Období: listopad 2020

I když děsení děsiče, viz minulý článek, pokračuje, nebudeme si jím pro tentokrát kazit náladu. Začíná totiž dneškem advent. K jeho hluboké esoterní podstatě a  možnostem našeho prožívání je na těchto stránkách už několik článků z minulých let (oddíl Mysteria Vánoc a Velikonoc). Dáme však letos slovo dvěma dalším autorům. Pan Jan Kment mi k tomu napsal: Vypadá to, že letos budeme mít snad advent i Vánoce mnohem klidnější, bez bujarých večírků a přeplněných ulic... tak budou mít na nějaké to plodné rozjímání třeba čas i lidé, kteří by ho jinak neměli. Zpočátku jsem se na ta omezení hodně vztekal (i když ne asi tak silně jako R.H. :)), ale časem mi došlo, jak moc jako lidstvo něco takového potřebujeme… číst dál

Dostalo se ke mně, co se šíří: Radomil Hradil napsal tohle okultní pseudokřesťanské děsení: číst dál

K pořadu, uskutečněnému v rotundě – kostele svatého Rocha na Žižkově: Tak to bylo hezký. Šlechtic, politický vězeň, disident, spisovatel, skaut etc. pan Jiří Stránský slavil pětaosmdesátiny. Pamatuji z dětství komentáře jeho strýce Jaroslava Stránského ze Svobodné Evropy. Kdybychom měli charakterizovat život tohoto našeho současníka, asi by to bylo slovo pravdivost, statečnost (rytíře a politiky mezi předky nezapřel). Jak milé bylo pobýt v přítomnosti tak úžasně prostě se chovajících a mile s kýmkoliv rozprávějících spolu-hostí jako byl náš pan kníže, paní Jiřina Šiklová, Vladimír Beneš - hlava celého pořadu, či Jan Potměšil, se kterým jsme začali kout pikle na nějaké spolupráci. Netušili jsme to o sobě: Já ho sleduji a obdivuji celé ty roky, on prý zas má doma mé knížky. Přidám dolů ještě trochu čtení o panu Stránském a o Jiřině Šiklové. - TOTO JSEM PSAL V ROCE 2016 číst dál

Sháníme dnes nejrůznější meditační obrazy či obrazce, které někdo obestřel slibným závojem tajemna a rychlých okultních účinků, ale ty nejesoternější výtvarné hodnoty naší vlasti, jako je Muchova Slovanská epopej, vyzařující dosud do aury naší země ty nejduchovnější slovanské síly, pomíjíme často jako nudné, dobré snad jen pro jakési vlastenecké staromilce. Sledování letitého boje o jejich umístění zaujme mnohé z nás víc než jejich hodnota. Proto se trochu porozhlédněme právě po hlubším smyslu tohoto hmotně i duchovně monumentálního veledíla. Zatímco dlouhá řada našich uměleckých osobností začínala skromně tady doma a po ovacích ve světě na domov zapomněla, patří Alfons Mucha k oné nepatrné menšině - třeba vedle Fráni Drtikola, se kterým si rád psal – mezi opačné. Tedy k hrstce, která se dokázala stáhnout ze světové slávy a tiše a bez prospěchu sloužit své vlasti. Snad i proto byl i duchovní vývoj jejich osobností tak plodný a požehnaný. číst dál

Nedávno mne přítel Štěpán Rak zval na chvályhodný kulturní počin - pořad, společný s Alfredem Strejčkem k 350. výročí úmrtí J. A. Komenského. Kdysi jsem je s podobným programem - Vivat Comenius pozval i do Písku. O událostech, které se přímo či nepřímo týkají Komenského, jsem pak napsal – při opírání se o starší esoterické prameny - několik kapitol do knihy Výlety za duší Čech. Tři z nich si zde postupně projdeme (protože pokud po sobě něco čtu, nejsem s tím nikdy plně spokojený, nebude to mechanické přenesení textu, ale i doplňování dalšího). Začleníme si zde Komenského i do pozdějších vývojových souvislostí našeho národa, zejména s T. G. Masarykem. číst dál

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/batuv-letoun-nad-prahou-sledujte-modlitbu-z-paluby-historickeho-stroje-129727?autoplay=1> číst dál

Vztekání se a žehrání na nepříjemné a těžké okolnosti jako na křivdu, upadání do uraženosti na osud a do smutku nad sebou, sobecký emoční strach o sebe a hněvání se na okolnosti a na ty, kteří nám kříží naše plány a libosti – to vše způsobuje, že pak nás budoucnost do štěstí nevpustí. Plány a tvrdé sebezabezpečující štíty zkrachují, abychom se naučili pokornějšímu postoji. Příroda, na které se systematicky dopouštíme násilí v nejrůznějších podobách, nám to občas vrací. Sami jsme ji disharmonizovali, poškodili, rozhoupali její odvěkou harmonii. Nyní se proti nám neobrací příroda z jakési pomstychtivosti, ale postihuje nás to brutální a nepřirozené, čeho jsme se na ní dopustili. číst dál

DALŠÍ DÍL. Pan Martin Dohnal, dojížděje do práce vlakem, má krásného a užitečného koníčka: překládá dvakrát denně po deseti minutách cesty knihu Prameny věčného štěstí od Ivanova (někde též Omraam Mikhaël Aïvanhov). Dosud do češtiny přeložena nebyla. Toto je tedy první publicita, a 4. ukázka na těchto stránkách (před tím jsou ukázky na těchto stránkách ze 16. 3., 2. 4. a 20. 5.). - Zde je 6. kapitola. I v ní lze nalézt posilu pro dnešní situaci. číst dál

Bůh slyší člověka, který k Němu volá, a vysílá strážné Anděly, aby mluvili k jeho duši a poučovali ji o správných nesobeckých citech a postojích, provázejících duši, která se touží vznést k Božímu gravitačnímu poli a orodovat za uzdravení těžce nemocných. číst dál

DOKONČENÍ číst dál

Také či právě v nynější situaci můžeme působit na své prohloubení a vysílání do světa očistných a obrodných sil, které se neviditelně nabízejí denně pro nás všechny. I  takto lze, byť v malém, pomáhat harmonizaci Matky Země i jejího tvorstva. Znamená to i naši pomoc při rozpouštění karmy, která je překážkou jedntlivců i lidstva jako celku ve spojení s Bohem. Mohou k tomu posloužit i dávné a polozapomenuté poznatky a jejich prožívání ve prospěch celku:      Každá planeta je ovládána určitou Boží silou, která jí dává charakteristiku a přemáhá i její negativní síly. Tato síla je ovládána „vlád... číst dál

Dávná setkání či vztahy, na které jsem nezapomněl (i přes pokročilou zapomnětlivost). Jsou to vzácné bytosti. Zajímavá náhoda: Až na jednu výjimku jsem hovořil o lidech, kteří už odešli, přičemž první zveřejnění vyšlo na den Dušiček, aniž to byl záměr. Vybral jsem si krom tajemného setkání s půlroční Aničkou ještě mystika Eduarda Tomáše, antroposofa, výtvarníka a beletristu Bohumila Jerie, filosofa Zdeňka Neubauera, režiséra Vojtěcha Jasného, zbožného a jasnovidného dědu Vrbu, básnířku proslavenou v dětství Markétu Procházkovou. -  O nich jsme natočili s režisérem Honzou Řehákem a za milé asistence jeho přítelkyně Renaty následující video (23 minut). číst dál

DOPLNĚNO  Kroutím nad sebou hlavou: kamkoliv jsem kdy v minulosti od mládí psal či byl redaktorem, tak ten časopis pak zaniknul, působil jsem tedy jako průkopník virů, ale v pisatelské oblasti. Byly těch zaniklých přes dva tucty: Obroda, Student, Lidová demokracie, Výrobní družstevnictví, Zemědělské noviny, Pop Music Expres, Signál, Gemma, Sophia, Regena, Zdraví pro život, Vital, Vitalita, Mystery, Astro, Phoenix, slovenský Fénix, Časopis přátel duchovních nauk, Santal, Cesta, Telegraf-Metropolitan (nikoliv ten dnešní), Fontána Esotera, časopis SI Elán, bulletin Vox humana, diakonické Modré z nebe, Mirotické noviny, JČ noviny... Skončila patrně i Sociální péče (časopis MPSV). Ani stanice, které si se mnou  něco začaly - Rádio Limonádový Joe, Rádio Collegium... už nejsou. Ba ani některá nakladatelství, která mne nakládala - Ires, EB, Dobra, Onyx... Že bych měl nějaký pisatelský virus? Pouze Rudé právo a Tribuna zanikly i bez mého přičinění, s nimi jsem neměl nic do činění. Když teď mám dát něco k Vánocím do Zpravodaje AS, tak jsem zvědav, zda přežije rok 2020.  (Sami mne ovšem neoslovili, možná jsou stydliví, šlo to pouze přes iniciativu další osoby.) číst dál