchlost: je dnes v módě přisuzovat či podstrkovat Americe nejrůznější spiklenecké a konspirační teorie. Proč by tedy nemohl spadnout jejich kosmonaut v Čechách a být to podezřele utajováno? Je to pravda, spadnul. A nepsalo se o tom.
Přistál tu velice natvrdo. Kde? U Bernartic na Písecku. Kdo? Americký kosmonaut Eugéne Cernan (ke znovuzčeštění jeho jména stačí nějaký ten háček). Ale přežil. Svět o této havárii nevěděl. Nepsalo se o tom. Podezřelé? Ani ne. Nespadl totiž z kosmu, ale jen z několika metrů, a ne v raketě, ale v helikoptéře, spolu s místními píseckými veličinami, které ho doprovázely. A nespadl z Měsíce, letěli jen z Českých Budějovic. V roce 2001 tu totiž byl na návštěvě, protože jeho maminka se měla v Bernarticích narodit. Češi se vyznamenali. Dosluhující vrtulník sovětské výroby dosloužil jen pár metrů nad zemí, zbytek se letělo volným pádem. Na volné pády je takový kosmonaut zvyklý, jen to přistání z kosmu bývá na rodné půdě měkčí. Ta česká byla skutečně tvrdá. Přesto se ale jako jeden z mála účastníků letu v helikoptéře pilota zastal a nedělal z pádu „vědu“. Byl americky velkorysý. Zbytek cesty museli letečtí ztroskotanci dojít přes rozbahněnou louku do nejbližší vesnice a jako trosečníci poprosit o dopravu domů. Kosmonaut měl při tom ale štěstí. Při drobném ošetření ve střešovické nemocnici (tam letěl rovněž vrtulníkem, ale doletěl) se ke své veliké radosti neplánovaně setkal s Václavem Havlem, který tam byl právě hospitalizován. Setkání kosmonauta s prezidentem v ordinaci, to se hned tak nestává. (Malá asociace: definice surrealismu je, že vzniká, když se sejde deštník se šicím strojem na operačním stole.)
V helikoptéře doprovázel kosmonauta i dnes už bývalý pan přednosta OkÚ Písek inženýr Prokopec. Ten podobné pády asi přitahuje. Jiný pád zažil opět při doprovázení vážené návštěvy a opět na palubě vrtulníku. Bylo to v polovině devadesátých let minulého století, v době, kdy náš vstup do Severoatlantické aliance se nám jen toužebně a matně rýsoval a bylo proto nutné předvést naši armádu v nejlepším světle. Nepředvedli jsme. Několik vysokých generálů NATO, kterým byla v rámci významného jednání ukazována z vrtulníku jihočeská krajina, mělo s naším doprovodem přistát na Orlíku u Schwarzenberské hrobky. Zde na výpravu čekal kancléř Schwarzenberg. Ale ouha. Střecha hrobky se vzdušným vírem od helikoptéry hrozivě nadzvedávala, proto bylo nutné poodletět stranou. Při elegantním přistávacím manévru zachytil pilot zadní vrtulí o korunu stromu a vrtulník dopadl na zem z deseti metrů opět s rachotem, pochroumaným podvozkem i pochroumanými sedacími partiemi generálů. A co lepšího: mnoho hodin trvalo naší armádě, než pro odvoz generálů do Českých Budějovic našla vůbec nějaké auto. Dnes už by se to nestalo. Vlastně…?
Mimochodem: Ing. Prokopec coby jaderný fyzik má řadu zajímavých informací: třeba že zatímco se zde i v Rakousku statečně protestuje proti „Jetelínu“ (jak se místně přezdívá jaderné elektrárně Temelín se zkratkou JETE), taková možnost výbuchu plynovodu, která nechává statečné protestanty v klidu, by znamenala plné zničení okolí do dvou až tří kilometrů po celé délce mnoha set kilometrů a smrt všeho živého do šesti kilometrů od plynovodu rovněž po celé jeho délce. Denně na světě zahyne průměrně 55 horníků. Ani s tím nebojuje nikdo. Alkoholismus a automobilismus jsou nejriskantnějšími oficiálně povolenými lidskými vyhlazovacími činnostmi. I to je milou samozřejmostí. Někteří mají ale záhadnější hobby: hysterii z neviditelného záření.
/Podle kapitoly z knihy KF - Meditace do svatyně, do křesla i do deště, vydal Malvern Praha./
Dodatek: Moje pády nejsou tak efektní. Za popsání by stál snad jen jeden (rovněž tělesný, o těch duševních psát nebudu). Před časem jsem při vstupu do budovy Českého rozhlasu zakopl o chrta, vzal pochopa a vrazil do Gotta. Oběma jsem se omluvil. Ten první, vytržen z podřimování, to vzal jako hru, vstal a šel se se mnou kamarádit. Druhý nikoliv. Gottovi ale vděčím za to, že jsem se o něho zbrzdil, jinak bych do rozhlasu vlít jako to nedávné komando.
2024 ©