Období: červenec 2017

Jako předmluvu k článku z internetu připojím svou událost. V roce 1986 jsme měli s Martou zaplacen u Čedoku zájezd na Ukrajinu (do Kyjevské oblasti do blízkosti Černobylu) a do Ruska. Několik dní před tím dostala Marta v noci sdělení - Nejezděte! Nedbal jsem a chtěl jet. Poté přišlo důraznější - Nejezděte! Opět jsem hodlal opovážlivě ignorovat tuto mimořádnou duchovní pomoc. Krátce před odletem přišlo - z neskonalé milosti duchovních bytostí - třetí varování: Jedete si tam pro smrt. (Charakteristické: nikoliv zákaz, jen varování ke svobodné úvaze.) To už bylo vážné. Sice jsem tomu nerozuměl (dohadoval jsem se třeba - že by spadlo letadlo?), ale strašně nerad jsem poslechl, i když jsme z nemalé zaplacené částky dostali zpátky jen zlomek. Zpětně jsem si na základě informací z Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy (u nás se o tom ještě plně neinformovalo) dovodil, že bychom onu postiženou oblast projížděli dva dny po katastrofě, kdy se i v SSSR o výbuchu zatím mlčelo a žádná opatření se ještě nepřijala.  Na následky ozáření zemřelo v blízkém i vzdálenějším okolí katastrofy - hned či později - přes 125 tisíc lidí - viz níže. číst dál

Jedno století za druhým ubývá lidstvu kvalitní duchovní dřeň, stabilizující osobnost pro svět duchovní i zemský. Kmen stromu lidstva je polepován hrdými a líbivými plakáty, ale dřeň hnije. A důsledky? Krom neschopnosti řešit konflikty s láskou - mírově, se jako dřevomorka šíří stresy,  drogové závislosti, deprese, neurózy, rezignace, splín. Znamená to nutnost zvýšené bdělosti a práce na sobě a proseb o vyšší vedení. Jen tak vzejde svítání budoucích věků vzkříšení. číst dál

Egyptský bůh Anubis, který vítal zemřelé na onom světě, je pak doprovázel k Usirovi. Tam probíhal obřad vážení srdce. To se vážilo proti pírku pravdy a lásky. Srdce mělo být lehké, nezatížené špatností. Bylo-li srdce těžké, nesmělo postoupit k nebesům. číst dál

Výklad dr. Zdeňka Váni k verši pro tuto dobu z Kalendáře duše Rudolfa Steinera číst dál

Láska dává moudrosti oprávnění. číst dál

Podle spisovatele Marcela Prousta vyjadřuje život líp odrhovačka než Beethovenova Missa Solemnis. Pokud tím myslel většinový vztah k životu, pak ano. Ale - život někam směřuje a mnozí potřebují víru, naději, krásu a lásku, a tady žádná odrhovačka, snad ani knižní, i kdyby používala výrazivo jako srdce, láska, meditace či Bůh, nepomáhá. Odrhovačka je většinou jásotem slepých nad tím, jak vyzráli na život - ten materiální nebo i ten duchovní. Je vždy jen dočasná - tak jako vše, co neobsahuje lásku či krásu. číst dál

Původně jsem to měl nazváno Úsměvy na lavičku pod lípu. Tam si ale notebooka neberte, technika s přírodou moc neladí. číst dál

Občas jezdívám cestou z Písku do Bechyně kolem odbočky na Borovany. Je na rozhraní píseckého a táborského okresu. Pan Martin Dohnal, se kterým si občas mailujeme, o této vesničce napsal své hezké soukromé vzpomínky z dětství: číst dál

Nemáme-li lásku, a i to se často stává a je to lidské, musíme jen trpělivě prosit a čekat a opatrně zkoušet, ne chtivě a násilně, to by vyvolalo jen iluzi lásky a ta se později rozpadne. Láska je i v tom, že uděláme něco dobrého, co ostatní dělat nechtějí. Nemusí být jen jakýmsi závratným nadpřirozeným citem a prožitkem. Někdy je i v trpělivosti, touze po nápravě, po pomoci tomu, kdo to potřebuje, ve vykonání dobra, za které nesklidíme vděk ani uznání a počítáme s tím, nebo v upuštění od odvety. Nelze ji jen, jak se na některých kurzech dělá, kamsi komusi na povel vysílat asi jako prasátko ze zrcátka. Její navození není věcí mechanickou ani věcí sebezálibného rozkochaného citu. číst dál

Svátky svatých připomínají, že svět nespočívá jen v tom, co máme bezprostředně při ruce, ale že jej přesahuje něco, z čeho je nutné čerpat. Na této ideji stojí i duchovní Evropa. Polský katolický kněz a filosof  Maxmilián Maria Kolbe byl prohlášen za svatého, protože v nacistickém koncentráku nabídl svůj život výměnou za život spoluvězně, který měl rodinu. Krom toho schoval v klášteře před nacisty dva až tři tisíce těch, kteří by jinak přišli o život. Tady byla ta svatost, jednající ve světě podle potřeb pravdy. Mohl mít své lidské nedostatky, ale co na tom? Měli je i Goethe, Beethoven i ji... číst dál