Období: květen 2014

Jeden známý mne umluvil, abych se s ním díval na video, to že teda uvidím „něco“. Viděl jsem. Tím „něco“ měla být show Jaroslava Duška o čtyřech dohodách resp. zasvěceních podle moudrosti dávných Toltéků, podané v Ruizově knize. Sám od sebe bych se na to samozřejmě nedíval (k udělání si obrázku by mi stačila chvilka). Slyšel jsem o něm vyprávět tu nadšeně, tu s uznáním, tu s rozpaky, tu jako o raritě... Opět zde nemohu říct nic "tolerantního" či s připuštěním že by... - tady lze říct jen jasné a jednoznačné NE! Je to duchovní havárie. Dělá šou, používá nejen profánní, ale místy i vulgární až lascivní výrazivo, pro Boží mysteria používá degradující "praktická" srovnání. Jako správný šoumen šermuje rukama, dělá grimasy, mrská sebou jak figurky z reklam, poskakuje, jedinou slabiku neřekne v klidu, aby to byla ta pravá šou. Do tohoto monologu je každých pár vteřin pouštěna salva  smíchu davu - bujarý, pobavený, stejně jako se lidi smějí při banálních silvestrovských vtipech, při pikantnostech a choulostivostech. Jak vzdálená je tato bulvarizace od posvátnosti toltéckých autorů-zasvěcenců! číst dál

Malá úvaha: často narazíme na psychosomatické a podobné příčiny nemocí. Jistě, bývá to tak většinou. Z delší zkušenosti a porovnávání jsem ale nahlédl, že to zdaleka nebývá vždy tak jednoznačné, jak to leckdo z vykladačů suverénně  vykládá. Jedna potíž může vzniknout buď  ve výkladu příčiny samotné, jiná tím, že se člověk už té nectnosti zbavil, ale nahromadění elementálové oné nectnosti, vyloučení do aury, se ještě plně nerozpustili a tím se cosi najednou v těle vyrazilo, projevilo už jen jako "dočistění". Pak se to vyléčí rychle. číst dál

Svatográlská mysteria jsou rozsáhlá, i když jejich náplň a cíl - stát se sami kalichem na mystický obsah Kristovy substance a tak posvěcovat sebe i Zemi - je tentýž. Vede k němu i mysterium Grálské hostiny. To, co se v zevním náboženství stalo jen okoralým příběhem, nese ve svém jádru trvale živý spásný obsah. Přistoupíme-li k němu tiše, bez zvědavosti, s úctou a pokorou, ale i nadějí, může nám zasvitnout to, jak můžeme být sami naplňováni božským obsahem. Dr. Zdeněk Váňa o tom pojednáná takto. číst dál

Celoživotní meditace: vděčnost za dar života, za dar zkoušek, za dar tříbení... číst dál

Cvilínská proměna  sedmera  bolestí  v  lásku číst dál

Z knihy  plukovníka v. v. Josefa Balejky, "Zasloužilého letce ČSFR",  vyberme několik případů záchrany jeho života láskou k Panně Marii. Kniha je psána s upřímností a prostotou, kterou bychom od vojáka sotva čekali. Když v září 1939 pomáhali naši letci Polsku proti nacistům, zajal tam J. Balejka německého zvěda. Poté, co ho přivedl do nejbližší vesnice, však Němec označil za špióna jeho a vytratil se.  Vesničané mu nasadili smyčku kolem krku, druhý konec byl přehozen přes větev stromu a zbývaly poslední vteřiny jeho života. Dostal však nápad poprosit o kněze, aby se mohl vyzpovídat. Věděl, že zbožní Poláci prosbu neodmítnou a spoléhal i na inteligenci kněze, který snad rozpozná, že je Čech, nikoliv Němec, když už tomu vesničané nevěří. I kněz však jen vyčítal, že se stal vyzvědačem a slouží zlu. Když se vše zdálo ztracené, vzpomněl si J. Balejka na medailonek s Pannou Marií svatohostýnskou, který stále nosil pro ochranu. Upozornil na ni proto kněze. Ten mu uvolnil oprátku, rozepnul košili a přečetl český nápis: "Panno Marie, oroduj za nás." Nastal obrat. Byl ihned rozvázán, začali ho líbat a omlouvali se převelice. číst dál

Nejprve z mailování s přáteli:KF: Byl jsem v roce 2009 na krásné akci. Můj příbuzný a kamarád Petr z Černošic u Prahy, úspěšný, skromný a altruistický to podnikatel ve stavebnictví,  si obydlil svůj postavený dům. Pozval mne na vysvěcení sochy Panny Marie. Je to úžasný dům v prvorepublikovém stylu se zahradou  na svahu. Směrem do ulice (ul. V Horce je nerušná, místní) si ve zdi zahrady udělal výklenek a do něho dal asi dvoumetrovou sochu Panny Marie, docela hezká. Obličej je jen naznačen, ale stačí to. Kdo by se chtěl podívat na Internet, tak na: Petr Váňa (sochař),  a v rubrice galerie - P... číst dál

Mail od přítele. číst dál

Kamarádka byla na návštěvě u 92leté paní Marty. Čtenáři knihy Epopej Mariánství jistě vědí, o koho jde, ba je vlastně neuvedenou spoluautorkou knihy. číst dál

Informace a zprávy o dění nepřijímáme často podle jejich skutečné závažnosti a věrohodnosti, ale podle působivosti a mediálního divadýlka, se kterým jsou nám prezentovány. Když dejme tomu před třiceti lety odvysílal Hlas Ameriky a Svobodná Evropa informaci, že členové vlády a ÚV KSČ mají v jistém pražském zdravotnickém zařízení své luxusně vybavené kabinky, kam se legálně objednávají na masáže, i když „masérkami“ jsou konspirativně  domluvené prodejné dámy, šlo de facto o kamufláž velkonevěstince pro státní a stranické činitele. S takovouto informací člověk v sobě nijak nenakládal, prostě ji přijal. Toto byl jen jeden příklad z možných stovek  (o permanentním rozkrádání, chybných, politicky motivovaných  rozhodnutích,  a mrhání v řádech desetimiliard nemluvě).  Když dnes média zveřejní podobnou informaci byť o jediném politikovi, přemílá se tato aféra až do stádia, kdy buď odstoupí, nebo to ustojí a čeká, až věc utichne a nás zaujme něco dalšího z přepestré nabídky skandálů. číst dál

PSEUDOHUMANITNÍ "ROVNOVÁHA": MY NA NĚ PRACUJEME, ONI NÁS ZA TO OKRÁDAJÍ. číst dál

Na jaře 1968 se se mnou dal do řeči u piva v jedné strašnické zahradní hospůdce starý pán. Dodnes se stydím za svou nevědomost. Políbit ruku nebo alespoň hlubokou poklonu, niternou i tělesnou by si byl zasloužil. Právě ho pustili z komunistického koncentráku. Byl totiž za války českým letcem 312. britské královské peruti RAF. Nevěděl jsem tehdy, co to bylo. Vyprávěl mi o leteckých soubojích, o nasazování života..., jenže já tehdy ani dobře nevěděl, s kým a za koho bojoval. Ve škole nám tuto úžasnou kapitolu našich dějin, podobně jako hrdinství našich legií v boji s bolševiky, zatajili. Po únorovém komunistickém puči byl za své hrdinství vězněn jakožto „vlastizrádce“ a „přisluhovač kapitalismu“.  Při amnestii roku 1968 byl propuštěn – beze slova omluvy a odškodnění, jako nejhorší zločinec. Nevypadal zatrpkle, jen unaveně. Jeho vztahy pobytem ve vězení zanikly, neměl nikoho blízkého, tedy někomu potřeboval povyprávět svůj životní příběh. Je zajímavé, že při rozhovorech s vězni komunistického režimu jen málokdo, sotva každý desátý, cítil zlobu a nenávist. Ostatní dokázali odpustit. Odpustit ovšem neznamená zamést to pod koberec zapomnění. Je nutné i tyto zločiny pojmenovat a odsoudit, i kdyby to bylo posmrtně. To jsme zatím důsledně neudělali. číst dál

K životu vyšších ideálů se nelze dostat rázem. Začíná právě tady v pozemských povinnostech a v prožívání "obyčejného" života pozorněji, harmoničtěji, neosobněji. I "vyšší" prožitky začínají třeba u pohledu a přivonění si ke květině, u obyčejné radosti, že jsme třeba na někoho nevybuchli nebo ho nezmrazili, nevyčetli mu něco, že jsme spěchali klidně bez nervózního upínání se k cíli cesty, že jsme vykonali něco poctivěji než dříve... je toho hodně. I uzavřenost či připoutanost k sobě povolí časem tím, že se učíme vše dobré nenásilně a moudře rozdávat. Tím se naše tvrdost začíná rozpouštět. I duchovní nauky, pokrok atd. musíme dělat radostně proto, že nás to činí lepšími kvůli druhým, že se učíme být na ně lidštějšími a sloužíme jim tam, kam nás Bůh postavil. Naše touha po duchovnu či dokonalosti musí mít jako hlavní motiv oblažit druhé, být lepšími kvůli druhým, ne kvůli sobě. číst dál

Když sem po svém zvolení pozval Václav Havel dalajlamu, stanovila nám Čína jakési ekonomické sankce. Mnozí z těch, co za dřívějšího režimu poklonkovali, se pochlapili a s pragmatickou  zbabělostí si pospíšili poprvé v životě kritizovat hlavu státu, že toto "zvorala". Nepochopili, že právě takového morálně cenné humanitní postoje Václava Havla získaly naší zemi nejen světovou morální autoritu, ale nakonec v důsledku i takové světové povědomí, že jsme se stali důvěryhodnou uctívanou zemí  i pro ekonomické investory, což přineslo i po této stránce zisky, které se nedaly ani vyčíslit. číst dál

Svou pravou duchovně mystickou povahu nemohlo ženství dosud plně projevit, neboť mužství, sice tvořivé ale agresivní a panovačné, k tomu nevytvořilo dostatečný prostor. Teprve až v budoucnosti budou nižší stránky mužství více přetvořeny (esoterně: až marsické nižší síly budou přetvořeny merkuriánskými, včleněnými do zemské sféry mysteriem Golgoty), nastoupí duchovní dominance láskyplného hvězdného ženství. Tak má každé pohlaví ve světové evoluci své poslání. Starý ženský princip, uplatňovaný na počátku lidstva už od dob Lemurie, souvisel se skupinovým rozmělněním jáství. Protože však bylo v dalším vývoji nutné lidské bytosti plně individualizovat a "přizemnit", muselo dominovat mužství, které mělo větší vnější průraznost a zabývalo se více i vnějším účinkem volních sil. Lidstvo muselo takto sestoupit mužskou energií a průbojností do zemské tíže k dalšímu zocelování a tříbení. Tento úkol byl splněn, ba individuality jsou již až příliš vyhraněné, a proto musí pomalu sílit i bděle intuitivní ženské vnímání. Ne již ono snivé a temné, ale podložené jasem logiky, ryzím úsudkem. Nebude to snadné, neboť i ženství přijalo průchodem řadou inkarnací mnoho negativního. číst dál