Zíráme na obrázky; Co s tou zatracenou bednou?
Z mé strany to mohou být opět jen myšlenky k nabídnutí: Nemáš to snadné žít v jedné domácnosti s bratrem, když máte tak rozdílné zájmy a postoje. Píšeš o jeho pravidelném dlouhém koukání na televizi. Vím, je to v malém panelákovém bytě těžké: na jedné straně potřeba harmonie a nerozdmýchávání negativních emocí, na druhé straně nutnost uplatnit své právo na klid ve vlastním bytě. Ale uvědom si: společné koukání na televizi je spíš jen bezcenná či méněcenná náhražka za nějaké vnitřní sdílení. A může být nějaké? Jestli ano, pak by bylo dobré se ho chytit a rozvíjet či pěstovat ho. A jestli ne, pak to čas promarněný u televize nezachrání. Ano, je krásné dívat a sdílet se s druhým na něco hodnotného (v televizi je to ale naprostou výjimkou), co oba sbližuje (ať grotesky, dokument nebo poctivě a slušně udělaný film...). Jinak - koukat společně na voloviny nebo sprostoty, to skutečně by být nemuselo ba nemělo, aby ses kvůli zachování pomyslné harmonie účastnila (marnila čas) něčeho, co spíš strhává zpátky, rozptyluje, zavádí k davovému nevkusu. A dívá-li se někdo víc hodin denně na televizi, určitě je jen nepatrné procento (pokud vůbec něco) z toho hodno koukání. Ostatní jen zaneřáďuje podvědomí, a ani z široké nabídky stanic si většinou vybrat nelze. Vím, někteří říkají u denního koukání na obrázkovou bedýnku, že si "vybírají" a mají to za alibi, zaštiťovadlo, obhájení. Jenže: z čeho "vybírají"? Z jedné větší voloviny (sprostoty, hlouposti) a z druhé menší. Ano, je-li výběr mezi pitomostí anebo operou, filmem od Kršky, Jasného, historickým dokumentem, zájmovým dokumentem, publicistikou, přírodou apod., nebo stupidní reality šou, to by byl skutečný výběr. Ale to je spíš výjimkou. Jinak koukání společně na ubohosti a výplody "splozenců synagogy satanovy" vede jen k dalšímu zaprášení nitra, ke vzájemného sdílení a strhávání se do žumpy, na jejímž konci jsou jen další karmické zauzleniny, obtíže, životní beznaděj, marnost... Ale i to ostatní: všiml jsem si kdysi i u sebe: díval jsem se několik let na sklonku totality často na dokumenty o přírodě, ale když jsem pak přišel do přírody, už ji tak plně živě neprožíval, měl jsem jakousi niternou clonu, nebyl skoro rozdíl mezi živou přírodou a přírodou z televize, ba nudil jsem se v přírodě. Cítil jsem bolest z toho otupění, bylo to až alarmující, co to se mnou udělalo. A filmy? Jistě, něklteré jsou krásné či hluboké či inteligentně veselé… Ale uvědomujme si: jsou to často jen uměle splácané osudy lidí, které v životě tak nefungují a které nás i proto odvádějí od opravdového vztahového prožívání v realitě. Tak jako lze plýtvat plodivou energií, zde svou mentální energii vyplýtváme naplano.
Nešlo by zavést co nejobyčejněji řeč na to, či dotaz, zda se může cítit (či zda si zvykne) dobře i při Tvé neúčasti na televizi, že nechceš ublížit, ale že Tě takovéto koukání jen vyčerpává, tříští, odvádí od harmonie, kterou potřebuješ k práci i k dobrému naladění ve vztazích? Třeba jsem naivní, jsou to zas jen náměty.
I ty naše postoje, které druhý nemůže přijmout či s nimi i nesouhlasí, pak pokud nejsou podbarveny naším osobním chtěním či pýchou, mu jednou mohou být k užitku. Tak i s Tvým bráchou. Někdy si ale musíme svobodně uvědomit, že materialismus druhého nemůžeme hned rozpustit, že naše snažení nenese (zatím) plody, a nepociťovat se jako neúspěšný misionář. Co můžeme druhému ze sebe nabídnout podle jeho vnitřního obzoru, nabídněme, a co nepřijme, je věcí jeho dalšího vývoje. Většinou toho druhý moc nepřijme, a možná je toto poznání pro nás dobré i k vnitřnímu osvobozování se. A přijme-li, pak ani ne tak naší "lepší" argumentací, jako spíš po dlouholetém osobním příkladu. Třeba se mu jednou zasteskne po harmonii a klidu, kterým žijeme.
Zkus třeba, aby to nebylo osobně vyhrocené, formulovat argumenty vůči němu i za sebe. Např.: K čemu NÁM bylo, že JSME..., když stejně to dopadlo... tak či onak nanic.
Ale i z druhé strany: Co dobrého jsme byli schopni přijmout od druhého my? Co dobrého jsme na něm ještě třeba ani neobjevili nebo přehlíželi? Nemá to těžké spíš on s námi?
2024 ©