Období: srpen 2014

S padajícím listím jsou na sklonku léta odhalována hnízda i na místech, kde bychom je ani netušili. Často v křoví či větvích přímo u našeho domu. Jejich život po vyvedení mláďat utichl a vychladl. Ptáci se těší ze svého života tak spontánně a nepokrytě, že jen málo lidí to tak dovede. Uměl to třeba svatý František, však si s ním taky ptáci rozuměli a shlukovali se kolem něho. Snad poznali, že smazal Kainovo znamení bratrovraždy ze svého čela.  Fráňa Drtikol byl jednou spatřen prosklenými dveřmi na terase uprostřed vlaštovek. Na kovovém zábradlí tu tiše seděla jedna vedle druhé, on stál uprostřed a „mluvil“ k nim jakýmsi hvizdem. Teprve po vstupu další osoby na terasu se vlaštovky rázem rozletěly. V esoterice mají vlaštovky svoji krásnou  symboliku. Tak jako svým hbitým letem nekompromisně sezobávají všechen nežádoucí hmyz a čistí v tomto smyslu naše okolí, i lidé by měli čistit svá nitra ode všeho nežádoucího, co jako hmyz parazituje na jejich charakterech a obtěžuje okolí. číst dál

Celá tisíciletí nás dělí od dob, kdy většina lidstva rozuměla řeči stromů i vánků, hvězd i moří. Zevšedněl azur nebes, zrcadla potemněla, srdce zkameněla, z hvězd zbyla jen světélka pro oči. Posvátnost písem vyprchala, majáky zhasly. Nebe oněmělo, protože jsme pokorně tázavé pohledy zaměnili za chtivou dobyvačnost, tiché naslouchání za křik duše, šepot v chrámu za hluk reprodukční techniky a umění za agresivní, mrazivé nebo vulgární umělecké padělky. Bylo to zbytečné? Vymklo se snad Prozřetelnosti něco z ruky?  Ne. Nabýváme tímto sestupem na dno propasti zemského bytí i nutné vnitřní svobody a možnosti a schopnosti bdělé volby dobra a zla a tím i zodpovědnosti. Dobro, ke kterému se propracováváme těžce a vědomě, má nekonečně vyšší hodnotu než ona prvotní liliová nevinnost dětských kojenců úsvitu lidstva, která nebyla ničím zasloužená. Proto ani pokusy o návraty do prvotních rájů či nebíček, do samadhického rozpuštění v nekonečném oceánu bytí nejsou účelné ani trvalé. číst dál

Jarní či jitřní dobou křesťanství v naší zemi se zabývá půvabná číst dál

/přepracovaný starší článek/ číst dál

Účinná a oživující ranní meditace číst dál

JÁ   BŮH   TVŮJ  JSEM číst dál

Motto: Chceš ve společnosti změnu? Buď sám tou změnou. číst dál

Nasledujúci článok od Rudolfa Steinera hovorí o možnosti spojenia človeka číst dál

Denis Diderot byl francouzský osvícenský filosof. Jeho problémy nastaly, když roku 1772 dostal nový župan. O tom starém napsal, že se ochotně nabízel, kdykoli bylo zapotřebí setřít prach z knih či odsát inkoustovou skvrnu, byl mým sluhou a já jeho pánem. Nový župan si mne zotročil, a to nejen tím, že mne sevřel v krunýři neprané látky. K novému županu se teď nehodí nic ze starého vybavení mého bytu. Kvůli novému županu budu muset vyměnit stůl, tapety, obrazy na stěnách… A tak varoval všechny, kteří mají více vkusu než peněz. Začal tehdy jeho osobní kolotoč. Říká se tomu Diderotův efekt. My ... číst dál

Často se dnes inzerují různé metody, „jak poznáte svou duši“ apod. Jenže je to trochu tautologie: duší žijeme, duší prožíváme, tedy bychom duší měli poznávat duši. Z jednoduchosti se dělá učená záhada. Přehlíží se fakt, že je to sama duše, která uskutečňuje schopnost poznání. A že v tomto ohledu lidské city jsou pro duši tímtéž, jako je potrava pro tělo. Ale kolik z nás přehlíží fakt, že city, jako údiv, dobrá vůle, ohleduplnost, obdiv a oddaná úcta jsou výživnými látkami, které přinášejí duši zdraví a sílu – a obzvlášť schopnost poznání sama sebe. číst dál

Má buddhismus budoucnost? číst dál

K úvahám předchozího textu o našem zastřeném vztahu k našim osobním Andělům a tedy i k Archandělům národa mne kamarád upozornil, jak se k tomu hodí coby konkrétnější doplněk a konkretizace jakýsi můj starší článek, který jsem mu kdysi poslal a teď on mně. Nevím zda jsem ho dal kdysi na blog a nemaje dost píle ho na blogu hledat, dám ho sem množná znovu. číst dál

Ochranný Anděl člověka se s ním může ztotožnit pouze, žije-li člověk v řádu, tedy mravně, bděle, logicky, odpovědně...  Pak nám může Anděl ukazovat a posilovat naše pravé já. Jeho jemná vnuknutí jsou však zprvu těžko rozeznatelná, a obzvláště když usilujeme ze zvědavosti cosi vytušit či vyzvědět, hraje tu roli jen naše psychika resp. podvědomí. Poměr mezi člověkem a Andělem se oslabuje, pokud člověk nepronese branou smrti kvalitní mravní podněty, získané na zemi. Hmotařská a plytká, k hodnotám kolem sebe netečná stránka vědomí nás od oné  mravní úrovně vzdaluje a tím se vzdalujeme i svému Andělovi. Poměr člověka k říši Andělů je dnes porušen v té míře, jako ještě nikdy v dějinách lidstva. Anděl se i dnes staví před člověka, ale ten ztratil schopnost jej vnímat (jistě nemusíme připomínat, že nynější módní kurzy na využívání andělů jsou jen spirituální komerční bulvár). Jediný oprávněný, blahodárný, ba nutný postoj k našemu Andělovi je vděčnost za jeho ochranu, se kterou nás provází všemi inkarnacemi, oddanost, důvěra... K tomu nám žádné rychlokurzy nepomohou, spíš náš vztah k Andělům uhnou do nespásných labyrintů chtivosti, zvědavosti, laciné senzačnosti, falešné duchovnosti. číst dál

Po staletí nás ovlivňuje autorita našich učitelů, světců a knih. Chceme od nich, aby nám sdělili i to, co leží za horami a lesy na konci světa, a protože se většinou spokojíme s popisem, pobýváme v pouhých slovech a náš život je povrchní a prázdný. Jsme lidé z druhé ruky: žijeme tím, co nám řekli jiní, a unášeni svými touhami a sklony přijímáme daný stav - ať už dobrovolně, anebo přinuceni prostředím a okolnostmi. Jsme výsledek vlivů všeho druhu a není v nás nic nového. Nic, co bychom objevili sami, nic původního, svěžího a jasného... číst dál

Láska je  trpělivá číst dál