Období: únor 2016

Po jakých zářeních a zářičích dnes toužíme? Oblohu nad městy nám křižují laserové paprsky, na Silvestra třeští rachejtle, v některých zemích zase odpálené vraždící rakety či záblesky výbuchů bomb, v ulicích studeně září reklamy,  v bytech září obrazovky, displaye, kontrolky… Současně s tím však mnohdy pohasla naše nitra. I ohýnky jsme přemístili z našich srdcí leda na konce našich cigaret.  Už jsme si zvykli a nenormální máme za normální. Ale současně jsme něčemu odvykli. I na zemi září ledacos, co citlivé vnitřní postřehování našich předků zachytilo. O mnohé neviditelné zářiče se mohli opřít. O čem je řeč? Třeba o místech s posvátným vyzařováním. Posvátných studánek, pramínků, hájů, stromů, kamenů, kapliček nám ještě trochu zbylo. I dnes můžeme sami pátrat, která z míst k nám mluví - například od Božího kamene u Kraselova přes Svatý Hostýn či chrám Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor na Moravě až po tatranské poutní místo Staré Hory – nenápadné duchovní centrum, odkud září mariánská Milost na celé Slovensko. číst dál

Posvátnost místa lze opravdovými modlitbami a ztišením ještě zesílit, nebo vnitřní hrubostí a chtivou zvědavostí oslabit. Kapličky s mariánskými silami jsou majáčky nebo oázami, kde boží Matka uložila pro své děti darem poklad své lásky. Je velmi potřebné, aby se lidé na posvátných místech povznášeli svým duchem - způsobem, jaký je jim nejbližší: modlitbou, meditací, ztišením, láskyplným pozorováním přírody, děkováním za vše... A z případného uzdravení se poučit pro změnu života. Poklad zdraví, tak jako jiné poklady, by měl být pečlivě střežen, abychom ho lehkomyslně neprohýřili. Milost bož... číst dál

Vyhledávání a uctívání posvátných míst je staré asi jako lidstvo samo.     Hledáme tam klid, povznesení, občas i uzdravení. Někomu voda z léčivého pramene zázračně pomohla, jinému ne. Proč? Příčin je tu asi víc.  Předně musí být člověk zralý k poučení z poselství své nemoci. Nemusí to být jen vědomé rozmotání nějaké situace jako původu choroby, to není vždy v našich silách. Často stačí, když nemoc člověka zpokorní nebo mu pomůže vypěstovat určitou ctnost, jejíž absencí byla vyvolána. číst dál

Spisovatelé v MF DNES číst dál

Milí přátelé čtenáři, číst dál

/opět z mailu paní M. G., pod tím odpověď/ číst dál

Nejprve mail čtenářky paní M. G. a pak odpověď. číst dál

/z mailu/ číst dál

/Z mailu/ Stává se každému či mnohému, že čtením o pokroku a dalších stavech se do nich (do snah) uvede zprvu jen jako, snaží se jen nápodobou, imitací. Sami to o sobě ovšem zprvu nevíme, musíme hledat. Člověk si dobře  přečetl a zpracoval, co se od něho chce, ale nemá plný podklad do hloubi sebe. Začal to dělat poslušně, a v psychice, v myšlení se to může jevit jako snaha, ale je to jen vnější hladina. Máme sice prvky poctivosti, ale zas jen takové, jaké jsme zvyklí dosud z běžného života. Tak se uvádíme bezděčně do pocitu snahy, ale často je to jen kašírování, je to jen intelektuální, psychické zpracování věci. Vypadá to věrohodně, řešíme si cosi a někdy s výsledkem, ale ještě ne dost doopravdy. Jako kdyby se asfaltoval povrch bez zpevnění kamennými a štěrkovými podklady pod tím, tak silnice vypadá napřed dobře, ale nevydrží.  Jsme pak ukolébáni tím, že se věcem věnujeme podle toho, jak se to dočítáme, ale nevidíme, že je to zčásti jen hra. Hra s pojmy, s psychikou, se snahou, dáváme tomu poctivě čas, jenže nemáme ještě tu pravou hloubku, poctivost, uchopení života jako celku. To platí v mnohém i o mně. Chce to čas a větší poctivost v sebepoznání. číst dál

Naše  poměry jsou a vždy budou i zrcadlem nás samých. číst dál

Projev prezidenta republiky Václava Havla před poslanci Evropského parlamentu, Štrasburk, 16. února 2000: číst dál

/z mailu/ číst dál

/Z mailu kamarádce/ Bývá často ošidné si  myslet, že někdo, kdo je navenek hodný, laskavý, či se dokonce zajímá o duchovno, tak že už je kdovíjak pokročilý a má postup zaručen. číst dál

MÁME ŘEŠIT ZMĚNU ČASU NEBO AUTOSUGESCI? číst dál

Minulý článek okomentovala čtenářka následovně: číst dál