Téma dost zásadní. A zase tohle nezásadně: Z okna koukám na dvě břízy. Na samém vrcholu každé z nich sedí jakýsi větší pták, sedí si tam obráceni proti sobě, pohupují se, hledí na sebe mlčky. Možná jim to k souladu stačí. To mně by to nestačilo, tak píšu třeba pro ty, co si sedí na své bříze a naslouchají. - Čtu - Internet, srpen 2024: „Ohrožena je i Makarska. Požáry zasáhly Evropu v místech, která na to nejsou zvyklá. Zprávy o velkých letních požárech přicházejí obvykle z Řecka a jeho ostrovů. Letos ale hasiči zasahují na velkých plochách v Itálii, Španělsku, Albánii, Chorvatsku nebo Severní Makedonii. Ve Spojených státech velká vlna ohňů zasáhla Kalifornii.“

Jenže: živly se nemstí, pouze zákonitě odráží to, co do nich jako lidé vyšleme. Odpovídají, zrcadlí. Neudeří vždy (jen) tam, kde je podnítil lidský vliv, ale i zemsky globálně, kdekoliv. Ony ty odpovědi živlů někdy nepřichází hned. Uvažujme si dál (u nás zatím) v klidu, o co si možná koledujeme, a jak to nepřipustit. Opět - začíná se u sebe.

.oOo.

K následujícímu textu o živlech v nás i mimo nás - pracovat si s tím můžeme sami - jak v náhledech na společnost (to bývá snadné), tak - a to je vždy užitečnější - v sebepoznávání a sebeovládání. Zní to snad banálně, ale tu společnost spoluutváříme od věků i my, každý z nás. I s plnou spolu-zodpovědností.

.oOo.

Rozšíření své duše; Síla vysílání lásky; Čtyři živly v kosmu a v naší bytosti a povaze - sami si je můžeme rozpoznat a pracovat si s nimi.

/Z  mailu kamarádce L./ Pokud myslíme s opravdovou láskou a oddaností na někoho vzácného, nebo přímo na Krista či Matku boží, pak je dobré to dělat nejen za sebe či pro sebe, ale rovnou v klidném rozšíření se té oddanosti dál, v rozhodnutí se dělit o společnou lásku bezeslovně dál, rozšiřovat svou duši naplněnou láskou k nim, naplňovat svět tím, co je zrovna hezké ve mně (není to žádná věda ani něco jednoznačně vypadajícího, co by se muselo pracně docílit, je to jednoduché, a i kdyby se to plně nedařilo, stačí úmysl). Jsme pak na chvíli vědomou hodnotnou součástí světa (stupeň naší "duchovní dokonalosti" nerozhoduje). Pak je to i naše naplnění, když je to současné rozšířené sdílení do šíře. Je to potom přiblížení se Kristu, možná na okamžiky i plynutí v Něm. Myslel jsem dlouho, že "spojení s Kristem" je něco pro mne nedosažitelného (v porovnání třeba se středověkými extatickými mystiky), ale ono to lze částečně kdykoliv. Ne třeba plné proniknutí, ale podle našich možností. Když řekl - Kde dva či tři jsou ve jménu mém, jsem mezi nimi, nezdůrazňoval u toho žádnou vysokou mystiku či vysoké stupně. Tak lze i nám, obyčejným, dávat někomu kousek Krista: lásky, odpuštění, vcítění, posily, povzbuzení… Ti dva či tři či lidstvo jako celek nemusí být fyzicky přítomni, ale v našem modlitebním postoji. Proto je Otče náš, ne Otče můj. Vzhlížím ke Kristu nejen já, ale kdesi v pozadí mysli (to stačí) - my. Nenásilně, klidně, radostně, trpělivě, i kdyby to hned nešlo. I za to se lze občas modlit.

A lze si uvědomovat, že jsme součástí Božího světa trvale, vznášíme se a plyneme odvěků a navěky v Jeho Lůně, pouze o tom většinou nevíme. Pak se přiblížíme i poznání, že čas je jen fiktivní představa. Jsou jen změny našeho vědomí.

Uvažování: nítit, zanítit - směrem nahoru – vznět, vzmodlitba, vzmeditace, vzmyšlení, vzláska... = uvolnění se od naší tíhy a zatuhlosti. Pak se ani druhými a jejich problémy či osobnostmi nenecháváme pohlcovat, vhlcovat, zahlcovat, přehlcovat, ale jen pozorujeme a jednáme podle potřeby, sdílíme, snad pomáháme. A i kdyby to nešlo vždy hmotně – pak „jen“ modlitbou, prosbou, láskou.

.oOo.

Lze i uvažovat podle živlů a pracovat na sobě v následujícím smyslu. (Pokud někdo dělá občas nebo dokonce denně večerní hodnocení svého prožití dne, může mu i toto občas posloužit jako vodítko, osnova či inspirace k meditaci.) 

KLADNÉ VLIVY:

Oheň - nebeský Oheň Lásky planoucí v celém kosmu, jehož jsme součástí...; zanícení nitra láskou, zapalování láskou druhé, šíření ji jako ohně; spalování nečistého... 

Voda - omývání nečistot; volné plynutí s osudem, nechávání se nadnášet; rozvolňování tvrdostí do tvárného, kapalného stavu; náplň naší krve; "slzy pokání omývají roucho duše"...

Vzduch - nádech, rozšíření se do horizontu, volné plutí prostorem, vznášení se (vzduch = vz-duch, tedy duch se vznáší, jde směrem nahoru...); naplnění duchem...; i výdech našich úst je naplněn tím, co chováme ve svém nitru; posvátný duchovní vzduch rozšiřuje naši hruď, dává volnost našemu dechu...

Země - naše pevnost, spolehlivost, opora; žití na hmotné zemi s dalšími třemi živly (ohněm, vodou, vzduchem); poctivé plnění zemských povinností; karmické tříbení...; i naše tělo je boží zemí, buňkou božího království lásky, je stvořeno a trvale udržováno dvanácti hierarchickými řády; má se stávat místem obětního oltáře božské Lásky; i zeměkoule je proniknuta Kristem..., Petr = skála.

.oOo. 

Jsou samozřejmě i záporné vlivy živlů:

Oheň - vznětlivost, divoká vášnivost, vzteklost, bujarost, nekontrolovaná sobecká radost, závist, nenávist, vášnivé bezohledné prosazování svých názorů apod.

Voda - nízká, vilná sexualita (i proto byla Atlantida nakonec zaplavena), plytkost, nespolehlivost, úhybnost...

Vzduch - ulítávání myšlenek; mentální neukotvenost; smutek, melancholie; myšlenková roztěkanost; vše, co souvisí s řečí, tedy s tím, co vypouštějí do vzduchu naše ústa: lež, pomluva, plané sliby, přetvářka, pochlebování, zkreslování informací, prázdné a plytké hovory (které navíc odčerpávají duchovní sílu), klení, vulgarita; povrchní prchavé záliby a zábavy; luciferská touha po předčasném odhmotnění a zduchovnění; oddávání se hrůze, beznaději či touze po sebevraždě; záměrné vzbuzování závisti; falešné umění; inspirace nižších duchů; vichřice zloby a nenávisti; uragán totalitního myšlení - nacismus, populismus, komunismus...

Země - materialismus, ahrimanismus, sobectví, přízemnost, hmotařství, zatvrzelost, dogmatářství, ničení duchovna, uvažování jen zemským rozumem bez připuštění vyšších vlivů, sobecké finančnictví, zmaterializovaná odnož náboženství, ateismus...

Prosme, aby všechny živly, které do nás vstupují a které si pěstujeme, byly posvěcovány boží přítomností a ovládány vědomím našeho duchovního Já, žijícího v Ohni božské Lásky.

/Více o tom mám v nějaké své knížce, vydané Martinem Dohnalem, nejspíš PÉČE, PROVÁZENÍ, ODCHÁZENÍ, zatím ji má ještě KOSMAS./