Období: rok 2023

Pavel Šafr Komentáře 10. 12. 2023 číst dál

"Joan Baez je nejen velká umělkyně, ale také celoživotní bojovnice za lidská práva nejen ve Spojených státech, ale po celém světě. Nikdy nezapomenu, jak se zastala Václava Havla a Charty 77 na koncertě v Bratislavě v roce 1989. Proto jsem byl včera krom obyčejně poctěn, že jsem vedle ní mohl stát a přinésti jí kytaru," řekl tehdy Karel Schwarzenberg jakožto ministr zahraničí. - KF: Na celou tu epizodu si dobře pamatuju, když to Ivan Medek hlásil z Hlasu Ameriky. Mluvil tam o tom i Václav Havel, on vždycky zavolal do mnichovského střediska Hlasu Ameriky z nějaké pražské telefonní budky, ale jen krátce, než ho estébáci zaměří. Znal jsem ho po hlase od 70. let, netušil jsem, že jednou uvidím i jak vypadá, i... Podobně Medka. - číst dál

Mé povídání v Obci křesťanů Praha před několika lety bylo přijato velmi mile, posluchači pozorní, vnímaví. Nastal tam i počátek vzácného přátelství, vlastně díky omylu. Viz níž. A spolupráce bude pokračovat. číst dál

Přítel Honza Řehák mi právě poslal svoji novinku, která odkrývá tajemství číst dál

INVENTURA: A CO BYLO DÁNO SE USKUTEČNIT? číst dál

ODLOŽENO Kdybyste měli čas, chuť a možnost tam dojet, tak v salonku budovy Městského úřadu v Plané nad Lužnicí, Zákostelní 720, budu mít 15. 12. od 17 hodin další povídání, tentokrát na téma významu a prožívání Adventu a Vánoc. Povíme si třeba, že letos začal Advent 3. 12. a proč, a že Vánoce nejsou Štědrý večer a noc, to je jen vigilie, příprava, ale trvají od 25. prosince do 6. ledna - do svátku Epifanií (resp. Tří králů) – a jak je můžeme prožívat (či aspoň trochu). O slavné a splavné řece Lužnice viz níže. číst dál

/Možná budu právě někoho provokovat. Je to mé hobby./ "Místo květin si zesnulý přál dary na obranu Ukrajiny a na činnost Suverénního řádu Maltézských rytířů. S velkou radostí toto přání splním," řekla senátorka Miroslava Němcová o Karlu Schwarzenbergovi. - Od jednoho  denně se modlícího žáka duchovna, kterého si jinak vážím,  jsem slyšel: Prý - Na Ukrajinu nepoukáže přes Člověka v tísni (ani Charitu či jiné prostředníky) ani korunu (ač by mohl), protože „stejně se to tam všecko rozkrade“. Jak jednoduché alibi k netečnosti. "Logika" - asi jako kdyby rodiče přestali dávat dítěti do školy svačinu s argumentem - stejně ti to někdo sní. O články o konkrétní spolehlivé kontrole použití se raději nezajímá. číst dál

A ten "pocit" či krásné poznání?: Etika, vhled do věcí včetně politiky, vzdělání, intelekt a vyjadřovací a oslovovací schopnosti – tedy má těchto pět pohromadě. Tedy: číst dál

Leckdo má na celý život jedno základní krédo. Vážím si takových. Třeba Masarykovo – Nebát se a nekrást. Nebo Kantovo – Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Moje maličkost při své blíženecké povrchnosti a roztříštěnosti má těch kréd – říkám tomu – plný krédenc, podle toho, co mě právě napadne. Neformuluju je jako kamenné definice, ale vyplývají i z mého psaní, či spíš do něho vplývají, ať už sem na web, nebo do knížek. Nebo z mého povídání při besedách, nebo na webu či youtube. Zaujal mne mj. i jeden z výroků Knížete Schwarzenberga: Důvěřivý člověk trpí /zklamáním/ několikrát za život. Nedůvěřivý trpí celý život. číst dál

Kdo českou šlechtu, kterou komunisti nazývali "buržousty", nenáviděl? K někdejšímu píseckému komunistickému tisku dám příklad jedné soudružky z tehdejšího OV KSČ. Začnu opět po svém – poťouchle. Svými rozměry, tedy směrem do šíře (šíře postavy konkurovala výšce), propagovala názorně socialistický blahobyt, až jsem si zlomyslně říkal – tu než bych obešel, to bych se nasnídal. Byla jakýsi komunistický vrchní cenzor pro to, co se v Písku smělo tisknout. Články pro noviny musely jít přes ni – buď je blahosklonně schválila a pustila dál (to se nám, nestraníkům, přihodívalo zřídka), nebo požadovala doplnit, nebo přepracovat, nebo to seškrtala, nebo nereagovala - to znamenalo, že článek neprošel. číst dál

Naši užiteční idioti, pilní žáci KGB či někdejších komunistických "univerzit" či nynějších vymírajících komunistických křiklounů, fosilie komunismu, nyní zneuznaní geniové a děsiči lidí, zplnomocnění papoušci TASSu... (samozřejmě jen podle svého kariérního zisku). Jejich mocenské ambice se jim zhroutily, svět (krom Ruska) jde jinam, a nezbývá jim než poskytovat trapné sebestředné nevyžádané rady a tradiční klábosení o úpadku Západu (tedy i nás). Jsou jednou příznivci až lokajští patolízalové, jindy najednou morální kritici putinovského Ruska, podle toho, co jim vynese větší popularitu. Jsou trapní nebo komičtí? Asi obojí. Známe drobný obrázek: pejsek očichá smradlavý počůraný roh a přečůrá to ochotně odpadem ze sebe. Trefné přirovnání (byť ne doslovné) pro různé děsiče a "proroky" katastrof, obzvláště šířitele proputinovské propagandy (tedy třeba i okamurovce nebo i část Putinovi oddaných příznivců duchovní vědy). Nejprve ale něco z opačného hodnotového pólu: Hrabě Kinský o Schwarzenbergovi: Jako prezident by lidi spojoval, byl svorníkem... číst dál

Tedy páté, poslední (to si ovšem myslím pokaždé) o našem panu knížeti; Mrzutá nebo úlevná situace? Počátkem devadesátých let jsem byl pozván k účasti na vzácné akci, ale při své roztržitosti jsem si na ten den zamluvil cosi jiného. Měli jsme totiž na okrese mimořádnou návštěvu – čtyři generály NATO. Tehdy jsme ještě nebyli členy. Přijeli si nás okouknout. A jakou vizitku jsme si udělali? Spolu s generály se měl pan kolega Zdeněk Prokopec, přednosta OkÚ Písek a rotarián, sejít (spíše sletět) u Schwarzenberské hrobky u Orlíka s panem kancléřem Schwarzenbergem, který tam již čekal. Něco už jse... číst dál

To jsem netušil, když jsem pravidelně týdně jezdíval kolem ostudně oprýskaného čimelického kostela, že ho - jak jsem se až nyní dočetl - nechal tak krásně opravit pan kníže. číst dál

Dostal jsem kdysi milé pozvání od přítele, prof. Martina Petišky. Seznámili jsme se před lety, když jsme zahajovali nějakou výstavu na zámku v Českém Krumlově. Je synem spisovatele Eduarda Petišky, i on má na svém kontě desítky knih, píše ovšem pod pseudonymem. Zval mne na zajímavou akci na jeden ze západočeských zámků; Po milém společenství a programu na Zámku Poruba s Janou Marshall (kdysi manažerka Š. Raka a A. Strejčka) aj., mi to cestování po zámcích nějak zachutnalo (ostatně, na hlubošském zámku, prvním sídle presidenta Masaryka, jsem vyrůstal). Na březnickém zámku jsem měl kdysi popovídání s tamějšími antroposofy. Pro čtenáře i na zámku ve Strážovicích u Mirotic či (s Rakem a Strejčkem) na bývalém loveckém zámečku na Parezí u Cerhonic. V zámku Strakonice jsem kdysi zahajoval výstavu Václava Švejcara, na Zámečku v Příbrami jsem spoluotvíral Galerii Františka Drtikola. Na jeden žižkovský zámeček jsem byl kdysi pozván na oslavu 85. narozenin Jiřího Stránského (kostel svatého Rocha). Ve stínu píseckého hradu jsme předloni točili s Petrem Tomaidesem pro youtube seriál o cestě duše k zušlechtění, možná zde budeme pokračovat. V bývalém zámečku v Prosečnici míváme občas milé popovídání či nějaký program s Alfredem Strejčkem. číst dál

Co děláme my Češi nejraději? To, co nám jde nejlépe: láteříme a litujeme se. Pořád ale lepší, než Rusové, kterým jde odedávna nejlépe podlézavá chvála svých diktátorů, nyní Putina, uchvacování cizích území a bohatství, a mučení a střílení nevinných... Příznivé podmínky, osobní i národní, i to zdánlivě bolavé (ale snad prospěšné k naší výchově), v oblasti existenční, zdravotní, vztahové, prestižní aj., se učme brát vděčně jako Dar Milosti Boží. Ale ne z vypočítavosti, abychom si naklonili Pána kvůli vylepšení karmy či to měli existenčně pro současnost i budoucnost u Pána dobré jako ti „vzorní“. Dobro, Pokora, Pravda a Láska jsou hodnotami samy o sobě a takto se jim lze pokorně přibližovat a jimi se pomalu v tichosti prostupovat a probouzet – ne kvůli sobě, ale skrze nás pro lepší svět. Pak se snáze nalézají či nabízejí - když ne hned, tak v budoucnu - tomu odpovídající situace k účinnějšímu jednání, které lze přijímat jen pokorně a s láskyplným (bez samolibé pózy) rozšířením na všechny potřebné (i kdyby jen mentálně, nelze-li v činu) – a nezávisle na tom, jsme-li rodiči, prarodiči, profesory, vědci, úředníky, politiky, dělníky či uklízečkami. Snaha činit dobro jen pro vylepšení své karmy, pro zajištění si teplého místečka v království nebeském či v nirváně, by byla zas jen egoismus, byť vztažený k „vyšším“ hodnotám. číst dál