Výběr z osobní korespondence

A ještě doplnila: "Nebo to, když se na někoho usmějete na ulici a za chvilku jej potkáte znovu a on vám pomůže s rozsypaným nákupem…“; číst dál

Přetiskuji mail a odkaz mých vzácných přátel, Radany a Jiřího Waldových. číst dál

Zaslal Zdeněk Beil: "Často jsme svědky, že řada antropozofů nebo spíše příznivců antroposofie nechápe časovou osu dění ve světě a mylně popisují roli Slovanů v dnešní době. Já to vidím tak, že naopak dnešní slovanské národy procházejí obtížným vývojem, některé si svou karmu již odžívají, jiné padají do ještě většího vlivu Lucifera a Ahrimana, odžívání zla, které v současnosti páchají, je teprve čeká. Bez rozlišování této reality jsou pak snahy o vyhlašování slovanské úlohy bez ohledu na současné konání, medvědí službou pro zviditelnění antroposofického poznání mezi lidi. Toto počínání má kontraproduktivní důsledky, kdy lidé neznalí antroposofické vědy, ji pak povrchně považují za nevěrohodnou, utrženou od reality. Cituji: číst dál

Od soboty stále myslím na Archanděla Michaela, vůbec jsem zprvu netušila proč: Večer jsem se podívala na web, abych si zjistila něco o městě Kyjev. Uvědomila jsem si, jak málo jsem vnímala doteď Ukrajinu. Prostě jeden bývalý stát Sovětského svazu. Byla jsem užaslá, když jsem zjistila jak starobylé město je Kyjev, a že za první světové války zde pobýval T. G. Masaryk. Že to je jediné východní město, které za druhé světové války osvobodil český pluk. A že ve znaku má Kyjev Archanděla Michaela. Též se zde nachází chrám božské Panny Sofie. Kyjev je nazýván matkou měst. A je toho mnohem více. Třeba kolik světců odtud pocházelo. Nebo ta souvislost mučednické oběti s Archandělem Michaelem. Také myslím na to, že Podkarpatská Rus, kde dnes jsou boje, bývala součástí Československa a my jsme ji po válce hodili Sovětům, dokonce se to označuje jako malý Mnichov. číst dál

Napsal mi Martin Dohnal: „Kdybyste si chtěl oddáchnout, tak posílám další pozoruhodnou pověst, která byť vyprávěna v prostých píseckých chatrčích v Podolí u podolského mostu, oplývá tou nejhlubší zasvěceneckou symbolikou:“ Tedy i já předávám, kdyby si čtenáři chtěli oddáchnout. číst dál

V roce 1970 jsme se potkali pri natácení Babicky podle scénáre Františka Pavlícka. Nejdrív byl slyšet zvonivý smích, a pak jsem uvidel úsmev, který dodnes máme všichni pred ocima. Patrí k nemu inteligence, humor, nadhled, krásná sebeironie. Libu si okamžite všichni zamilovali. Nikdo jí nerekl jinak než Libuško, Libunko nebo tenkrát v Ratiboricích - kvuli roli, kterou tak krásne hrála - Barunko. Nemela tehdy ty zdrobneliny moc ráda. Tak jsem jí ríkal Libuno. Prišel mi jednou od ní pohled, který zakoncila slovy: Ahojka - Baruna. Lidí, jako Liba se rodí jako šafránu. Mimorádných ve všech smerech. Jsem si jist, že Liba - Libuna - Lila - tady bude stále s námi. V našich srdcích. Vždycky tu bude. Bude tu dokonce i pro další generace. Mají štestí. číst dál

Můj Pane, tolik času jsem v tomto životě promarnil toužením po pomíjivostech, blouděním a marnivým sebeobjímáním. Tolikrát jsem naplňoval svou lačnost zbytečnými pocity štěstí, které jsem měl za dobré, marnými představami, obavami, strachy, myšlenkovými obsahy, které za to nestály. Byl jsem hluchý a slepý v zaujetí sám sebou, otročící vlastním pocitům a vášním, fascinovaný iluzí vlastní důležitosti. Tolik drahého času jsem strávil v temnotě! A kolik temnoty je ve mně dosud? číst dál

Nejprve přenesu část mého ocenění zdravotníků po mém očkování, které jsem napsal panu řediteli nemocnice: číst dál

Milý Karle, moc diky za sdílení i za krásné reakce. Posílám další dva odkazy i s průvodním textem. Tvůj Štěpán číst dál

V píseckém hotelu a restauraci U Kapličky, číst dál

Z odeslaných mailů: číst dál

Opět inspirativní otázka od paní M. G.:  Moc zdravím! Narazila jsem na název pneumatologie. Vybavily se mi různé souvislosti, asi to není správné, nevím.... číst dál

"Máme tendenci dívat se na vesnické obyvatelstvo starších věků jako na vesnické balíky, ale leccos v jejich folkloru prokoukne více než nepovedené dětské proniknutí do magie a nadsmyslových světů – vždy jsem přemýšlel, jaká to byla velká kosmická škola, když se někdo stal rolníkem a obdělával se zvířaty pole a les a louky někde v 19. století na českém a moravském venkově, je jedinečná šance poznat hmotu a všechny vesmírné proudy které jsou pro chov zvěře a pěstění plodin potřebné – vždyť co nahradí vůni mokvající jarní země..." číst dál

Na můj minulý text, místy trochu povrchní, reagoval oprávněně přítel Karel Jirka: Je to velice pěkné počtení. Jenom bych asi nesouhlasil s tím, že kromě "babišnovin" jsou tu jenom ty elektronické. Z těch hlavních a podle mne seriózních jsou tu třeba Hospodářské noviny a Deník, které mají podle mne stálou kvalitní úroveň, i třeba ono Právo, ale i řada časopisů z nichž některé jsou založené výraznými novináři, kteří odešli z Mafry poté, co ji koupil Babiš, například: Respekt, Reflex, Echo 24, Reportér, spíše levicovější A2 Alarm - to jsou ty větší, pak jsou tu nízkonákladové kulturní týdeníky typu Tvar apodobně. Ono má smysl o nich vědět a podporovat je, aby nezanikly. Zrovna dnes (asi to nebude náhoda) jsem četl na facebooku velmi trefný a důležitý status paní Veselkové (farářky Obce křesťanů) s výňatky z recenze Pavla Hlavatého ke knize Timothy Snydera "Tyranie - 20 lekcí z 20. století", ve které se píše o těchto věcech a o této důležité podpoře tištěných novin. číst dál

Odpověď kamarádce k mailu: Vím jak je těžké vnímat či snášet a rozeznávat od druhých nejrůznější nehezkosti, nízkosti, agrese, slavení kdečeho, distancovat se v duchu od nich - a přitom se nad ně nestavět, nepohrdat jimi. Jen si uvědomovat, že i oni mají Boží jiskru v sobě, jen si ji překryli, tak jako třeba v mnohém jiném i my. Kolik se každý z nás nadělal křivd, hloupostí, omylů, nečistých nálad, třeba i dosud - každý ve svých poměrech a svými slabostmi. "Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni." Je to těžké, ale zároveň - když se nachytám při čemkoliv nedobrém, tak se nepeskovat (to si jen ego hraje na poctivce), ale jen to s odstupem rozeznat, uvědomit si tu hloupost a nedobrotu, a že to ke mně nepatří, ale taky neosobně. Jen si říct, že se pokusím o zlepšení. číst dál