Období: únor 2023

DOLE: Zásady elementární sociální inteligence: Sdělit odesílateli: Búúúú dostal jsem to; Česká republika patřila před ruskou agresí k největším vývozcům kremačních pecí do Ruska. Uznávám, v Rusku přeci jen něco skvěle prosperuje: krematoria. Někdy se něco děje a teprve později to nabyde i někde jinde ještě většího užitku. Třeba toto: Vzhledem k obrovským ztrátám desítek tisíc vojáků není překvapivé, že ruské pohřební služby se nezastaví. Podle webu The Insider mají ohromné množství zakázek. Trocha sarkasmu: třeba si vzpomněli na někdejší lámání pracovních rekordů: „subotniky“, uzavírání socialistických závazků, „Brigády socialistické práce“ či Stachanovské pracovní hnutí ze sovětské éry. Někde už není ani místo na hroby, jinde rostou nová krematoria. Vida: dnešní podoba jejich někdejšího pyšného budovatelského úsilí, které se ovšem moc nedařilo. Budují své hroby. číst dál

Výklad její symboliky a naše vzácná provázanost s USA. číst dál

Kterak je dobro odměněno nejen až časem (to bývá častěji), ale někdy i hned; Mnoho by se dalo napsat na téma, jak se mi mé zlo nevyplatilo, či kolik toho mne asi ještě čeká vyrovnat. Nutno předeslat, že dobro činěné kvůli vylepšení vlastní karmy, nebo zlo nečiněné ze strachu z trestu, nemá skutečnou hodnotu. Přijdou časem jiné situace, kdy se neuhlídáme a projevíme to, co v nás skutečně je, ne to, co hlásáme nebo k jakému učení se hlásíme. Teď ale budu psát o něčem jiném, o třech drobných navenek nenápadných příhodách, které měly vliv na mou budoucnost. V tu chvíli jsem to samozřejmě netušil, tak to bývá. Možná to může být pro někoho nadějně inspirativní. číst dál

KRÁTKÉ UKÁZKY STÁLE AKTUÁLNÍ  7. Což pak Sisyfus? Rozprávějí, že pro všetečné jakés předsevzetí k tomu od bohů byl odsouzen, aby v podsvětí ohromný jakýs kámen do kopce bezděky válel a ten pak že jakmile jej až k vrchu dovalil, dolů se zase vždy svalil, i novým úsilím na horu bez konce váleti jej bylo vždy. I což to? Jméno-li se promění, nám o nás rozprávěna báje; přelopotné zajisté práce tím se slyší, kterými bídní smrtelníci stále ustávajíce sotva kdy konce docházejí, anoť konec práce jedné vždy je druhé práci počátkem. Jako totiž slunce zachází, aby opět vyšlo, a řeky vždy do moře vcházejí (jakožto konce svého), aby vrchoviska dostihnouce zase plynuly; tak všeliký člověk co den na odpočinek pokládá, ale aby zase k pracím vstal; tak co rok požíná rolník roli, ale i co rok ji jemu osívati třeba. Často ledaskdo se domnívá, že se žádostivým zdarem vykonal práci, shledává pak, že mu po chvíli této práce ovoce vymizelo, buď že jiný přijde, aby což od něho ustrojeno, rozstrojil; buď že sám (ano se mu dílo jeho nelíbí), jiné nebo jinak strojí, buď že dílo samo sebou zachází, i aby jiné dílo strojeno bylo, potřebu toho sebou obnáší. Co nesvorností, nesnází, válek na oko šťastně urovnaných v nové zase nesvornosti a války se prosulo? I osvědčují to přeznamenitá na oboru zemském díla velikým pověsti hlukem vykonaná a tudíž zase zapadlá. Kde se dělo tolik říší od tolika reků zaražených a, jakož se podobalo, ve stálou zprávu uvedených? Svalily se zase, až ledva paměti po nich zbývá. Aj Sisyfy stali jsme všickni! Sisyfovým kamením jsou všecky naše práce! (Žalm 90, Eccl. 6). číst dál

Funkoviny z Písku ANEB Funk zase dělá chytrýho v hospodě před kamerou a za vedlejšího veselení bujarých dam.  číst dál

Zajímavá podobnost: Tak jako se Klaus odjakživa staví do role nejlépe vědoucího, od zapšklého hodnocení Havla až po popírání tání ledovců a po odborníka na klima zeměkoule, a tak jako mívá permanentně mentorský poučovatelský styl vystupování a přesvědčení, že je ve všem o stonásobek IQ výš, než všichni ostatní, můžeme si všimnout podobných rysů u některých jedinců v duchovní oblasti, samozřejmě s jiným obsahem. Mohou mít zásluhy na šíření nějaké nauky, ale někdy vystupují a poučují jako ministři zeměkoule přes duchovno a podávají až vnucují výklad ke všemu, o čem se jejich okolí zrovna zmíní. Na občas zaslané maily nebo převzaté podnětné slušné texty často nereagují ani potvrzením přijetí, patrně to nedosahuje jejich duchovních výšin (vůči takovým jsem se po více zkušenostech zařídil už podobně). Informace pro okolí, ale pouze ty své, zařazují mnohdy mezi nepostradatelné, i kdyby byly spíš okrajové. Ono lze ledacos podávat, o ledacos se dělit, ale ne s podtextem, že to je uzavřený naučný celek. Považují každé okolí za své oddané publikum - jako jediní chytří na zeměkouli. Učme se rozeznávat nabízení a vnucování. Jistě, je to svůdné, protože duchovní pýcha někdy vystrkuje růžky z nejrůznějších koutů našeho nitra (znám to u sebe dobře), často převlečená za pokoru či pomoc, nebo to tu pomoc provází. Jak cenné je někdy slůvko Nevím. Nelze chytat Boha do pastí, které jsme si sami vytvořili. To, co tam pak nalézáme, je jen imitace, socha Boha. Bůh se projevuje, jak chce On, ne jak chceme my. číst dál

Jediné, co musíme udělat, je pomoci jim vyhrát. Proč svět potřebuje ukrajinské vítězství? číst dál

Může být naší osvobodivou a úlevnou jistotou, že jsme před narozením byli s Kristem spojeni a mohli zažít milost, pomáhající snáze vyrovnávat naše karmické zauzleniny. Kristus nás inspiruje, abychom vyrovnávali svou karmu v Jeho smyslu a pak se s Ním při odchodu na druhý břeh bytí opět setkali. Lze to považovat v jistém smyslu za jakousi úmluvu mezi Kristem a člověkem. Plody této spolupráce se takto přenášejí ve prospěch lidstva. Kristova pomoc spočívá i ve stále větší možnosti ovládat Jeho Láskou karmická vlákna v našich pozemských záležitostech. Kristus nás učí čemusi nesmírně významnému: lásce k vlastnímu osudu, kterou si lze stále více uvědomovat. Vděčnost ke své karmě jako k nástroji vývoje znamená její přijetí a prosvětlení. Kristova věrnost člověku, kterou ho doprovází, mu to umožňuje. číst dál

Poznávacím předpokladem a schopností pro vyšší hodnoty je úcta, devoce. Chybí-li, nalézáme jen anděly ze staniolu, harmonii ze sugescí, velké sliby bez obsahu. Šidítka nynějších terapií a spirituálních show a divadýlek různých psycho-servisáků, kteří vytvářejí pasti, do kterých se domnívají chytat Boha, vedou jen k zmaterializovaným atrapám, k libému brouzdání se v nespásných pláních astrálních světů. číst dál

RUSKO JAKO SEKTA; Zamyslíme-li se nad zaostalou ruskou společností z psychologického a sociologického pohledu, nalezneme v ní čtyři trvale se vyskytující, ba bující chorobné syndromy, byť různé povahy. Ty pak sehrávají roli i v imperiálním a pseudo-mesianistickém smýšlení a snahách Rusů: číst dál

MASARYKOVA PROROCKÁ SLOVA O RUSKÉM TERORU; DALŠÍ RUSKÉ PRVENSTVÍ; GENERÁL PETR PAVEL BYL KLIDNÝ I S CIZÍM SAMOPALEM U HLAVY. NYNÍ JE PREZIDENTSKY KLIDNÝ I S POVYKEM SPODINY KOLEM SEBE. MÁ ŠKOLU VYROVNANOSTI. číst dál

Nehalasil o esoterice, o napojení, o intuici, ale uměl o tom drtikolovsky Mlčet i se stávat vyšším nástrojem pro svůj nástroj – varhany. - 16. dubna to jsou čtyři roky, kdy odložil pozemskou schránu Mistr Jaroslav Vodrážka, náš přední varhanní improvizátor. Jak mi ještě za totality sdělila jeho žákyně a moje tehdejší mladá kamarádka, básnířka a muzikantka Markéta Procházková, byl v době nejaktivnějšího rozkvětu oceňován i v cizině, komunistický režim mu ale vyjetí nepovolil. Byl totiž věřící a nijak se tím netajil. Jaroslav Vodrážka - pokorný křesťan, mj. i osobní návštěvník Fráni Drtikola – prý přátelům říkal, že po usednutí za nástroj se jen soustředí do říše Ticha, poprosí, a pak už jdou improvizace samy. Pro svou neskrývanou víru byl u režimu v nemilosti. Jedním z jeho žáků byl i Jaroslav Tůma. Mistr Vodrážka byl mile známý i tím, že nosíval často i v interiéru svůj kruhovitý baret s asi třícentimetrovou „anténou“ uprostřed, říkal jsem si trochu cynicky a se svým hloupým humorem – Aha, tou anténou přijímá ty inspirace. číst dál

... Ta fotka je tak normální, že už normálnější, méně strojená a méně okázalá být nemůže. Petr Pavel s chotí vypadají jako libovolný slušný starší pár na výletě. Nejsou vidět ani nejmenší náznaky demonstrace moci – což je pro mne asi to nejdůležitější sdělení celého postu a fotky, kterou doprovází. Takto vypadá běžný slušný pár našeho civilizačního okruhu, euroatlantické civilizace. A takto by měl vypadat i běžný slušný prezidentský pár. - Prezident České republiky je normální člověk. Konečně!; Napsal J. X. Doležal. A cituje: - Roman Vacenovský: „Vážený MŮJ pane prezidente! Po letech „mrzké luzy“, jak se praví v jednom krásném českém filmu, snad přichází jiná, slušná éra. Promiňte mi to srovnáni, ale věřím Vám, že budete reprezentantem hodnot T.G.M. a Václava Havla. Jejich hodnot, které jsou slušnost, morálka, pravda. A stejně tak, jako Vaše. Pane prezidente, přeji Vám i Vaši ženě do budoucna spoustu sil, lásky a porozuměni. Držte se!“ číst dál

/dole dva aktuální odkazy/ - Podvědomý národní archetyp a mýtus zázračného všemocného pastýře nás, oveček, jsme si v dějinách dlouho pohodlně pěstovali. Trochu modifikovaně jsme si ho zachovali dosud. Máme odedávna v národní povaze, že očekáváme vyřešení kdejakých obtíží od toho nejvyššího. Němci to měli trochu jinak, volili si vůdce, kterého stádově masově následovali, ať v dobrém nebo v expanzi jejich říše do okolí. Nám stačí, když o nás ten nejvyšší pečuje. V dějinných vzpomínkách a mýtech jsme si navykli, jako by skvělý panovník sám od sebe zařídil skvělou epochu dějin. V dávných dobách heroů mohl takovou roli mít, obsahuje ji třeba mýtus o Praotci Čechovi, nověji částečně ještě za Karla IV. To se však postupem rozvoje duše vědomé, tedy i vlastní osobní zodpovědnosti, mělo změnit. A změnilo? Nakolik? číst dál

Autor opričníka Sorokin: Za válku a Putina může každý Rus; Uznávaný ruský spisovatel Vladimir Sorokin, jenž se proslavil dystopickým románem o totalitním Rusku z roku 2027 Den opričníka, si vůči diktátoru Putinovi nebere servítky. Je hlavním představitelem zla a násilí v ruské společnosti, které má tradici v carském režimu Ivana Hrozného. - Civilizovaný svět si podobně jako po roce 1945 opět klade otázku, jak je možné, že lidstvo páchá nepředstavitelná zvěrstva a válečné zločiny na jiných lidech. Jak to, že většina ruské společnosti schvaluje válku a zločiny i na civilistech v sousední zemi, se kterou má Rusko z velké části společnou historii, kulturu i jazyk? A je za válku odpovědný každý Rus? číst dál