Období: září 2021

Na skvělém internetovém časopisu Helpnet, jsem se dočetl: číst dál

Jen málo historicko-literárních témat se tak niterně a úzce dotýká naší české existence, jako je příběh bratří Václava a Boleslava. Tvrdí-li někteří historici, že mnohé z toho je jen legendou, nelze tím význam příběhu bagatelizovat, neboť i legenda je plodem duše národa a má mnohdy nemenší význam, než její historické jádro. Hovoří někdy  archetypem i k naší psychické vrstvě národního kolektivního povědomí. I když podle jistých pramenů měl být kníže Václav posledním v duchovnu zvoleným a na zemi sestoupivším strážcem svatého Grálu, vnímání posvátnosti svatográlské vykupující síly u nás pokračovalo. Václav byl i jedním z mála, kteří tehdy ve světě dokázali skloubit kontemplaci, touhu po svatosti a schopnost aktivního politického případně vojenského jednání. číst dál

Přítel Petr Tomaides nezištně (jako vždy) natočil, zpracoval a zveřejnil mé neumělé povídání o mysteriích spánku a snů. Jak už jsem tu nedávno psal, relativně spokojenější jsem se svým psaním, než s vystupováním. Asi nejsem spektakulární typ. Dal bych si zde asi tak tři mínus. Lépe je asi pustit si jen zvuk. číst dál

Hledá se kreslíř Renčínova či Jiránkova typu, který by jednoduše nakreslil k následujícím příslovím, úslovím či slovním obratům jejich doslovné znázornění. Bavilo mne to vymýšlet. Protože mne práce zdržuje od lelkování, volil jsem takovéto vymýšlení - něco mezi obojím. Případně by si kreslíř mohl vybrat jen několik z těchto námětů. Pokud bych nenašel jinou možnost vydání, vydal bych to vlastním malonákladem (bez distribuce) jako malou knížečku nebo soubor kartiček, kreslíř by byl spoluautorem. Bylo by to vhodné jako originální dárek. Kontaktní adresa pro kreslíře viz dole (neslouží k jinému tématu komunikace). číst dál

Zdá se, že se plní předpověď dr. Rudolfa Steinera, že v naší době má přibývat těch, kteří vidí v okolní přírodě to, co je její nedílnou byť neviditelnou součástí: elementární bytosti čtyř živlů. A nemusíme hned mít tak vyvinutý přírodní jasnovid jako například Marko Pogačnik, abychom občas zavnímali něco, co se kolem nás venku děje. Naše úvaha nebude však ze světa bytůstek elementárních (tj. víl, rusalek, gnómů, panů, undin, sylfid aj.), ale ze světa vyšších bytostí. číst dál

"Čert přesně chytil pod krkem spoustu těch, kteří by měli šířit ryzí zlato duchovní pravdy, spoustu antroposofů..."  "Babiš je v současné době nástrojem Ahrimana v naší zemi, Zeman nástrojem Lucifera..." Ale začněme odjinud. Je tu zajímavý sociologicko-psychologicko-patologický jev. U motivu příznivců Zemana z řad antroposofů i ostatních voličů je zřejmá určitá analogie mezi povahou jeho a jeho příznivců: Tak jako se provokující Zeman zároveň touží vetřít a schoulit pod nějaké domněle mohutné bezpečí někoho mocnějšího a proto je oddán Rusku, i voliči Zemana jsou mnohdy nesebejisté či hodnotově nezakotvené povahy, patrně silně nevyrovnané se svým svědomím, kterým imponují jeho silácké řeči, odvážně vulgární výrazivo, beztrestné napadání druhých, ale i hloupá arogance a nadutost představitelů Ruska. Zlo jedince Zemana jim dává oporu autority, touží se k němu schoulit. Zároveň Zeman má oporu v beztrestném zlu mnohonásobně „odvážnějšího“ Putina. A někteří se analogicky opírají o „odvahu“ ke zlu našeho čelního představitele. Podvědomě z něho čerpají naději či ujištění, že i oni si mohou něco podobného troufnout. číst dál

Přítel multimediální tvůrce, který se mnou už ledacos na Youtube či jinam natočil, mi po nedávném točení na téma podstaty spánku a snů a mysterií čísla sedm sdělil, že mne bude muset stříhat. Tak nevím – záznam nebo vlasy? Nebo obojí? Prozatím dal na facebook tři fotky z natáčení (facebook mi kamarádsky sám od sebe založil a obhospodařuje ho, před tím jsem nevěděl, co to ten fcb je). To stříhání chápu, moje přeřeky, časté é é é , roztržité pohledy na dění mimo kameru a rozpačité hledání slov by byly únavné. číst dál

K dnešnímu mariánskému svátku (ony síly lze ale nalézt i kdykoliv jindy) uveďme dvě kapitolky, které jsem přepracoval podle knih Epopej Mariánství a Mariánství a Slovanství III. milénia. Jsou to prožitky z našich každoročních toulek po vlasti, zejména v 80. a 90. letech, kde Marta - dle svých duchovních možností - v tichosti posvěcovala jak místa posvátná (či obnovovala dávná posvěcení novými silami), tak místa poznamenaná hříchem a násilím (Velké Losiny aj.), aniž by to komukoliv říkala. Ani tyto záznamy nepořizovala s vědomím, že budou jednou zveřejněny. číst dál

Schwarzenberg odchází z politiky, Zeman ještě zůstává. Jen jeden si ale zachoval důstojnost číst dál

VŠICHNI NA JEVIŠTI VELIKÉHO SVĚTA STOJÍME… číst dál

- Vystupujme sebevedome a neomylne, jako jacísi tiskoví mluvcí Pánaboha.   číst dál

Každý archandel rocní doby zacíná zlehka své pusobení již uprostred vlády archandela predcházajícího. Tedy i již na sklonku letní doby vlády archandela Uriela mužeme vycitovat pusobení Michaelovo. Není k tomu zapotrebí žádný jasnovid, vliv duchovních bytostí v nás je neustálý – tech dobrých i tech dolu strhujících. Záleží na naší svobodné vuli, kterým se více otevíráme. číst dál

Když se toulali Leoš Janácek a Antonín Dvorák jižními Cechami, zapsal si Janácek do denícku: Recí onech trí dnu mnoho nebylo. Tak do uzlícku. - Vzpomnel jsem si na to nedávno pri zastavení se cestou z Prahy na obed v cimelické restauraci Na Knížecí (patrne podle Schwarzenbergu, v celém kraji zdejším odedávna oblíbených a ctených). Na venkovní terase poskakoval mi pri jídle pod nohama vrabec žebravý. Docela tlustý, asi si vyžebral dost. Co jiného by taky celý den delal. I tak - nenápadne jsem mu pod stul uplivnul kousek jídla, chopil se toho okamžite, až mel zobák z obou stran zapatlaný. Tedy jsme poobedvali spolu. Obcas cvrlíknul, já na to nic, tedy recí jsme též mnoho nenadelali. Poté byl pod stolem vystrídán, spíše vypuzen velkou pejsinkou, též dobre vykrmenou, která si privedla pánícka a rozhodla i za neho, ze se usadi proti mne. Poslechl. Pod stolem byla trochu neskladná, ale delala na mne zdola pri jídle psí oci. Neodolal jsem a kousek jsem jí obcas shodil pod stul v momentech, kdy se pánícek nekoukal. Ani ona nepohrdla. Olízla se a položila si mi hlavu na koleno a hypnotizovala mne pri jídle pohledem, až jsem si pripadal provinile, že jí to nedám všechno. Od vedlejšího stolku na ni pod stolem dorážel jakýsi mrnavý vrískálek, takové kapesní štekátko, a vždy po výkonu se ohlédl, má-li za sebou pána. Dáma pejsinka si provokatéra nevšímala – nejdokonalejší reakce. číst dál