Období: prosinec 2019

Václav Havel před 30 lety naložil jak pán. To si národ za rámeček nedalDaniel ZemanFoto: ČTK, ČTK číst dál

RITA
 
Většina z nás ráda podléhá náladám. Nálada je malé božstvo. Dnes mám dobrou náladu a tak udílím milost i svému okolí. Ovšem běda, když náladu nemám nebo když mám dokonce špatnou náladu! To je konec komunikace. Mnohokrát se mi stalo, že někdo, s kým jsem měla schůzku, ji odřekl s odůvodněním: nepřijdu, bude to tak lepší, mám špatnou náladu.
Samozřejmě, každému z nás se někdy přihodí, že není v nejlepší formě, ale proto je tak důležité naučit se zvládat sami sebe, aby emoce nelomcovaly našimi životy, naší duší a vůbec už ne životy těch druhých, kteří navíc za ně ani nemůžou. A konečn... číst dál

* Vidíme-li nedostatky v povaze blízkého člověka, můžeme se za něho modlit a vlévat do jeho aury síly protikladné: vzteklému klid, lehkomyslnému odpovědnost, neukázněnému radost z pořádku… (pokud tyto ctnosti máme sami vypěstovány). číst dál

Motto: Poslední dobou myslívám na smrt. Ne s děsem z toho faktu, že musíme umřít, ale právě naopak. Dívám se na ni jako na přirozenou součást života, která z něj dělá to cenné. Proč se jí tolik lidí bojí a proč většina tak špatně a neradostně stárne? Možná proto, že pokud jsme cestu k Bohu, která vede přes sebereflexi nenašli už dřív, těžko ji nacházíme na konci života. Naše selhání pak nabývají na síle a možnost je změnit je už malá. číst dál

Máša Svobodová – skvělá astroložka, psychoterapeutka, fyzioterapeutka a společnice, se kterou jsem se poznal v redakční radě Gemmy, mne jednou po práci, snad v polovině devadesátých let, vedla k ní domů, abych se podíval na originál Drtikola, který vlastnila. O jejím soukromí jsem tehdy nic nevěděl. Když jsme se blížili k jejímu domovu, udála se náhodná drobnost, na jakou se ale nezapomíná. Zdálky jsem pozoroval podivného človíčka, jak vynáší odpadkový koš. Když nás uviděl, nenadále se k nám od kontejneru rozběhl. Byl rázovitého zevnějšku, bos, v košili zapnuté na jeden knoflík a ještě ve š... číst dál

Jak krásné je posílat radost těm, kteří nám kdy pomáhali, i těm, kterým my toužíme pomoci. číst dál

Jsme někdy posedlí vše měnit, hlavně přírodu. Ba i prožitek toho, co k nám vane z kosmu. Bereme do svých rukou vše, co naši předkové ponechávali v úctě přirozenému dění.  Je dnes tendence brát vše v životě do svých rukou, profanovat konzumně a luxusně posvátno. Je to postoj, který nasávají i děti od útlého věku. Jeho určitou podobou, snadnou k realizaci, je i tetování. Andělská křídla se malují i k dávným obrazcům černé magie. Převažuje dnes životní paradigma zábavnosti na úkor orientovanosti.Obklopují nás v době předvánoční jakožto duchovní fasádismus nejrůznější kýče andělů. Někteří, kdo v ně „věří“, je mají jako prostředky k dosažení něčeho pro sebe. Ale: Andělé nám mohou přinášet více Božích sil ne proto, abychom je měli pro sebe a halasili o tom, ale abychom se jimi v tichu nitra dávali Bohu, tedy vzdávali se sebe, svých přání. Nejsou tu pro ukojení naší romantické slasti, pro injektáž našeho jalového nadšení ani pro citové kulisy. Pan Z. K. mi k tomu napsal lapidárně: Vstávají mi vlasy hrůzou, když vidím ty barevné přebaly o čakrách, magiích, povídání s anděly a podobné braky až blivajzy.  V duchu odpovídám ve smyslu Morgensterna na reklamní titulek jakési sebevědomé vědmy: Ty mi nabízíš kurzy na štěstí? Chceš, abych sobě i Tobě přál štěstí? Pošetilče. Přeju nám hodnotu, která vede, třeba i cestou utrpení, k trvalému, duchovnímu, zaslouženému, tichému, skromnému, plnohodnotnému štěstí, o které se chceme dělit s ostatními.  Jinak jsou Tvé kurzy šalbou. Všechny okultní výhody se jednou změní v hady a myši, jak je v rozikruciánských pohádkách. číst dál

https://magazin.aktualne.cz/terapeut-darky-jidlo-a-stromecek-vam-vanocni-pohodu-nenavodi/r~5f1420421bfa11eab1410cc47ab5f122/ číst dál

Všude se to tu vždy před Vánocemi atrapami andělů jen hemží. Je to jeden z mnoha případů a příkladů materializace (=umrtvení) duchovních skutečností. Čím méně ztišení k naslouchání jejich jemným tajemným inspiracím (i kdybychom nevěděli že to je od andělů), tím víc kýčovitého strkání andělů až pod nos. Či nad okna aut, lampy veřejných osvětlení, obaly výrobků... Stala se z nich rekvizita. Ale opět: nestěžujme si, že to dělají nějací „oni“… Ti, co to takto prezentují, pocházejí z našich rodin či od našich rodičů. číst dál

Že vše je jen energie? Dozvědeli se to posluchači na jakámsi programu Igora Chauna u Brna. Přivoním-li ke květině, čichám energii? Brr to je mi představa. Něco to ve mně zabíjí. Leckterý přednášející, propagující jakési duchovno (někdy spíš sebe na účet duchovna) nám dnes nabízí na něco „napojovat“. Nebo nabíjet energií (jakou? Co to je? A co s tím nabytým nabitím?). Energií se (v jejich pojetí) nenabíjím, nejsem mobil. Někdy mluví o andělích asi jako o nabídkovém katalogu. S anděly se (v onom pojetí) nedá spolehlivě komunikovat - opět, nejsme mobil. A andělé jsou nekonečně vznešenější a posvátnější bytosti, než aby odpovídali na naše dětinské otázky. Opět se tu dává do motivace egoismus, chtivost, profanace. Jsou jak sběratelé mušlí s perletí i blýskavých střepů – nerozlišují. Pravého napojení docílíme, když se vzdáme tohoto i každého jiného přání a zřítíme se do voňavé propasti niterného Ticha a Nicnechtění. Pak může přijít požehnaná chvíle Milosti. Někdy to nemusí být snadné, chce to pevné rozhodnutí a trochu pokory, trpělivosti a vytrvalosti. číst dál

Psali jsme si s panem Zdeňkem K.: ...Jak ta nenávist těmi komunisty úplně pumpuje…, jsou jak posedlí. číst dál

Má to otrlé vykrádání posvátností v posledních desetiletích už svou historii, počínaje muzikálem Jesus Christ Superstar či Janou z Arku v přízemním cynickém podání a s přidanou (bez jakýchkoliv historických podkladů) aférou Jany s důstojníkem, aby snad někomu nechyběla obvyklá dávka erotiky. Na stránkách nadšených propagátorů duchovna vidíme obrázky Ježíše tu jako neohroženého drsňáka z hollywoodských filmů, jindy rozevlátého s mysticky až hystericky vytřeštěnýma očima, někdy jako prototyp úspěšného podnikatele se zneužitým a nevhodným názvem Avatar. Skutečně důstojných zobrazení je mizivé promile. U jiných zobrazení, převážně církevních, má výraz hlupáčka a jelimánka, izolovaného od probuzeného lidství, bázlivého tichošlápka nebo zasněného neduživého romantika. Někdy tomu tak bylo i u obrazů od Karla Hojdena. K takovému se někteří modlí? Ježíš Kristus, jehož čin byla jedinečná, neopakovatelná a centrální událost pro vývoj lidstva, bývá mezi obličeji různých rozervaných či ukřičených guru, v řadě s různými samozvanými vůdci-svůdci, „spasiteli“… číst dál