Čisté svědomí - osobní i to národní, umožňuje přehlednost, vzájemnou důvěru, nezávislé soudnictví a tisk, solidárnost, toleranci, svobodu volby víry, volné dýchání = demokracii… Nakolik je osobní svědomí zakaleno, natolik se kalí úměrně tomu i tyto a další veřejné oblasti. Ke zlu je snadné sáhnout, k dobru je třeba větší námahy. Národ, zasažený na skoro století ateismem, v lepším případě zpolitizovaným pravoslavím v podobě modlářství, lid mlčících při vědomí rizika, že každý čtvrtý byl či je donašečem tajné policie, národ opilý vodkou, pýchou, fízlováním a agresí má takto opilou až zatuhlou i národní duši. Vzhlíží snáze ke škodění, ponižování, mučení, zlomyslnostem, než ke vcítění a pomoci – i sami mezi sebou. Pak se řada běžných věcí dosahuje jen kolosální korupcí a úplatkářstvím. Chudí a zkrácení ve svých právech, pokud je vůbec znají, si nemají kam stěžovat. Civilizovaná hodnotová škála je v této zemi dezolátní. O životě a poměrech ve vyspělých západních zemích nic nevědí, asi by je ani nechápali. K duchu národa, jeho čistému pravzoru, dosahují jen nemnozí probuzení jedinci a bývají pak pronásledováni.
číst dál