Právě se vracím z Hradu. Protože je lidu uzavřen, poseděl jsem nedaleko mříží v hospůdce na Hradčanském náměstí. Napadlo mne tam udělat si pár poznámek o tom, kdo převrátil dějiny.

Napsal Karel Funk (») 24. 2. v kategorii Čechy a Morava trochu esotericky, přečteno: 306×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Převrátil dějiny i v tom, že jako o prvním od dob Jiříka z Poděbrad se psaly letáky a nápisy... NA HRAD. Tedy - HAVEL NA HRAD - bylo to krátce po 17. listopadu 1989. Adresováno (nejen) těm chytrým, kteří se dnes tak rádi zabývají tím, co měl či neměl Václav Havel dělat.
 
Jak je krásné, že mohou svobodně mluvit a kritizovat i státníky, včetně Havla. I k možnosti svobody slova jim Václav Havel lvím podílem přispěl.
 
Je základní historický poznatek: PO BITVĚ JE KAŽDÝ GENERÁLEM.
 
Nezapomínejme: Václav Havel nemohl vědět, že to tu jednou "rupne", přesto jednal podle pravdy a svědomí. Nemohl vědět, na jak dlouho půjde do vězení, ani zda se z něho vrátí.
 
Kdo z jeho nynějších udatných kritiků byl tehdy ochoten se pro pravdu nechat zavírat, podlomit si zdraví, uvést pod šikanu své blízké?
 
Mohl si na Západě místo kriminálu a šikany užívat své celosvětové slávy (jeho hry se ve světě hrály, k nelibosti našeho režimu, už od jeho třiceti let), žít si luxusně za své honoráře.
 
V době jeho posledního věznění řekl Arthur Miller: "Budoucnost Československa je v Havlově cele." Byla.
 
Časté výtky: Měl rychleji resp. plně "zamést" s komunisty. Byl jsem tehdy nablízku s jeho blízkými (Zd. Neubauer, Máša Svobodová, trochu i Eda Kriseová aj.), poslouchal jsem celé ty roky každou neděli jeho Hovory z Lán. Byla to očistná sprcha. I tam odpovídal na tuto výtku.
 
- Jistě že zpětně uznal, že něco "se mělo" jinak apod. Ono obecné Se mělo ale neodpovídá na otázku - Kdo a Jak. Například personální změny. Tehdy měl možnost vysvětlit, jak to bylo obtížné nebo v dané době přímo nemožné, protože straníci byli nalezlí všude. Na prokuraturách, v policii, v armádě, ve státní správě i samosprávě, ve firmách, ministerstvech, institucích... Kdo by s nimi měl "zamést"? Nikoho s kompetencemi k tomu prostě neměl. Bylo to v dané době "technicky" těžko řešitelné, soudruzi drželi soudružsky při sobě, podrželi jeden druhého. VH tomu říkal bratrstva. Jak těžké bylo sestavit a pak prosazovat lustrační zákon.
 
- Členové KSČ by zákazu nebo i větší čistky s rafinovaností sobě vlastní využili k poplachu a šíření mínění, že jsou nyní oni těmi mučedníky, chudáky, že vše je jen kádrování naruby oproti minulosti. Zákaz KSČ by mohl být považován za projev strachu, tím větší sympatie by k nim pak měla veřejnost. Komunisti s pílí sobě vlastní by ještě víc šířili fámy, lži, paniku atd., protože by na ně nebylo vidět. (I pro mne bylo rozhodnutí nezakázat KSČ tehdy těžko stravitelné, ba pobuřující, než jsem uvážil okolnosti.)
 
- Chudý ale zpohodlnělý národ, odmítající tehdy chápat, že se každý musí sám o sebe postarat a nemá tak širokou péči státu, bylo mnohdy obtížné přesvědčit. Osobnost VH v tom velmi pomohla.
 
- Vím, jak bylo těžké jeho rozhodnutí pokračovat v této funkci i v dalším presidentském období - na úkor klidu, zdraví, tvorby. Nakonec vyslyšel přání tehdejší většiny národa.
 
- Ti, které tolik dráždí Havlovo úběžníkové krédo, že Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, hovoří z niter, kterým lež a nanávist vítězí nad pravdou. Jsou to takoví, kteří kdyby i potkali Buddhu či Ježíše, všimnou si leda, že měl rozvázanou tkaničku u boty.
 
- Noví lidi po  Listopadu neměli kvalifikaci, dělali z neznalosti chyby, a veřejnost to pobuřovalo. Noví zaměstnanci potřebovali nějaký čas ke zvládnutí agend, ve kterých ale byly staré struktury "doma". Vím to ze své zkušenosti: Jako nestraník jsem od pololetí 1990 byl na okresním úřadu v kontrole, brzy pak jako vedoucí okresního referátu sociálních věcí. Zdědil jsem samé podřízené komunistky. My noví jsme neznali skoro nic, ale praxe musela běžet. Neznali jsme postup při správním řízení, metodiku kontroly, mechnismy kontaktu se soudy, předpisy a postupy pro vyřizování stížností občanů... Museli jsme se to učit od starých struktur. Při pochybení se nad námi soudruzi odborníci ušklíbali. I v Oddělení péče o děti a rodinu, které jsem měl mj. na starosti, byly jen komunistky. A to oddělení muselo běžet, protože denně se musely řešit případy týrání, šetření v rodinách a stanoviska k soudu, komu dítě po rozvodu patří aj. Kvalifikace k tomu se nedosahovala snadno, určitě ne z roku na rok. Tušil jsem, že některé úřednice rozhodují necitlivě a byrokraticky, ale nadřízený resp. odvolací orgán byl s nimi stranicky spřízněn, tedy je "podržel".  A hlavně - kde hned vzít jiné odbornice? Nebyly.
 
To byla jen malá ukázka problémů na lokální úrovni. Na úrovni vysoké politiky to bylo obdobné.
 
- Že si Václav Havel "vytáhnul" resp. ponechal nějaký čas gen. Vacka? Ne ze slabosti ani ze sympatií. Měl proti sobě armádu velitelů, kteří měli dosud blahý život, nyní však nebezpečných hazardérů. Vacek se svou znalostí mechanismů, osob atd. byl pro něho nutný konzultant, informátor a "styčný důstojník" k prosazování změn v armádě. VH potřeboval od někoho vědět, jaká je struktura armády a hlavně "jak na to". A  Čalfu? VH potřeboval na centrální úrovni aspoň jednoho zkušeného legislativce pro konzultace a pro normy, vydávané ústředními orgány. Jinak by hrozil chaos v legislativě, na který by doplatili lidi. Nevěděl jak má něco nařídit, jaké mechanismy vládnutí vůbec existují. Představme si sebe najednou v roli presidenta. Tedy opět: nestraníci nebyli v tomto znalí, protože je režim k tomu nepustil.

- Václav Havel si ale komunisty nepozval nikdy do Lán ani na Hrad. (Ani na tuto tradici Zeman nenavázal a kontakty s nimi se pyšní.)

- Někteří jsou raději ochotni věřít zlovolným přízemním smyšlenkám, že byl řízen StB, KGB, Američany či mimozemšťany, jen aby si nemuselli přiznat, že je morálně převyšoval už v době, kdy jsme my, dav, jednali podle vůle režimu. Budou mu vyčítat jeho jednání proti Mileševičově srbské agresi či Saddámově expanzi (měl namířeno i do Evropy), než by logicky uvažovali. Budou mu zazlívat jeho začlenění nás do EU a NATO a nejsou schopni pochopit, že nebýt těchto Amerikou podporovaných struktur, sahala by říše ruského impéria až po Atlantik, tedy i ČR by se stala poníženou, ideově zničenou a okupovanou kolonií Ruska.
 
- Podle slovinského geomanta Marka Pogačnika bylo hlavní příčinou břišní choroby (pak operace) VH to, že prostředí Pražského hradu bylo po desetiletích kolaborantských vládců, šířících do národa zkázu a nehodných pobytu na tomto centru českého mýtu a vlastenectví, znesvěceno a auricky zaneseno těmito nečistotami. Václav Havel coby morální reformátor byl těmto vlivům centra české země auricky vystaven, i proto podle Pogačnika bylo v centru jeho těla, v břiše, nutno provést řez, vyjmout choré buňky a centrum ozdravit. I to byla forma oběti.

- Bylo milé za totality poslouchat z Hlasu Ameriky jeho telefonické vstupy (informoval hlavně o činnosti disidentů, o tom, koho právě zavřeli, o praxi kádrování atd.). Telefonoval to do západoevropské centrály Hlasu Ameriky pokaždé z jiné telefonní budky a jen krátce, než ho StB zaměří.

- Bylo též milé vidět v roce 1986 (sic!) jeho fotografii v Rudém právu. Ocitla se na předposlední straně listu, která sloužila gratulacím různým zasloužilým soudruhům, členkám Svazu žen apod.  Jak k tomu došlo? Soudruzi z redakce jeho podobu samozřejmě neznali a tak vtipálci z okruhu Charty 77 poslali jeho fotku s gratulací, že přejí  J. Vaňkovi (tak se jmenovala postava z Havlových her) vše dobré k padesátinám, oceňují jeho neúnavnou záslužnou práci pro lid této země a přejí ještě hodně úspěchů pro jeho další činnost. Toto vydání Rudého práva bylo mezi lidem slavné, mělo velikou cenu.

- Osobní drobnost: Jak úžasná byla chvilka, kdy mi Jana Smolanová z Kanceláře presidenta umožnila počátkem 90. let  posadit se v hradní presidentské knihovně (studovně presidenta) do křesla, které používal už Masaryk. (Bývalo tam prý i vzácné pozlacené umyvadlo, to ale Husák ukradl.)

- Někteří vytýkají V. Havlovi jeho sukničkářství. Nejsou tyto argumenty irelevantní? Napsal jsem v mailu příteli toto: Mám to v sobě takhle: Pokud je muž skutečně tvořivý, je tvořivý v celé osobnosti, tedy i ve vztahu k ženství. Pak je z toho ovšem někdy chování, které dává přízemnímu davu i pikantnosti a senzace. Dav jen čeká, aby si velikána mohl strhnout k obrazu svému, tím může pominout to, čím ho velikán přesáhl. Proto se hrabe v jejich soukromí. Jenže - kdo z velikánů byl vůči ženství imunní? Krom zasvěcence - R. Steinera o nikom takovém nevím. I TGM měl dva milostné poměry. To ho nijak nesnižuje. I všichni skladatelé naši i světoví, od Beethovena, Liszta či Mozarta až po Smetanu či Janáčka. Snad krom Dvořáka, který se držel na uzdě přísným katolictvím, ale touhy měl taky, jak je zřejmé z jeho korespondence. Jistě, podváděným manželkám to působilo bolest. Některé ale i tak chápaly a milovaly své záletníky dál. Někde na webu o tom mám víc, bohužel je tam článků už tolik, že opakovaně nedokážu dohledat, co bych potřeboval. Pan M. D. k tomu: "A k tomu pokušení, odolat mu ve vyhrocené situaci je pro muže těžké. Proto je někdy lepší se mu vyhnout... Ve svém Ivanovovi si čtu, že i umělci se skvělým nadáním, pokud se nesnaží korigovat tyto síly z podvědomí prací na sobě, končí dosti hrozně a tragicky." To ovšem nic neubírá na pokladu, který lidstvu darovali.

- Na jejich někdy uvolněné chování se lze podívat i s aplikací duchovědných poznatků: Na rozdíl od běžných lidí - oni velikou část éterického těla (též tělo tvořivých sil, temperamentu, povahy...) věnují své tvorbě. Potřebují se udržovat v určité tvořivé roznícenosti. Pak cítivost, tedy astrální tělo, nedostává tolik "dozoru", tolik ovládání tělem éterickým a Já, je pak uvolněnější, trochu vymklé z kontroly. - Ale pozor: Kolik snobů, kteří si hrají na umělce, využívá této pověsti umělců k bezuzdné a okázalé prezentaci svých zlozvyků a pudů?! I o tom je dobré vědět.

 


- U velikánů je tato nezpracovaná stránka jen miliontinou jejich významu. Dnešní lidství ještě obvykle není na takové úrovni zpracování těchto tužeb, tím větší heroismus byl, že i přes své lidství dokázali velikáni tvořit z vysokých inspirací pro všechno lidstvo. Bohužel dav, který se zajímá jen o nízkost, si velikány podle toho představuje či upravuje k obrazu svému (viz např. film Amadeus či Ježíš resp. Pokoušení nebo u nás hra o Janě z Arku). Ti, co neunesli vědomí Ježíšovy čistoty, si vykonstruovali, že měl dítě s Maří Magdalenou. Kamaloka takových, co lživě ovlivňují davy, bude přetěžká. Takže když se kdysi v jakési anketě ptali studentů, co jim říká jméno B. Smetana, byly odovědi jako: "Nějakej skladatel co umřel na syfla". Ani se nedivím, že životopisci tyto nižší stránky pomíjeli, dav by si vzal jen to svoje. To souvisí i s tím, jak velikáni auricky provokují nízkost, tedy si dav vyhledá či přisoudí jim jen to nízké. Goethe předznamenal na imaginační úrovni antroposofii, tedy dílo RS, byl jedním z největších duchů lidstva, a přesto je pro dav hlavně tím záletníkem. Jeden tv dokument o Mozartovi začínal citací jeho dopisu, kde loudil o intimitu svou sestřenici. Je to smutné, že je zaujalo právě tohle, obzvláště od tvůrců z Mozartovy vlasti. Janě z Arku, která žádné pikantnosti neměla, připsali (vycucali si z prstu) tvůci českého muzikálu (Lucie Bílá ji zpívá, brrr), aspoň erotickou avantýru s důstojníkem, aby snad nechyběla obvyklá dávka pikantností.
Pak je dav spokojen, a to i v případě VH: Pak se někteří tváří jako ti nejlíp vědoucí, když "uváženě" snižují Havlův étos a oběť svým sofistikovaným zlehčováním.
 
- Mnozí si představují, že byl VH všemocný, že nazajistil či nepotrestal toto či ono. Jenže - jednak byly presidentské pravomoci relativně nízké, jednak i pro vyhazování starých struktur platil Zákoník práce a jiné předpisy, které nešlo obcházet - pak by tu byla mela, libovůle a anarchie.

 - Některé pohledy na VH dnes a jejich původ? Jeho odkaz se nejen bagatelizuje, ale i banalizuje. Banalita sklízí obvykle největší aplaus, protože jí většina rozumí. Většina lidí se cítí nejbezpečněji na straně většiny. Ba ani přemýšlet nemusejí samostatně. Nejširší horizonty chápe, někdy jen tiše uctívá, obyčejně užší kruh. Ostatní je pohotově obydlí svými domněnkami. Ti, kteří nepoznali svobodu v sobě, ji nerozpoznají ani tam, kde jim je (byla) nabízena. Bez niterné svobody jsme štvanci svých úzkostí, chtivostí, závistí atd., a nerozpoznáme pak ani lež ve společnosti resp. nevadí nám.
 
- I přes jen částečný rozsah personálních změn po Listopadu už byly mezi českým lidem řeči, že to je "komunismus naruby", že se dosud ponížení jen mstí a mají touhu po moci. (Jistě, zčásti to tak bylo a nemohlo být jinak.) Beze změn, byť někdy ne plně podařených, by se demokracie budovat nedala. I nyní platilo ono Masarykovo - Demokracii bychom měli. Nemáme však demokratů. I v r. 1990 se vytvořil rámec pro demokracii, ale mnozí jen nadále pasivně čekali, že jim ji Havel zase nějak udělá za ně. A když se dály nepravosti, pak namísto stížností, petic, žalob, systému svobodných voleb apod., vinili Havla.

 

- Jeho mezinárodní autorita přispěla k rychlému a hladkému příjetí do EU a NATO.

- Za věhlas našeho národa v 90. letech vděčíme jen jemu. O Československu se předtím skoro nevědělo (nebo bylo zaměňováno s Jugoslávií), vědělo se ale o Václavu Havlovi (viz mj. jeho projev v Kongresu USA, jeho zastání se disidentky Su-Ťij aj.).

- Za nejpodstatnější považuji jeho étos, stvrzený životem, který pronikal nejen do národní duše, ale inspiroval k boji za svobodu a právo i řadu míst ve světě.


- Jak pronikáme do světového povědomí dnes? Leda Klausovým kradením pera nebo Zamanovými urážkami EU a NATO a jeho lžemi, proruským směřováním a buranstvím. Dostáváme se do stále těžší mezinárodní izolace, odkaz skvělé pověsti, zděděný po VH, je Zemanem (a jeho pohůnky) systematicky ničen. Zeman plní na národní rovině roli  upíra: vysává zbytky zdravé krve národa, zanechává v něm anémii, laxnost, nezájem. Ale byl demokraticky zvolen - raději známé zlo než neznámé ale možná náročné hodnoty.
 
- Namísto vzduchu a slunce do myšlenek národa zasévá Zeman klam, chaos a lež. Zatímco Havel sloužil národu, Zemanovi slouží národ k  jeho zábavě, k jeho narcistní emoční inkontinenci (právě vymyšlená diagnóza, důležitější než neuropatie). Funkci prezidenta si zprivatizoval. Tím víc je to na životě a charakteru každého z nás.

/Psáno havloidem (i) pro zemanoidy, potažmo gottwaldoidy/
 
 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.