Sepsáno halabala narychlo s dojetím po dojetí z Losin podle poznámek, pořizovaných za jízdy na papírky na volantu. Když jsme loni hovořili na konci rehabilitačního pobytu ve Velkých Losinách s Jeníkem Mikulenčákem, který to vše obětavě pro skupinu AMD organizoval za podpory své oddané a spanilé ženy Janky (ona pochází z Bratislavy, on je Čech, tedy jim říkám, že mají federativní manželství), přál jsem si, aby platila slova dávné neapolské písně 'O Sole Mio (Moje Slunce), v české verzi s Chladilem Za rok se vrátím. A vyšlo to. I letos měl Jan mimořádné organizační schopnosti (vím jak je to náročné, když jsem si donedávna organizoval po republice své 3- až 4denní semináře), a byl na svém mrštném vozíku všude, kde bylo zapotřebí. A vždy ochotně. Nemusel by. Tím větší dík mu patří. Jsou totiž tací, co mají další a další přání, jako takový Funk: chtěl být na pokoji sám, byl by chtěl jako loni pozorovat i čápy a jejich mladé na továrním komíně, ti už ale odletěli, nepočkali..., či měl jiná přání. A navíc: On to byl pobyt pro pořádání šachového turnaje členů AMD, přičemž tato hra vysoce převyšuje můj IQ, ba nerozeznám ani figurky. Tedy jsem tam byl trochu jako povídálek, trochu bavič (veselé i trapné příhody nejen z natáčení a nejen se známými lidmi), trochu naladěný i na dvoustranné popovídání. Nějaký kontakt pokračuje písemně dosud, ba je ohlášena i návštěva do Písku na kafe a soukromé popovídání.
číst dál