Podle Maxe Webera dnes dochází k „odkouzlení světa“. Možná to podprahově cítíme. Neznáme už půvab skutečného autentického tajemna, přírodního nebo duchovního, které by se nás osobně prožitkově dotýkalo. Náhrada je často hledána buď ve sci-fi, v Harry Potterovi nebo v co nejexotičtějších naukách a symbolech, často i v komerčních literárních či filmových „remixech“ svatográlského substrátu. Společný je zde mezičlánek technického zprostředkování, tedy ztráty autenticity. Všude vstupují mezi nás a kontakt s realitou, ať uměleckou, přírodní nebo transcendentální, filtry techniky: videa, filmy, fotografie, televize, počítače atd. Vztahy jsou redukované přes telefon či mail. Naše vlastní schopnost prožívání není naplňována zážitky přímé reality, ale jen těmito vzpomínkovými automaty a vztahovými umělinami. Navykli jsme si na rychlé dosahování. Tragicky se doplňuje nedostatek původních zážitků technikou nebo suchým vzděláním. Krásu přírody potřebujeme nějak osobně využít, třeba ke grilování nebo aspoň k selfie, a jdeme od toho.
číst dál