Období: listopad 2019

*  Připomínejte si často, že Kristova Láska vás musí cele prostoupit, naplnit, přetvořit. Proto pracujte vědomě, na sobě i za druhé. Máte-li srdce naplněné nenávistí, musíte nenávist proměnit v lásku. Jak? Nejdříve chvíli sebezapření a pak si přesně uvědomíte, co na tom druhém nenávidíte. Pravdivým přemýšlením však zjistíte, že nenávidíte své vlastní myšlenky a představy. Je to nenávist vašeho nižšího jáství, které není schopno vidět celou pravdu o druhém. Nenechte si kalit mír duše a srdce klamem a lží nižší osobnosti... číst dál

Doplňme ještě další kapitolou ze zmiňované knihy Provázení stářím a umíráním. číst dál

Při své mnohaleté  polistopadové praxi v sociální oblasti (v posledních deseti letech před důchodem v domově komplexní péče o seniory), i coby někdejší lektor Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a supervizor jsem poznal ledacos, co běžný návštěvník nevidí. Proto sleduji na Seznamu.cz skvělé reportáže Jiřího Kubíka a Nikoly Zwrtkové o hrůzných poměrech v domově Slunečnice. Bohužel to není ojedinělé. číst dál

A člověk přijímá to, co mu karma dovolí. číst dál

Proč Havel? Legendární režisér Vojtěch Jasný na to jasně odpověděl. A jedno velké překvapení na závěr21.11.2019  číst dál

Režisér Vojtěch Jasný prý odešel na druhý břeh bytí. Je pro mne legenda – lidská i umělecká. Jeho filmy hledají a nalézají pravdu naší společenské reality. I kdyby natočil jen „Kocoura“ nebo „Rodáky“, vykonal dost. Hledáme-li novodobé humanisty-umělce-vlastence, pak byl jedním z nich. Před lety se nás na pozvání tehdejšího přítele, malíře Zdeňka Hajného sešlo v jeho galerii několik lidiček z oblasti kultury a „duchovna“, prý jakási „rada moudrých“, abychom učeně i neučeně diskutovali o umění. Vojtěch Jasný si nás natáčel na malou kameru. Zaskočil si sem z Ameriky, kde po léta vyučoval ty, kteří chtějí dělat dobré filmy. V době cynismu a fušerství apeloval na poctivost, slušnost, pracovitost, i na umění poprosit a poděkovat. Zdůrazňoval studentům filmového umění, že základem úspěchu je kolektivní práce a přátelské vztahy všech zúčastněných. Rád jsem s ním znovu navázal kontakt, kdysi jsem se kamarádil s jeho synem Petrem, odkázaným na vozíček, a jeho rodiče jsem tenkrát nadšeně pociťoval jako tajemné a přívětivé osobnosti, vonící už tehdy svobodným světovým „šmrncem“. Byl svobodomyslný už tehdy. Petr, se kterým jsem v mládí sdílel v Janských Lázních pokoj, měl na vysvědčení i čtyřky. Schylovalo se k návštěvě rodičů, čekal jsem „sekec“ či aspoň výtky. Ale ne: Pan Jasný to s Petrem kamarádsky sdílel, velkoryse chápal, že ho to nebaví a že mu to nejde. Po letech mne pan Jasný posílal za Petrem do Švýcarska, kde žil, bohužel k mé cestě nedošlo. číst dál

Letná 2 a 17. listopad - Česko se budí. Babišovi vyrostl mimořádně schopný soupeř číst dál

Modlitba pro tuto zem číst dál

Trpí-li či umírá-li člověk pro své přesvědčení o pravdě, kterou je plně proniknut, přenechává národní duši sílu svého ideálu a zemi sílu své krve. Krev je podle naší individuální kvality nositelkou buď nižších astrálních pudů a vášní, nebo čistoty a záře duchovního Já. Proto se s čistou krví pojí vysoká moc, produchovňující a posvěcující vše, kde byla prolita či obětována (nemusí jít vždy jen o prolití fyzické krve, ale i o jiné formy dobrovolného, tedy ne karmického mučednictví, jako je upálení, umučení, smrtelné zranění a jiné). Byla-li tedy oběť přinesena z hlubokého a nadšeného přesvědč... číst dál

Jak se máte? Strašně!” Češi slaví výročí návratu svobody v obvyklém rozpoloženíJindřich Šídlodnes 08:00 číst dál

Malá úvaha k následujícímu článku. Když se pes, který byl uvázaný na řetězu, vrhne na toho, kdo ho odvázal, je to přirozenost přírody. Když se ale mnozí vrhají už 30 let zpětně na toho, díky jehož oběti se mohou svobodně vyjadřovat, je to nejen stupidní, nelogické, ale hlavně nemorální, křivící páteř a ničící budoucnost. Jeho páteř a charakter je pro ně podivností, potřebují ho nějak zkompromitovat jeho lidskými rysy. Havel provokuje i leckoho z nás, kdysi se podřizujících, svým životem v pravdě, a někoho i poukazy na - jak tomu říkal - metafyzický přesah a na Nejvyššího Režiséra. Národ, který znevažuje své velikány a jejich hodnoty, se stává smrkem s uschlým jehličím. Není ničím cenným udržován, vzdává se vertikálního rozměru a hroutí se jako rozbředlý organismus bez páteře. Kdosi moudrý konstatoval, že národ, který se nepoučil ze své minulosti, ji bude muset opakovat, byť v jiné době a jiné podobě. Vypadá to, že to není daleko. Svobody si už nevážíme a nehlídáme si ji a tedy je nám nenápadně ukrajována. Dokud máme plné žaludky a nejrůznější radovánky, je nám to jedno. Tedy náprava bude muset jednou jít přes prázdnější žaludky. Nemusíme tomu ani duchovědně říkat národní karma, je to logika příčin a následků. Demokracie nefunguje na autopilota - řekla paní prezidentka Čaputová. U nás zatím po novém člověku Havlova formátu netoužíme, ani bychom ho dnes nerozpoznali, neocenili a nezvolili, spíš si zpětně idealizujeme dobu komunismu. Možná cosi podobného přivoláváme, možná už to začalo.  Tím hůř ne pro Havly, ale pro nás a budoucí. číst dál

Dostal jsem od své skvělé lékařky (je i skvělý člověk, vážím si jí) lék Scleron proti zapomínání. Je jistě vynikající, jako všechny léky od Weledy a Waly. číst dál

* Noční prožitek: Vidím před sebou úsek osvětlené cesty. Zdroj světla je kdesi v dálce, cesta je ozářena měkkým, zlatěrůžovým světlem. Cítím přítomnost božské Matičky, cítím její vztaženou ruku, která nad námi bdí v tichém upozornění. Celou svou duší vnímám Její přítomnost, posvátný pocit Její blízkosti je nevýslovně blažený… Uvědomujme si: Všechna proměna děje se v nás skrytě. Každá z devíti duchovních hierarchií, kterou pokorně vzýváme, nám dává své síly. Uvědomujme si darované síly přes den a negativní síly, které k nám přicházejí, jimi přemáhejme. Bděme nad svými myšlenkami a nedovolme, aby negativní myšlenky oplodňovaly naši duši. Snažme se přijímat inspirace božských bytostí. Jejich síly nechť plní naše duše. číst dál

Protože jsem trochu hudební špión a hudební detektiv a vážnou hudbu poslouchám systematicky od osmi let, baví mne odjakživa rozpoznávat, když nějaký skladatel použije cizí melodii. Stává se to ale častěji v pop music, někdy bezděčně, jindy „děčně“. Občas to nějaký kritik na skladatele „píchne“, ale nevím že by toto někdo zpracoval trochu důkladněji, tedy jsem se o tuto studii ze zábavy pokusil. Jistě by mi to dobře doplnila i skvělá muzikoložka paní Wanda Dobrovská, se kterou jsme byli před lety v hezkém kontaktu, ale takto to, myslím, stačí až až. Chcete příklady? číst dál