Hezky se napoprvé čtoucí antroposofický "mírumilovný" text - s opět kritickým a rýpavým (jak jinak) stanoviskem KF. Zloděj vyčítá - proč zamykáte? A proč jste nám neřekli, že se nemá krást? Nejprve přejatý rozhovor, pak komentář.
Otázky pro farářku Obce křesťanů, Annuschku Geyer, Moskva
Ulrich Meier : Co znamená válka pro postoj k životu v moskevském sboru a v ostatních sborech Obce křesťanů v Rusku?
Annuschka Geyer: Pro nás přišla válka jako rána. Takové něco nemohl nikdo očekávat. Člověk hodně slyšel, ale nevěřil, neboť Rusové a Ukrajinci jsou z našeho ruského cítění více než bratři. My Rusové nikdy nepřemýšlíme politicky, ale velmi duševně. Politika vždy přijde později, to, co nám leží na srdci, je pro nás nejdůležitější. I 23. února byl v Rusku svátek, ani by nás nenapadlo, že může být válka. 24. ráno, jak mi později mnoho lidí řeklo, jsme se vzbudili do bolesti a vnitřního šoku. V prvních dnech války jsme prostě nemohli uvěřit tomu, co se děje. Bylo ticho, člověk žil jakoby automaticky. Mnozí mi říkali, že téměř nedýchají. Po týdnu se vrátil pocit života a člověk se snažil pochopit, co se děje.
A pak se společnost vydala různými směry. Někteří to nevydrželi a bylo pro ně jednodušší si Ukrajinu znepřátelit. Nebo spíše ne Ukrajinu, ale Západ. Na Ukrajince jsem nikdy neslyšela špatné slovo, čas od času se říká, že jsou tam nějací nacionalisté, ale jako předtím, ruský lid pevně stojí u bratrského lidu Ukrajinců, ale propagandistická mašinérie běží a mnoho lidí se dalo přesvědčit. Ale i tito lidé, kteří „stojí plně za Putinem“, jsou smutní, když se mluví o válce. Potom říkají, že by vlastně žádná válka neměla být. Jiní o tom nechtějí mluvit, místo toho potichu pláčou doma sami pro sebe.
Ale je také mnoho lidí, kteří o tom mluví a válku nepodporují. Pro ně je nemožné, abychom my zaútočili na Ukrajinu. Je to opravdu mnoho lidí, mnohem víc, než si myslím, že se mluví na Západě. Liší se to od komunity ke komunitě. Na hranici s Ukrajinou, v obcích Voroněž a Rostov, je mnoho potíží: lidé onemocní, včetně duševních chorob. Děti se chovají velmi agresivně, mají strach. Ve východním Rusku, před Uralem, v obci Samara jsou lidé hluční, politicky angažovaní, chtějí zabít Putina a podobně.
Celkově však lze říci: Rusko pláče. Na severu, na jihu, na západě, na východě, pláčeme.
UM: Máte nějaký příklad, jak válka ovlivňuje rodinné vztahy mezi příbuznými žijícími v Rusku a na Ukrajině?
AG: Ano, mám několik rodin. Musím říci, že téměř všichni Rusové mají někoho na Ukrajině a naopak. Znám rodinu, která řekla: Už si spolu nemůžeme povídat. Když to říkají, opět pláčou. Já sama mám také příbuzné na Ukrajině. Vztah zůstal. Celkově rozhovory vypadají takto: Ukrajinci na nás volají: „Udělejte něco!“ a my tam stojíme bezmocní. Je to velmi obtížné vydržet. Někteří odpadnou a řeknou: „Dám si měsíční přestávku od vztahů s Ukrajinci,“ v naději, že se brzy opět najdeme. My Rusové bychom rádi slyšeli, co zde můžeme udělat. Ale nikdo, ani Ukrajinec, nám neumí konkrétně poradit.
UM: Jakou roli hraje náboženský život pro lidi v době války?
AG: Samozřejmě, jako v každé době krize, lidé hledají pohodlí. Proto nyní přichází do kostela mnoho lidí, víc než obvykle. Vynořují se otázky: Co jsme udělali, že je nyní válka, proč se nám to děje, kdo vlastně jsme?
Když se tyto otázky ptá všechen lid, cítíte to ve vzduchu. Každý je nejistý, každý hledá naději v této nejistotě. A samozřejmě pro Rusy je v takových chvílích velmi důležitá modlitba. Okamžitě vznikly různé modlitební skupiny, lidé se sešli a například četli evangelium – měsíc bez přestávky. Nebo se spolu modlíte v určitý čas v různých městech. Nebo se modlíš sám doma, mnohem víc než obvykle, nebo přijdeš do kostela – takže existují různé variace toho, co můžeš dělat. A to lidé dělají.
UM: Jaké jsou vaše požadavky na lidi v Německu, kteří se chtějí zamyslet nad situací v Rusku a na Ukrajině?
AG: Máme pocit, že se opět zatahuje železná opona. Už slyšet skřípání. Nyní přijíždíme na konferenci LOGOS do Dortmundu s velkou skupinou Rusů a atmosféra je taková, že se přicházíme rozloučit. Samozřejmě, bylo by hezké, kdybychom se mýlili. Ale taková je momentálně nálada.
Z toho vyplývá první prosba: Prosím, nezapomínejte na nás – jsme křesťanské společenství a pěstujeme stejný náboženský život – vy na Západě, my na Východě. A i když je mezi tím hodně zla, nakonec svou prací v tomto špatně naděláme díry a tato železná opona bude opět pryč. Pokračujme ve spolupráci! Myslete na nás. A tak se nám tento čas podaří překonat.
Druhá žádost je žádost o spolupráci na záležitosti, která nás nyní rozděluje – na válce. Toto je naše společná bolest – bolest křesťanských lidí. Co jsme udělali špatně? My v Rusku, kde válka začala, kde nyní s ní musíme žít desítky let a musíme se s ní vyrovnat. Vy na Západě: Jak se to stalo, že jsme se tak vzdálili? Proč ten rozhovor mezi námi tak dlouho nejde dobře? Rádi bychom viděli upřímnou spolupráci na této události, která nás nyní rozděluje!
Annuschka Geyerová, narozena 1974, kněžka, Moskva, Křesťanské společenství 11-2022
https://www.antropozofia.sk/?p=1839
KF: Po milém zaslání slovenského překladu paní Lenkou J. rozhovoru s ruskou farářkou moskevského sboru Obce křesťanů jsem nyní dostal tento český překlad Zdeňka Beila. Vypadá to duchovně, je tam i dost dobrého. Jeden by zjihnul z těch hezkých mírumilovných výrazů. Napoprvé se mi to taky spíš líbilo. Ale není zde vše, a jen částečná pravda je zde i částečně dezorientující. Paní farářka říká, že válku "nemohl nikdo očekávat". Takováto sebevědomá neověřená podpora svého názoru odvoláváním se na jakousi většinu je zneužívání pojmu nikdo nebo všichni. Je to jen projevem neinformovanosti a demagogie.
Hezky v rozhovoru zní, že někteří antroposofové objevili či potvrdili, že vraždit by se nemělo. Paní farářka antroposofické Obce křesťanů říká, že prohlédli a že nynější útok na Ukrajinu byla pro ně rána a že to nemohli očekávat. Opravdu nemohli? Toto prohlédnutí je jistě chvályhodné, mohlo a mělo nastat ale už o pár let dříve (tato velká opožděnost reakcí za realitou bývá v duchovních kruzích, zejména antroposofických, už typická). Podobné zpoždění reakcí bylo po agresivní anexi Krymu na jaře 2014, po všech těch potlačených demonstracích v Rusku, po vraždách politických odpůrců Kremlu. Kdo opravdu chtěl, mohl si i v Rusku opatřit pravdivé informace hned či brzy. Prý nemohli uvěřit, že začala válka. Nemohli nebo nechtěli? Není to alibismus svědomí? Nevěděli snad o prolhané mnohaleté agresivní propagandě Putina a jeho junty po celém Rusku? O úmyslech podrobit si postupně celý svět? Zní toto farářské náhlé prohlédnutí hezky, ale – zdá se jako by jim to bylo donedávna v jejich duchovní bavlnce lhostejné. Anebo si nemohli za daných poměrů víc dovolit.
Prý – My Rusové nikdy nepřemýšlíme politicky, ale velmi duševně. Politika vždy přijde později. - Patrně to má být jakési alibi. Jenže - zločin je odsouzeníhodný ihned, a to duševně, rozumově, politicky, ale hlavně charakterem. Tedy - opět cosi pochybného. Rusky pochybného.
Říká v rozhovoru, že lidé, kteří „stojí za Putinem“, jsou smutní, když se mluví o válce. Opravdu? Proč potom stáli a stojí za Putinem, největším válečným zločincem novodobých dějin? Není to lhaní si do vlastní kapsy? Říká, že „ruský lid pevně stojí u bratrského lidu Ukrajinců“ a že „Rusko pláče“. Opět – zní to pro „duchovní uši“ hezky, ale je to falešné: proč potom 85 až 90 % Rusů souhlasí podle průzkumů s invazí proti bratrskému lidu Ukrajincům? Kde byli ti, co chtějí, jak píše, „zabít Putina“, když před pár lety zabíral Krym a zabíjel tisíce? Většina Rusů schvalovala vražednou invazi, ale až když měli narukovat do bojů a být v riziku života sami ruští synové, přišli s „touhou po míru“. Ne kvůli bratrům Ukrajincům, ale kvůli sobě. Opět – zde je kalkul, nikoliv morálka. Prý nyní chodí víc Rusů do kostela, než dřív. Modlí se za duše povražděných Ukrajinců a za ochranu žijících, nebo za své bezpečí?
Připomíná mi to v dětství viděný dobrodružný film, kde si do své tvorby zahleděný básník nasedne na pirátskou loď, potápějící čluny domorodců, a on jim kyne, že mají jeho sympatie.
Paní kněžka říká - to, co nám leží na srdci, je pro nás nejdůležitější. Dojemný eufemismus. Opět - jak hezky to zní. Jenže to, co člověku leží na srdci, může být různé, ba i zločinné. I Hitlerovi "leželo na srdci" blaho německého národa. A není to ležení na srdci o pár let opožděné?
Z mailu Marie G.: Nemohu si pomoci, nechávají si pohodlně vymývat mozky pořád stejnou propagandou a teď fňukají že nevěděli a že jsou bezmocní. Rusové budou pořad Rusové i s celou církví, která světí zbraně a nejvyšší zločinecké moci v Rusku žehná. V „lepším“ případě podávají jen náhražky za omluvu a tím to s Ruskem končí. Nikdy ruským zprávám ani omluvám nevěřím. Je to jen házení odpovědnosti na jiné.
Najednou si stěžují: „My Rusové bychom rádi slyšeli, co zde můžeme udělat. Ale nikdo, ani Ukrajinec, nám neumí konkrétně poradit.“ Ono je to ale jednoduché i bez cizích rad: Neútočit, nevraždit. Poradit si měli už dávno – sami. Proč jsou „Obec křesťanů“? Opět – úhyb před vlastní spoluzodpovědností. Sami by měli poskytovat včasná stanoviska, a ne si stěžovat, že jim nikdo neporadil. Volá pokrytecky na západ, že by rádi viděli „snahu po upřímné spolupráci“. Tedy, zloději křičí, proč zamykáte? Smutné, dehonestující, ostudné. Tady nejde, jak občas někdo s pochybnou pózou smířlivosti označuje, o "názor“, ale o charakter, moralitu, o kvalitu člověka. I faleš a pokrytectví, proložené duchovním výrazivem, jde proti smyslu Steinerova odkazu.
K tomuto mému místy asi nereálnému pisatelskému radikalismu doplnil věcně a střízlivě Karel Jirka:
„V situaci, kdy platí, že když se tam začnete trochu hlasitěji kriticky projevovat, skončíte ve vězení, nebo v případě, že máte více moci, nebo bohatství, často záhy "padáte oken", nebo pácháte "sebevraždu", si osobně moc nedovedu představit, co krom (pravdivých) modliteb, může člověk ještě dělat... Pokud tedy člověk není osobnost typu opozičního politika Kara-Murzi, který se do Ruska vrátil i přesto, že věděl, že ho zcela jistě zavřou. Ale například prof. Zubov také raději uprchl, protože ve vězení by nebyl moc platný... Ta situace je tam podobná, jako u nás za totality...“
.oOo.
Po začátku ruské války proti Ukrajině založili tři významní ruští emigranti, kteří jsou v zahraničí už dávno, charitativní organizaci Skutečné Rusko. Byli to spisovatel Boris Akunin, tanečník Michail Baryšnikov a ekonom Sergej Gurijev. Skutečné Rusko kromě pomoci ruským emigrantům a ukrajinským uprchlíkům rovněž pořádá ankety.
Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit.Přejít před obsah vložený z jiného webu.
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Dotaz zněl: Proč se Rusko zřítilo do putinismu? Dotázaní většinou používali nicky, ale někdo se podepsal i celým jménem. Redakce otevřela souhrn odpovědí poznámkou, v níž uvedla: „Většina našich expertů a čtenářů se shodla na názoru, že se Rusko nikam nezřítilo, protože v této jámě (ať už měla jakýkoli název) sedělo vždy – se vzácnými přestávkami na zdánlivou svobodu, která byla však spíše výjimkou z pravidla.“
Čtenář Fervestus N. N. uvedl: „Otrocká mentalita (zdravím nevolnictví!) zmnožená gulagem jako strukturou společnosti, to je to, co stále tlumí snahu menšiny žít ve svobodě.“ Helen Ostashevsky: „Země se do putinismu nezřítila. Panoval v Rusku vždy během jeho tisíciletých dějin. Svobodné roky koncem minulého a začátkem tohoto století byly anomálií, kterou vyvolal chaos přechodného období, přičemž šlo o přechod totalitní moci od komunistické strany k (tajné službě) FSB.“
Marina Monossova: „Napadá mě velmi drsná a politicky nekorektní odpověď. Myslím si, že se ruský národ historicky zformoval tak, že myšlenky demokracie a důstojného života jsou mu cizí. To prochází skrz naskrz společností. Včetně inteligence.“
Olga Vlasenko: „Snažila jsem se, kandidovala jsem na zastupitelku, bojovala jsem. A taky jsem ty volby vyhrála. Jen pánbůh ví, co mě to stálo. Ale pak jsem pochopila, že spravedlnost potřebuji jenom já a ještě pár lidí. Většina nepotřebuje nic, jen se najíst a basta. Kdo má víc peněz, touží po autu a dovolené. A to je všechno, pro ně je Putin borec.“
Olga Pravdina: „To je historická záležitost. Zlatá horda, jejíž tradice převzali moskevští carové, nevolnictví, které bylo zrušeno mnohem později než v jiných státech, krátké období zárodků demokracie a technického pokroku, které skončilo bolševismem. Jiný způsob života si většina obyvatelstva jednoduše nedokázala představit a v podstatě na něj ani není připravena. Proto je finále, k němuž se Rusko blíží, jen zákonité.“
Nestor nezávislé ruské sociologie profesor Lev Gudkov z agentury Levada centrum nedávno odpověděl na dotaz, proč se Putinovi stále daří udržovat na své straně většinu obyvatel Ruské federace, takto: „Hlavní důraz se dává na starou, ale perfektně funkční verzi o zlém Západu, který ohrožuje bezpečnost Ruska… (Obyvatelstvo) má čistě konformistický, netečný přístup, chová se pasivně a postrádá vůli bránit se. Navíc má v hlavě zmatek. Ale pravdou zároveň je i to, že klesá množství agresivních stoupenců ruské války až do vítězného konce.“
2024 ©