Nohavica
/k dopisu/
Jeho působivá kombinace chlapáctví a lyriky je, myslím, jen na povrchu jeho osobnosti, nepramení z hlubin, není výsledkem jeho niterného životního obsahu (na rozdíl třeba od Hutky či Kryla, kteří byli ve svém podání průzrační až do hloubi, jednolití). Jeho hlas mi připadá v podkladu neomalený, neproduševnělý, jen navenek přecházející někdy do citlivosti. Cítím za tím jen nápodobu citu, strefení se do obecného očekávání (když je někdo hnán slávou a živí se tím, může nabýt i dovednosti ve strefování se do obecného /ne/vkusu). Jeho písničky mi připadají bezděčně rafinované, aby se líbily, ne z nitra dělané. Kritici mu ovšem nemají co vytknout.
Tedy: připadá mi sice talentovaný, ale jen zevně vykalkulovaný, aby chytil za srdce, ale nepodepřeně svou opravdovostí (na rozdíl od Hutky, Kryla, Ulrycha…)
Bez ohledu na sdělnost jeho některých písniček nemohu jeho hlas přijmout, duše mne při něm bolí falší a neomaleností – a tak to bylo i před tím, než jsem se dozvěděl o jeho kolaboraci, není to tím tedy u mne prvotně ovlivněné. Jeho duše, obličej i hlas mi připadá mezi lidskými hodnotami jako slon v porcelánu, dává najevo jen atrapu hodnot. Jistě, takto je to u řady umělců řady oborů, ale když už se s něčím takovým setkám, pak mám potřebu mu takto “přijít na kloub“. Někdy to cítím hned, jen to hned nedokážu rozanalyzovat. Pomáhá mi v tomto rozpoznávání ten vnitřní základ, získaný z vážné hudby. Jindy mi takové rozpoznání trvá nějaký čas, třeba i roky.
Z jeho chlapácké postavy, obličeje a vystupování mám tísnivý pocit hrubé neomalené sexuality, která je u jeho vystupování silně ve hře a dodává mu podprahové přitažlivosti u řady žen. A opět, porovnám–li s útlým Hutkou či malým podsaditým Krylem – oni toto neměli, ale byli tím kvalitnější sami ze sebe. Ti jsou pro mne skrz naskrz pravdiví.
Ke spolupráci s StB: jo, je sice pravda, že každý uděláme „chybičku“, ale vědomá dlouhodobá spolupráce, zrada na kamarádech (informace o Krylovi) není jen „skvrnka“. Když někdo v návalu vzteku po někom něčím praští a zabije ho, jde za to do vězení, ale je to jen nepatrná chybička v porovnání s vědomou zradou určitých hodnot. Hutka a jiní raději trpěli, riskovali, než by se takto pokřivili. Toto není jednorázové pochybení, ale výraz kvality člověka. A i to, jak se k tomu ani teď nepostavil rovně. Je tedy stejný jako tehdy.
2024 ©