Americké zásahy – pro koho?; Václav Havel to viděl dobře; Bojovali za nás dobrovolně, ač nemuseli; Proč nejsme druhou Ukrajinou? (zatím)

Napsal Karel Funk (») 4. 5., přečteno: 226×

V jakémsi nedávném textu našich antroposofů jsem četl, že „Stojí tak proti sobě ruský nacionalismus, přiživovaná pýcha za velkou Rus a totální cenzura plná falše a lži, proti chaosu v rádoby demokratických státech západu, kde demokracie trpí honbou za ziskem, střetem zájmů byznysu, politiky, zájmů církve, vzdělávání podřízeného byznysu.“ Tedy – né že by demokracie, ať je to kdekoliv, netrpěla vadami, ale zdá se, že autor je demagogicky postavil obojí na roveň. Výše použitý pojem „honba za ziskem“, využívaný už kdysi demagogicky jako charakteristika prohnilého kapitalistického Západu, je známý výraz z někdejších učebnic marx-leninismu. Za ziskem jsme se ovšem honili už za komunistů – od získání nedostatkového zboží (pomeranče, banány, cibule, brambory, sýry, auta, toaletní papír…) až po šplhání u šéfů kvůli větším prémiím. Je to lidské, proto operování pojmem „honba za ziskem“ jako charakteristika pouze kapitalistického prohnilého západu je rovněž prohnilá – a hloupá. Po zisku, tedy získání něčeho dalšího, netouží leda světci a asketové.

Martin Dohnal k tomu doplnil: „Je to posedlost některých antroposofů, že západní demokracie je prohnilá, apod., stavět to na roveň Rusku, je prostě zločinné, zločinné mohou být i tyto myšlenky, a jsou zároveň i nenápadný otravný jed, který se dostává pod kůži. Jsou pak mentálně i morálně izolovaní od světového dění, jen „statečně“ teoretizují sami pro sebe, tedy ty jedině vědoucí.“

Perla Voberová psala před časem o "vydírání Ukrajiny Amerikou" a uveřejnila takovéto obavy z následků vymanění Ukrajiny z ruského vlivu:Ak by sa Ukrajina dostala do EÚ a tá by neodolala tlaku USA a veľkým nadnárodným korporáciám v rámci pripravovaných transatlantických dohôd o voľnom obchode medzi EÚ a USA, tak by bola veľmi ohrozená práve otvorenou možnosťou pestovania alebo dovozu GMO plodín. To by malo veľmi negatívny vplyv na celý genofond ľudstva. Už len z tohoto enviromentálneho hľadiska je pre súčasný svet bezpečnejšie, keby Ukrajina zostala v rámci ruskej sféry vplyvu...“ Napsal jakýsi p. Sulík. Oj to je smělé: tedy pokud nebude Ukrajina v ruském područí, může být ohrožen „celý genofond lidstva“. Je zajímavé,  jak sofistikovaně dokážou někteří z duchovních kruhů demagogicky mlžit a převracet věci vzhůru nohama. Který čtenář pak nepoužije intelekt resp. znalosti a morální hledisko, naletí.

U Američanů sice kritizujeme, že preferují svou osobní úspěšnost. My snad ne? Jsme podobní: máme se takzvaně dobře, když nám okolnosti „jdou na ruku“, nikdo se nám neprotiví, naše děti mají lokty, druzí snášejí naše nectnosti, hovíme si ve hmotném pohodlí. A libovat si, že se mám takto „dobře“, to může být mělké a ošidné.

Kdyby za námi nestála Amerika coby nejsilnější stát NATO, už bychom tu dávno měli masakry, chudobu a devastované poměry, jaké nyní zažívá Ukrajina vinou Ruska. Pokud bychom tu byli. Jedině větší síla než ruská může omezit jejich rozpínavost – to platí už staletí a od dob vzniku SSSR až do dneška obzvláště. Nic jiného na ně neplatí. Když při našem uvolnění na jaře 1968 byly hlasy, že k nám Rusové vojensky vpadnou, patřil jsem mezi ty mladé naivky, kteří tomu nevěřili. Jedna stará paní, která nás poslouchala na lavičce, nám řekla: Nevěřte tomu, já znám Rusy. Přijdou. Měla pravdu. A jak prohlásil později Václav Havel při našem vstupu do NATO, nebýt NATO, sahalo by ruské impérium přes celou Evropu až k Atlantiku.

Kdyby vláda USA neslíbila Kremlu, že při ruské invazi v srpnu 1968 do Československa bude neutrální a nezasáhne, nemusela naše devastace pokračovat dalších dvacet let. Jenže: kdyby západní mocnosti tehdy zasáhly, jistě by tekla krev a my bychom pak řekli, že sledovaly vlastní cíle a že jsme si to se Sověty mohli nějak urovnat sami.

Kdyby Američané nesledovali své ekonomické zájmy v Iráku, možná by v r. 1992 nezasáhli. Jenže - byly to i naše národní a evropské zájmy, protože všichni jsme chtěli mít levnou ropu, ba i klid od šíleného agresora Saddáma skoro za humny. Kdyby ale USA tehdy nezasáhly, jistě bychom je obvinili ze lhostejnosti vůči Evropě.

Ať už se nám to líbí nebo ne, kdyby Američané v minulém století opakovaně nezasahovali v Evropě proti Němcům a nestavěli vojenskou hráz proti sovětské expanzi, mluvili bychom dnes asi buď německy nebo rusky a budovali Třetí říši na Sibiři nebo reálný socialismus možná tamtéž, pokud bychom ovšem vůbec žili.

Převezmu sem svůj starší článek, s trochou nynější aktualizace: I proto mám Ameriku rád a vážím si jí, že měla nejen pochopení, ale i potřebu inspirace z našich zdrojů - od rosikruciána hraběte Zinzendorfa (přenesl tam Komenského podobu rosikruciánství resp. zednářství, kterou přijali a praktikovali i američtí presidenti Washington a Jefferson a která tak stála u zrodu americké ústavy a demokracie), přes vřele přijaté České bratry či později nadšeně oceňovaného Antonína Dvořáka (vřeleji než zprvu u nás) i mocnou podporu a následné oceňování Masaryka a přijetí našich vystěhovalců v době hospodářské krize či potravinovou pomoc UNRRA po 2. světové válce; velkorysý Marshallův plán

 

viz

 

https://www.novinky.cz/veda-skoly/467891-marshalluv-plan-ceskoslovensko-vitalo-po-natlaku-stalina-ho-ale-muselo-odmitnout.html>

 

a nabídku U.S.A. nám platit celý roční státní rozpočet za jáchymovský uran nám zakázali přijmout Sověti a naši komunisti (Rusové si pak náš uran se souhlasem naší vlády zdarma nakradli pro jaderné zbrojení)), až po přijetí Václava Havla americkým kongresem, který požádal o jeho projev a poté dojatě povstal. A - až po placení svobodných vysílání VofA a RFE pro nás z peněz amerických poplatníků. Zde všude se projevila americká svobodomyslnost, nezávidění, velkorysost. Jak těžké je to pro některé úzkoprsé duše přiznat a raději se schoulí ke známému zlu a lžím Ruska než k neznámé svobodě Západu. A taky nelze zapomínat, že bez amerického přispění bychom nevyšli z obou světových válek jako svobodná samostatná země a dnes bychom po 2. světové válce patrně mluvili rusky, žili nevolnicky a umírali při pracích na Sibiři (Rusové tam dnes odvážejí tisíce pochytaných Ukrajinců), pokud bychom vůbec existovali, protože bez zastrašovací politiky NATO by ruské impérium sahalo přes celou Evropu až k Atlantiku (jak ostatně připomněl i Václav Havel při našem vstupu do NATO). Zatím se k Americe chováme jako drzí nevychovaní kluci. Tedy - chováme se rusky. V rozhovoru pro Právo z 15. 9. 2007 řekl Václav Havel k záměru amerického obranného radaru u nás: "Proč má Česká republika pomáhat Americe? Podle mne k tomu má minimálně tři dobré důvody.

 

      1. Za prvé, obrana Ameriky je do značné míry fakticky, ale především morálně a psychologicky zároveň obranou Evropy.

      2. Za druhé, Amerika je náš nejvýznamnější spojenec.

      3. A za třetí jí to dlužíme. Bez Američanů bychom neměli po první světové válce samostatný stát a po druhé světové válce bychom se bez nich těžko dostali mezi vítězné mocnosti. Bez Američanů bychom nevyhráli tak snadno studenou válku a nebyli bychom v NATO, této dnes nejdůležitější záruce naší bezpečnosti, a tudíž ani v EU."

      4. A že Američani sledují ve světě své ropné zájmy - třeba při operaci Pouštní bouře v roce 1992 v Iráku? Jistě. Ano, sledují. Naštěstí. Sledují tím totiž i naše zájmy. Podle expertů by totiž tehdy bez jejich zásahu (i naše jednotky protichemické obrany byly oceněny) ropa stála pětinásobek, což by tehdy hraničilo s kolapsem národního hospodářství.

      5. Popustil jsem teď  uzdu svému proamerikánství, a řečeno někdejší komunistickou hantýrkou, byl bych pro soudruhy „americký štváč, nekritický obdivovatel pozlátka kapitalismu, protisovětský a protisocialistický rozvraceč“. A „zaprodanec západních rozvědek a štvavých stanic“ (Svobodnou Evropu jsem poslouchal od svých osmi let, Hlas Ameriky od patnácti) či imperialistický buřič (i když nejvíce impérií měl Sovětský svaz, Rusko má dosud, ale pro nás byli zlí imperialisté jen Američani). A propos: Když na půdě OSN prohlásil v 70. letech žlučovitý sovětský velvyslanec, že imperialismu brzy odzvoní, reagoval generální tajemník OSN, že toto je jediné tvrzení, kde se sovětským názorem souhlasí. Všimněme si, že Rusové, ale i naši komunisti, mají až obsedantní potřebu za něčími pravdivými tvrzeními hledat, kdo to zosnoval, odhalovat něčí masku, za vším stojí nějaký nepřítel..., jen nedokážou pochopit, že někdo může mít vlastní svobodný názor, který je v jejich neprospěch. I to je typické pro paranoidní leninské – nyní putinské - myšlení. /I dnes nás putinovský tisk pohrdavě nazývá mopslíky Ameriky/.

      6. A že nepřiměřeně dnes fetišizujeme americký styl konzumu a spotřeby? V tom neviňme Ameriku, ale sebe. Je to, jako kdyby obézní člověk vinil cukrárnu či masnu. Naše, slušně řečeno rozjedenost je i důsledkem padesátileté "diety" počínaje válkou, přes 40 let vlády komunistů až do 90. let. Městnání našich neukojených tužeb za totality udělalo své.

      7. Podle staršího textu Mgr. Jana Šobotníka PhD - "již dlouhou dobu jsou USA zárukou alespoň jakéhosi pořádku a bezpečí ve světě. Nebyli to Češi (Čechoslováci), Francouzi, Brazilci, ani jiné národy, kdo se postavil na odpor rudé rozpínavosti. Byli to především Američané a jim patří dík za to, že žijeme ve světě aspoň o trochu lepším než dřív. Kupodivu to byli opět Američané, kdo zachraňovali Evropu i svět během dvou světových válek. Byli to američtí občané, především mladí muži, kdo umírali za naši svobodu, a netřeba pochybovat o tom, že i jejich cílem bylo nebýt cílem. Přesto však bojovali a umírali na bojištích celého světa, a za to jim patří náš vděk. Plané jsou argumenty o šíření ekonomického impéria, neboť na příkladu Švýcarska je dobře vidět, že obchodovat s každým je výhodnější strategie, než jít do války. V tomto kontextu je třeba nahlížet i na válku v Iráku a Afghánistánu; ačkoliv dochází k celé řadě trestuhodných selhání (jako ostatně v každé válce), svět bez diktátorů nechávajících své oponenty rozpouštět v kyselině nebo vyvražďovat celé rodiny kvůli prohřeškům jejich členů je lepším světem. Přes všechnu hrůzu a utrpení běžných lidí si upřímně myslím, že invaze do Iráku i Afghánistánu byla správná, a v nepořádku je naopak přehlížení tristní situace v jiných státech (Súdán, Barma, Severní Korea, Zimbabwe, Somálsko, Etiopie …).

      8. A budoucnost? Česká republika je, bohužel, příliš malým a bezvýznamným státem, jemuž musí jeho bezpečnost garantovat někdo významnější. A jelikož je Evropská unie v tomto směru bezzubá..., nezbývá, než se obrátit s pokornou prosbou o ochranu někam jinam. Jaké máme k USA alternativy? Rusko? Čínu? Přes všechny výhrady, které směrem k USA mám (a pro tuto chvíli si je nechám pro sebe), budu raději, řečeno komunistickou terminologií, "otrokem" USA než Ruska či Číny. Ze světových velmocí jsou totiž jedině USA ochotné dodržovat smlouvy a nechávat svým „vazalským státům“ „výsady“ typu svoboda či demokracie. Nakonec i poměry v USA, jakkoliv se nám Evropanům nemusí líbit, jsou vyjádřením svobodné vůle občanů – voličů... A podpora USA bezpečnosti v Evropě? Vždyť kdo by si troufl zaútočit na obranné zařízení USA! Všem vládcům i diktátorům je jasné, že by to byla z národního i jejich osobního hlediska sebevražda! A ony nepochopitelné státy, které se nezajímají o spokojenost nebo jen prosté přežití svých občanů (např. Írán) zase nikdy nebudou mít prostředky pro překonání obranných mechanismů USA... Na závěr bych chtěl vzkázat všem aktivistům, pacifistům i dalším zaslepencům, ať už placeným z Ruska nebo ze soukromých peněz, aby přestali bránit vybudování efektivní obrany – radaru - (nejen) České republiky..."

 

 

A a veľkým nadnárodným korporáciám v rámci pripravovaných transatlantických dohôd o voľnom obchode medzi EÚ a USA, tak by bola veľmi ohrozená práve otvorenou možnosťou pestovania alebo dovozu GMO plodín. To by malo veľmi negatívny vplyv na celý genofond ľudstva. Už len z tohoto enviromentálneho hľadiska je pre súčasný svet bezpečnejšie, keby Ukrajina zostala v rámci ruskej sféry vplyvu, v rámci prísnej ochrany pred GMO plodinami.“ Oj to je smělé: může být ohrožen „celý genofond lidstva“.

 

U Američanů sice kritizujeme, že preferují svou osobní úspěšnost. My snad ne? Jsme podobní: máme se takzvaně dobře, když nám okolnosti „jdou na ruku“, nikdo se nám neprotiví, naše děti mají lokty, druzí snášejí naše nectnosti, hovíme si ve hmotném pohodlí. A libovat si, že se mám takto „dobře“, to může být mělké a ošidné.

Kdyby za námi nestála Amerika coby nejsilnější stát NATO, už bychom tu dávno měli masakry, chudobu a devastované poměry, jaké nyní zažívá Ukrajina vinou Ruska. Pokud bychom tu byli. Jedině větší síla než ruská může omezit jejich rozpínavost – to platí už staletí a od dob vzniku SSSR až do dneška obzvláště. Nic jiného na ně neplatí. Když při našem uvolnění na jaře 1968 byly hlasy, že k nám Rusové vojensky vpadnou, patřil jsem mezi ty mladé naivky, kteří tomu nevěřili. Jedna stará paní, která nás poslouchala na lavičce, nám řekla: Nevěřte tomu, já znám Rusy. Přijdou. Měla pravdu. A jak prohlásil později Václav Havel při našem vstupu do NATO, nebýt NATO, sahalo by ruské impérium přes celou Evropu až k Atlantiku.

Kdyby vláda USA neslíbila Kremlu, že při ruské invazi v srpnu 1968 do Československa bude neutrální a nezasáhne, nemusela naše devastace pokračovat dalších dvacet let. Jenže: kdyby západní mocnosti tehdy zasáhly, jistě by tekla krev a my bychom pak řekli, že sledovaly vlastní cíle a že jsme si to se Sověty mohli nějak urovnat sami.

Kdyby Američané nesledovali své ekonomické zájmy v Iráku, možná by v r. 1992 nezasáhli. Jenže - byly to i naše národní a evropské zájmy, protože všichni chceme mít levnou ropu, ba i klid od šíleného agresora Saddáma skoro za humny. Kdyby ale USA tehdy nezasáhly, jistě bychom je obvinili ze lhostejnosti vůči Evropě.

Ať už se nám to líbí nebo ne, kdyby Američané v minulém století opakovaně nezasahovali v Evropě proti Němcům a nestavěli vojenskou hráz proti sovětské expanzi, mluvili bychom dnes asi buď německy nebo rusky a budovali Třetí říši na Sibiři nebo reálný socialismus možná tamtéž, pokud bychom ovšem vůbec žili.

 

Převezmu sem svůj starší článek, s trochou nynější aktualizace: I proto mám Ameriku rád a vážím si jí, že měla nejen pochopení, ale i potřebu inspirace z našich zdrojů - od rosikruciána hraběte Zinzendorfa (přenesl tam Komenského podobu rosikruciánství resp. zednářství, kterou přijali a praktikovali i američtí presidenti Washington a Jefferson a která tak stála u zrodu americké ústavy a demokracie), přes vřele přijaté České bratry či později nadšeně oceňovaného Antonína Dvořáka (vřeleji než zprvu u nás) i mocnou podporu a následné oceňování Masaryka a přijetí našich vystěhovalců v době hospodářské krize či potravinovou pomoc UNRRA po 2. světové válce; velkorysý Marshallův plán

viz

https://www.novinky.cz/veda-skoly/467891-marshalluv-plan-ceskoslovensko-vitalo-po-natlaku-stalina-ho-ale-muselo-odmitnout.html>

a nabídku U.S.A. nám platit celý roční státní rozpočet za jáchymovský uran nám zakázali přijmout Sověti a naši komunisti (Rusové si pak náš uran se souhlasem naší vlády zdarma nakradli pro jaderné zbrojení)), až po přijetí Václava Havla americkým kongresem, který požádal o jeho projev a poté dojatě povstal. A - až po placení svobodných vysílání VofA a RFE pro nás z peněz amerických poplatníků. Zde všude se projevila americká svobodomyslnost, nezávidění, velkorysost. Jak těžké je to pro některé úzkoprsé duše přiznat a raději se schoulí ke známému zlu a lžím Ruska než k neznámé svobodě Západu. A taky nelze zapomínat, že bez amerického přispění bychom nevyšli z obou světových válek jako svobodná samostatná země a dnes bychom po 2. světové válce patrně mluvili rusky, žili nevolnicky a umírali při pracích na Sibiři (Rusové tam dnes odvážejí tisíce pochytaných Ukrajinců), pokud bychom vůbec existovali, protože bez zastrašovací politiky NATO by ruské impérium sahalo přes celou Evropu až k Atlantiku (jak ostatně připomněl i Václav Havel při našem vstupu do NATO). Zatím se k Americe chováme jako drzí nevychovaní kluci. Tedy - chováme se rusky. V rozhovoru pro Právo z 15. 9. 2007 řekl Václav Havel k záměru amerického obranného radaru u nás: "Proč má Česká republika pomáhat Americe? Podle mne k tomu má minimálně tři dobré důvody.

      1. Za prvé, obrana Ameriky je do značné míry fakticky, ale především morálně a psychologicky zároveň obranou Evropy.

      2. Za druhé, Amerika je náš nejvýznamnější spojenec.

      3. A za třetí jí to dlužíme. Bez Američanů bychom neměli po první světové válce samostatný stát a po druhé světové válce bychom se bez nich těžko dostali mezi vítězné mocnosti. Bez Američanů bychom nevyhráli tak snadno studenou válku a nebyli bychom v NATO, této dnes nejdůležitější záruce naší bezpečnosti, a tudíž ani v EU."

      4. A že Američani sledují ve světě své ropné zájmy - třeba při operaci Pouštní bouře v roce 1992 v Iráku? Jistě. Ano, sledují. Naštěstí. Sledují tím totiž i naše zájmy. Podle expertů by totiž tehdy bez jejich zásahu (i naše jednotky protichemické obrany byly oceněny) ropa stála pětinásobek, což by tehdy hraničilo s kolapsem národního hospodářství.

      5. Popustil jsem teď  uzdu svému proamerikánství, a řečeno někdejší komunistickou hantýrkou, byl bych pro soudruhy „americký štváč, nekritický obdivovatel pozlátka kapitalismu, protisovětský a protisocialistický rozvraceč“. A „zaprodanec západních rozvědek a štvavých stanic“ (Svobodnou Evropu jsem poslouchal od svých osmi let, Hlas Ameriky od patnácti) či imperialistický buřič (i když nejvíce impérií měl Sovětský svaz, Rusko má dosud, ale pro nás byli zlí imperialisté jen Američani). A propos: Když na půdě OSN prohlásil v 70. letech žlučovitý sovětský velvyslanec, že imperialismu brzy odzvoní, reagoval generální tajemník OSN, že toto je jediné tvrzení, kde se sovětským názorem souhlasí. Všimněme si, že Rusové, ale i naši komunisti, mají až obsedantní potřebu za něčími pravdivými tvrzeními hledat, kdo to zosnoval, odhalovat něčí masku, za vším stojí nějaký nepřítel..., jen nedokážou pochopit, že někdo může mít vlastní svobodný názor, který je v jejich neprospěch. I to je typické pro paranoidní leninské – nyní putinské - myšlení. /I dnes nás putinovský tisk pohrdavě nazývá mopslíky Ameriky/.

      6. A že nepřiměřeně dnes fetišizujeme americký styl konzumu a spotřeby? V tom neviňme Ameriku, ale sebe. Je to, jako kdyby obézní člověk vinil cukrárnu či masnu. Naše, slušně řečeno rozjedenost je i důsledkem padesátileté "diety" počínaje válkou, přes 40 let vlády komunistů až do 90. let. Městnání našich neukojených tužeb za totality udělalo své.

      7. Podle staršího textu Mgr. Jana Šobotníka PhD - "již dlouhou dobu jsou USA zárukou alespoň jakéhosi pořádku a bezpečí ve světě. Nebyli to Češi (Čechoslováci), Francouzi, Brazilci, ani jiné národy, kdo se postavil na odpor rudé rozpínavosti. Byli to především Američané a jim patří dík za to, že žijeme ve světě aspoň o trochu lepším než dřív. Kupodivu to byli opět Američané, kdo zachraňovali Evropu i svět během dvou světových válek. Byli to američtí občané, především mladí muži, kdo umírali za naši svobodu, a netřeba pochybovat o tom, že i jejich cílem bylo nebýt cílem. Přesto však bojovali a umírali na bojištích celého světa, a za to jim patří náš vděk. Plané jsou argumenty o šíření ekonomického impéria, neboť na příkladu Švýcarska je dobře vidět, že obchodovat s každým je výhodnější strategie, než jít do války. V tomto kontextu je třeba nahlížet i na válku v Iráku a Afghánistánu; ačkoliv dochází k celé řadě trestuhodných selhání (jako ostatně v každé válce), svět bez diktátorů nechávajících své oponenty rozpouštět v kyselině nebo vyvražďovat celé rodiny kvůli prohřeškům jejich členů je lepším světem. Přes všechnu hrůzu a utrpení běžných lidí si upřímně myslím, že invaze do Iráku i Afghánistánu byla správná, a v nepořádku je naopak přehlížení tristní situace v jiných státech (Súdán, Barma, Severní Korea, Zimbabwe, Somálsko, Etiopie …).

      8. A budoucnost? Česká republika je, bohužel, příliš malým a bezvýznamným státem, jemuž musí jeho bezpečnost garantovat někdo významnější. A jelikož je Evropská unie v tomto směru bezzubá..., nezbývá, než se obrátit s pokornou prosbou o ochranu někam jinam. Jaké máme k USA alternativy? Rusko? Čínu? Přes všechny výhrady, které směrem k USA mám (a pro tuto chvíli si je nechám pro sebe), budu raději, řečeno komunistickou terminologií, "otrokem" USA než Ruska či Číny. Ze světových velmocí jsou totiž jedině USA ochotné dodržovat smlouvy a nechávat svým „vazalským státům“ „výsady“ typu svoboda či demokracie. Nakonec i poměry v USA, jakkoliv se nám Evropanům nemusí líbit, jsou vyjádřením svobodné vůle občanů – voličů... A podpora USA bezpečnosti v Evropě? Vždyť kdo by si troufl zaútočit na obranné zařízení USA! Všem vládcům i diktátorům je jasné, že by to byla z národního i jejich osobního hlediska sebevražda! A ony nepochopitelné státy, které se nezajímají o spokojenost nebo jen prosté přežití svých občanů (např. Írán) zase nikdy nebudou mít prostředky pro překonání obranných mechanismů USA... Na závěr bych chtěl vzkázat všem aktivistům, pacifistům i dalším zaslepencům, ať už placeným z Ruska nebo ze soukromých peněz, aby přestali bránit vybudování efektivní obrany – radaru - (nejen) České republiky..."

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.