Zase ostuda.

Trocha aktuální korespondence s mým přítelem, nakladatelem Vladimírem B.

Milý Karle,

je mi v tuto chvíli stydno za to s prominutím řiťolezectví naší vlády, jak se zřekla přátelství s Dalajlámou a servilně se vlichocuje bolševické Číně. Už jsem volal Jiřímu Stránskému a paní Aničce Freimanové (někdejší literární tajemnice Václava Havla), kdyby se dozvěděli o nějakém protestu, aby dali vědět. Ze srdce rád bych se připojil. (Jemnější výraz pro řiťolezectví vynalezl kdysi již nežijící přítel režisér Josef Henke: rektální alpinismus). Kdybys něco věděl dříve, prosím, dej vědět. Zdraví...

Milý Vladimíre,

jo jo, co můžem od této vlády a tohoto bezskrupulózního plebejského prezidenta čekat. Bohužel dělají ostudu nám všem. Nevím, má- či nemá-li mne překvapit sepsané stanovisko a vyjádření Zaorálka v Čině, že schvaluje anexi Tibetu. A dokonce má tu drzost mluvit za všechny české občany. „Ministr Zaorálek dnes v Číně řekl, že Česká republika a její občané nepodporují samostatnost Tibetu. Dovolte mi tedy se ohradit, ale za mě určitě ministr nehovoří!” ohradil se exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který za TOP 09 kandiduje v evropských volbách.

„Naopak. Tibet byl vojensky anektován a já jsem přesvědčen, že místní obyvatelé by v budoucnu měli mít možnost rozhodnout o své existenci sami. Česká republika vždy měla světové renomé jako země, která bojovala za ochranu lidských práv. Jak pro Tibet, tak pro Ukrajinu platí, že ochrana demokracie a lidských práv by se neměla vyměňovat za peníze a obchody,” doplnil v reakci.

Vím, že by se nemělo nikomu vyhrožovat karmou, ale věcně logicky lze nahlédnut, že tito lidé, podobně jako ti, co u nás nostalgicky šilhají po starém režimu, půjdou někdy příště trpět znovu do podobných režimů, aby poznali nesvobodu a útlak na vlastní kůži a plně rozeznali onu nemorálnost. Pak třeba budou šťastně vítat jakékoli zmínky cizích státníků, kterými na ně vzpomenou a je připomenou, tak jako to dělával Václav Havel v době svého prezidentování. Taková severní Korea, Čína či Kuba jsou nejspíš nutné "převychovávací ústavy" pro inkarnace těch, kteří někdy dělali či schvalovali násilí proti svobodě druhých. - Zároveň ale vězme, že před pár staletími dělali Tibeťani rozsáhlá expanzní zvěrstva v okolních zemích, tedy není vyloučeno, že jim to národní karma takto vrací. To ovšem neznamená, že bysme k tomu měli být lhostejní. Jak charakteristické bylo už dřív, že V. Klaus nepronesl ani jedinou zmínku o lidských právech třeba vůči Rusku.

Pamatuju si, jak úžasné bylo, když sem někdy snad kolem roku 1985 zavítal francouzský prezident Mitterand na státní návštěvu a vymínil si snídani a rozhovor s Václavem Havlem a dalšími. Když jsem o tom slyšel referovat z Hlasu Ameriky, polévalo mne uznání a vřelost aspoň za to. (Mimochodem, Havel si na takovéto akce nosil s sebou kartáček na zuby, protože nevěděl, kde na něho bude čekat odvoz rovnou do vězení, kde prý trvalo mnoho dní, než mohl kartáček získat). Naproti tomu náš ministr jede za čínským prezidentem, aby veřejně hodil utlačované Tibeťany "přes palubu". Ekonomické zájmy toto neobhájí. Cítím sympatie k Tibetu pro jeho útlak, ne z nějaké sentimentality nad starými tibetskými naukami, jak jsem je kdysi nadšeně praktikoval po své dvacítce u dr. Tomáše, protože jsem pak pochopil, že to už jsou jakési uschlé květy bez života, bez oživení duchem Lásky, ba i s rozsáhle rozpracovanou černou magií. I to, jak své učení nynější Tibeťané zatvrdle a bez ducha praktikují, ať už v klášterech nebo doma, nepovažuji za přínosné (obdoba evropského zmechanizovaného nedělního křesťanství), ale i tato vnějškovost je pořád přijatelnější, než falešná čínská politika i ekonomika s kořistnickou náplní, politickým privilegováním (nejbohatšími a nejsurovějšími kapitalisty jsou tam členové komunistické strany), marx-leninským nátěrem a tisíci marně utajovaných psychiatrických ústavů na zavírání a mučení odpůrců komunistického režimu - podle někdejšího sovětského vzoru.  

Tedy se připojme k posile utlačovaných aspoň v duchu.