Období: září 2016

https://www.youtube.com/watch?v=XgGvjJuc_Gc číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=_H_YQXR9bC4 číst dál

Zbytky jednoho z  nejstarších astronomicky orientovaných objektů na světě byly před  nedávnem nalezeny západně od Prahy, v Makotřasích. Jde o obrovskou čtvercovou svatyni či pozorovatelnu, jejíž  spojnice o  délce 365  megalitických yardů  míří na východ slunce o letním slunovratu, na západ slunce o zimním slunovratu a na nejsevernější východ měsíce a na západ hvězdy Alfa souhvězdí Oriona.  Toto evropsky výjimečné kultovní ohrazení  je staré  téměř 6000  let, tedy  starší než Stonehange, sumerské chrámy, ba i egyptské pyramidy. číst dál

Jak úžasné je moci se svobodně ztotožnit s oficiálním svátkem - mám teď na mysli svatého Václava. Je tu i vědomí o ztotožnění zákonodárců s národními hodnotami. Alespoň v něčem. Pořád si vychutnávám ten přímo bipolární rozdíl oproti někdejším komunistickým sabatům, kterých jsem si v práci "užil" až až. číst dál

První ze tří částí rozhlasové eseje Karla Funka, zabývající se tvorbou Františka Drtikola a Zdeňka Hajného i uměleckou tvorbou obecně, jejími duševními resp. astrálními zdroji a zejména jejími účinky na duši člověka - devastujícími či povznášejícími. Esej byla vysílána v rámci pořadu "Filozofická hodina" Českého rozhlasu Vltava. číst dál

Křest - zaslíbení Kristu - byl u nás poprvé přijat svatým Václavem, stojícím na prahu české státnosti. Tím byl pokřtěn i národ. Od něho se odvíjí naše národní křesťanství, tak jako se i slovo křesťanství odvíjí od slova křest (ať už ten viditelný, nebo přijatý "pouze" Boží Milostí). Právem proto stojí jeho monumentální socha v centru našeho státu, na Václavském náměstí, navíc obklopena svatostí čtyř dalších českých osobností.  Nemělo by se vytrácet vědomí slova svatý, protože jen takto  při pohledu na sochu můžeme vědět, komu skutečně patří, a snad uvažovat i trochu dál: že Krista můžeme přijmout a uvědomit si  Ho jako božské duchovní Já vesmíru. Naše individuální lidské Já je Jeho obrazem a patří k Němu jako patří paprsek ke Slunci. I toto je jedním ze základů k vědomému přijetí křtu. Cesta ke křtu může být někdy významnější, než případný křest samý (ne každý křesťan má možnost či touhu po rituálu křtu). Má-li někdo potřebu přijetí křtu, je pro něho dobré jak přiblížení svého vědomí, úcty, lásky a sounáležitosti ke svatému Václavu, tak i vstřebávání jakýchkoli zdrojů, které přibližují vědomí ke skutečnému smyslu křesťanství, tedy zejména antroposoficky orientované duchovní vědy. Ta dnes naplňuje plnohodnotně křest. číst dál

z korespondence číst dál

https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=Special:Search&limit=500&offset=0&profile=default&search=Franti%C5%A1ek+b%C3%ADlek&uselang=cs&searchToken=9gjhs7yuck5xjolb6iww0buf5 ) číst dál

Byla řeč Zemana v OSN ostuda? Ani to ne. Byla to jeho chvíle a šmytec. Prázdnota. Vzbuzoval lítost, jak tam řečnil bez papíru a bez významu. číst dál

Z průvodního textu k tv pořadu: číst dál

http://www.vitalia.cz/clanky/pribehy-obycejneho-uzdraveni-jak-ondra-o-astma-prisel/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu číst dál

Zdá se, že se nudíme. Na blahobytné, svobodné, nikým neutiskované a mírové čtvrtstoletí, ba ještě o dva roky víc, není naše národní mentalita stavěna. (I když nad oprávněným slovem blahobyt někteří kroutí ironicky hlavou v chamtivosti mít se ještě lépe a ještě lépe, protože nic jim není dost). A tak, když není žádné riskantní "vzrůšo" (krom Putinova imperiálního Ruska, které většinu z nás ovšem nechává dosud v bláhovém klidu), je žádoucí si vyrábět nová rizika, bát se jiných věcí. Bojíme se rádi. Potřebujeme holt jakýsi národní ohrožující adrenalin.  Tak podle různých hrůzných zdrojů se ten... číst dál

Poznal jsem kdysi, nezávisle na sobě, dvě dívky - básnířky. Tu jednu jsem znal od jejích třinácti let, kdy měla za sebou už mnoho otisknutých básní, psaných od šesti let. Druhou později. Byly to zajímavé osudy. Zmíním jen to, co je pro čtenáře zajímavé: obě psaly básně - ne od dětství, ale v dětství. Později už ne. Ani jejich zájmy se v dospělosti neubíraly do žádných výšin. Laicky by se zdálo, že takto slibné dětství musí pokračovat dalším zráním v dospělosti. Nebývá to tak vždycky. Takovéto případy zazáření a pohasnutí osvětluje Rudolf Steiner (bohužel nevím kde, dostal jsem tuto informaci kdysi od dr. Tomáše Bouzka a nečetl jsem to). Je to však vedlejší, protože jejich dílo, byť "jen" z dětství, je obdivuhodné. číst dál

Z mailu: číst dál

Je to krásné, živé ticho na obloze tyhle dny. Jak je nebe jiné ve vrcholném létě. Klene se do výšin. Tušíme z něho živé, promlouvající ticho. To zpoza oblohy shlíží na nás bedlivý pohled Urielův, plný majestátních světových myšlenek. Oblohu vnímáme touto dobou oživenou i tím, že zemská Duše, zemská Paní, vystupuje nyní nejvýše ze zemského tělesa, nechává se v kosmických výšinách objímat a prostupovat sluncem i spirituálním vlněním zodiakálních oblastí. Spolu s ní vystupují nahoru i elementární bytůstky. Jsou jaksi její. I proto je v  přírodě při zemi  ve vrcholném létě takové mrtvo. Je opuštěná. Usnula bez oživení svými přírodními duchy. číst dál