I když nejsem Bruntonovec (kdysi mi ovšem i Paul Brunton přechodně něco dal), tisíckrát už jsem si vzpomněl na jeho výrok, že nezajímá a nepozná-li člověk dobře povahu věcí a lidí kolem sebe, jak může čekat, že by poznal transcendentální pravdy? Pouze logikou a moralitou, vypěstovanou pokorně, rozvážně i odvážně na zemské úrovni, se může postupně orientovat i ve vyšších pravdách. Pak není jen vzdělaný studiosus nebo ulítlý sháněč samoúčelných prožitků a požitků. Ty přijdou, pokud je nehledáme (budou určitě jiné, než jak si je představujeme) a pokud si sami pod sebou dokážeme stavět spolehlivé schody na cestu výš. Jen ten, kdo stojí pevně a vědomě rozkročen na zemi, může spolehlivě a bezpečně týčit hlavu nad mračna - do nebeského azuru.
číst dál