CO JSEM STIHL, CO NE, CO ODLOŽIL A NA CO SE CHYSTÁM; V lednu jsem tady napsal, co bych letos rád stihnul, bude-li mi dáno. Něco se uskutečnilo, něco ne, něco se událo navíc, ad hoc.

Napsal Karel Funk (») 2. 12. 2023, přečteno: 137×

INVENTURA: A CO BYLO DÁNO SE USKUTEČNIT?

- Vydání knihy Úsměvy a příběhy letní louky (nakl. Malvern)

- Vydání knihy Karlštejnská setkávání a mysteria (vydal Martin Dohnal); (oboje jsou či byly v některých knihkupectvích a knihovnách po republice)

- Malonákladová vydání knih Psí knížka, Škapulíř úvah o umění od laika pro laiky, Být s druhým, Světýlka Táni Fischerové, Láska přetíná karmické okovy (v knižní síti nejsou). Vydal Martin Dohnal.

- Několik videí pro youtube

- Pořad pro veřejnost, uspořádaný Alfredem Strejčkem v Šarlotě, též s prezentací mé knihy; spoluúčinkoval Štěpán Rak

- Publikovat na webu významná esoterní sdělení Štěpána Raka a Jiřího J. k aktuální světové situaci

- Články k pomoci Ukrajině

- Besedu s účastnicemi kurzu eurytmie U Zlatého býka v Písku (cca 20 lidí) viz

http://karelfunk.bloger.cz/MOJE-MALICKOST-VESELE-I-VAZNE-Kdyz-uz-jsem-tu-tak-koukam-abych-byl/Eurytmistky-se-rady-veseli-Ja-s-nimi-taky-i-s-Horkou-laskou-Neplanovany-prubeh-byva-nejlepsi-Dobrou-chut-ale-vystydlo-to>

- Besedu s waldorfskými učiteli a rodiči žáků v Litoměřicích, viz web

- K pojednání o modlitbě a o Otčenáši podle duchovní vědy mi Daniel D. napsal: Děkuji za vysvětlení významu modlitby a provedení OtčeNáše. Konečně s modlitbou vnitřně souzním.

- Dvě besedy v hotelu Istria ve Velkých Losinách

- Prezentaci mé knihy a besedu v sále Městské knihovny v Písku

- Besedu v kavárně La Sabbia Café v Písku

- Besedu v Diakonii Písek

- Malé sesednutí se čtenáři v kavárně U Labutí na Hradčanském náměstí v Praze

- Besedu pro užší kruh v restauraci U Zlatého soudku v Příbrami

 

.oOo.

 

A NEUSKUTEČNĚNÉ ČI ODLOŽENÉ AKCE, ČI CO JSEM ZATÍM NESTIHNUL, ALE ZKUSÍM TO:

- Nestihl jsem dokončit slíbené rozšířené vydání knihy Provázení stářím a umíráním a o tom, co bude potom (nakl. Malvern)

- Nestihl jsem dodělat případné rozšířené verze pro vydání knih u Martina Dohnala – Psí knížka, Škapulíř úvah o umění od laika pro laiky, Láska přetíná karmické okovy, Být s druhým, a další.

- Rozloučení se s Jiřím Černým (byli jsme před lety trochu v kontaktu)

- Pojednání k úmrtí Soni Červené (mé občasné čtenářky)

- Scénáře pro další točení videí na youtube

- Točení seriálu o Mariánství

- Další besedu v Plané nad Lužnicí

- Další besedu a prezentaci mé knihy Úsměvy a příběhy letní louky, společně s Alfredem Strejčkem v Šarlotě

- Další pracovně přátelské setkání snad na jaře s Danielou Drtinovou

- Večer ve vinohradském sále Jiřího Walda

- Křeslo pro hosta se vzácnou bytostí – Petrou Procházkovou ve Zruči nad Sázavou. (Před lety jsme uvažovali o společné knize, ale pak musela odjet do Kábulu.)

- Vyjádření uznání Janu Matěji Rakovi za jeho aktuální postoje

- Zarámování a výstavu mých obrázků v kavárně La Sabbia Café v Písku či v Plané nad Lužnicí

- Další společný pořad s houslovým virtuózem, přítelem Alexem Shonertem (emigroval z Moskvy do Prahy před Putinovo režimem).

- Další povídání na Zámku Poruba, organizované Janou Marshall, kdysi letitou manažerkou Alfreda Strejčka a Štěpána Raka

- Možná besedu (roky odkládanou) s antroposofickou skupinou v Českých Budějovicích a v Plzni…

- Přípravu na točení seriálu, jak jsem poznával vzácné lidi - veřejně známé i neznámé.

 

Něco z toho se třeba uskuteční příští rok, něco z toho usne (to je u mne časté). Záleží taky, zda mne někdo z blízkých bude k něčemu poňoukat a honit.

.oOo.

Závěrem malá jazyková úvaha (ale nic nového): Někteří angličtináři mají klišé, že zatímco v angličtině se ledacos vyslovuje jinak, než píše, v češtině to nemáme. Není to tak docela pravda. I cizinec se musí učit naši výslovnost, a nejen obávané ř. Například: příklat, sňích, spjef, fčera, hnet, teť, přet, rád, řát, naschledanou, řef, spat, fstal, fstup, procháska, konef, pudem, blíš, hrat, lahůtky…
Taková ruština má pro cizince jiná překvapení: Když mne v mých 15 letech učil v Jánských Lázních jeden Armén, Jesaji Agbašjan, žijící ale v arabsky mluvící zemi, arabštinu, na oplátku chtěl učit rusky. Začali jsme azbukou. Když jsme došli k složitě vypadajícímu velkému psacímu ž, podezíravě zakroutil hlavou: Ty! Karel! Nedělat si legraci ze mne! - A tím jsme s ruštinou skončili.
Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.