Období: srpen 2019

ODKAZY NA ČETBY KF Z RŮZNÝCH DOB NA RŮZNÝCH ROZHLASOVÝCH STANICÍCH ČI DOMÁCÍCH ZÁZNAMECH. ČTE KF, MARTA HLAVSOVÁ A RUDOLF KVÍZ;  NA YOUTUBE NAHRÁL PAN KAREL JIRKA. číst dál

Desátý ročník mezioborové konference, určené zejména (ale nejen) pro zdravotnické a další pomáhající profese - K pramenům zdraví, pořádané tradičně v Českém Krumlově, uzavřel v předposledním týdnu letošního srpna tuto aktivitu. Pořádalo ji Sdružení pro antroposofickou medicínu v ČR, z.s. ve spolupráci s Medicinskou sekcí při Goetheanu / Dornach. Konference s tímto názvem navázala na pět let původního IPMT – International Postgraduate Medical Training. Bezpočet zájemců byl za ty roky inspirativně doprovázen na cestě k dalším poznatkům, jinde u nás nezískatelným, a dalším stupňům lidského vývoje. Dělo se to s využitím antroposoficky orientovaných oborů, zejména mediciny - nedogmaticky, s důrazem na vlastní tvořivost každého jedince. Stovky zájemců z různých oblastí činnosti tak měly možnost poznat i sounáležitost různých oborů a povolání, i sounáležitost mezi sebou, i navázat krásná přátelství. Zároveň jsme tak my, lektoři (častí nebo jen příležitostní, čeští i zahraniční) dostali možnost k uplatnění toho, co jsme si osvojili, vůči vzácně vnímavým posluchačům. Celou akcí vanul vždy, krom odbornosti a serióznosti, svěží duch vstřícnosti, pozornosti, touhy po poznání, nepředpojatosti, laskavosti i smyslu pro humor. Bylo to takto nastaveno od samého počátku. Jak užitečné by bylo poučit se zde těm, kdo si zapouzdřeně a povýšeně kutí pro sebe jakési studené teoretické duchovno. číst dál

Je prostý. Zdají se mu ale podivné sny. Ve škole neuspěl, nevěděl proč by se něco takového musel učit a nechat si za to dát nějakou známku. Byla to asi taková hra dospělých. Raději by si hrál posvém. Tak ho místo do školy začali posílat tu nabílit dům, jindy vyndavat kamení z pole či naštípat dříví. A vida, ta kaplička za vsí v polích je zašlá, nabílí ji, to umí. Asi to bude ta kaplička, co do ní jeho babička nosívala kytičky. Na zahrádce, kterou si kvůli tomu založila, ještě nějaké zbytky těch květinek rostou. Prý jednou, když byla poprvé v životě s něčím u doktora, ten náhodou objevil, že má vykloubené rameno. Celé roky si toho nevšimla. Pravda, bolelo to při práci, ale prý to tak měla odedávna. Tak proto dělala tou rukou věci někdy trochu jinak, ale dělala vše. Půjde tedy taky s nějakou kytičkou do té kapličky, dát ji Ježíšovi nebo Panně Marii, tak hezky mu o ní babička vyprávěla. Jenže v kapličce žádná taková soška ani obrázek není. Není tam nic, jen holá stěna výklenku. Co je to za lidi v nejbližší vsi, že se nepostarají? Je mu to divné, taková kaplička je jako rám bez obrázku. Myslel, že kaplička je postavená kvůli tomu, aby uschovávala v sobě něco vzácného, krásného. Podle babičky jim ty kapličky byly tehdá útěchou, že se o přestávkách v práci na poli, třeba o polednách, mají kde pomodlit a nemusí až do vsi do kostela. číst dál

Prijmite číst dál

- Zakopávání opisů na zahradě před domovní prohlídkou číst dál

Kdysi jsme potkávali na ulici nejčastěji vlčáky (přesněji ovčáky), kolie či nepočetné vysokonohé lordy – vždy čistokrevná důstojná plemena, skoro osobnosti. Snad jen venkovští odolní a chytří voříšci či pracovití norníci jezevčíci si ještě zachovali svou autoritu. Jejich výskyt ale klesá pro nezájem. Jinak se to tu dnes hemží různými mixážemi hysterických kapesních pokojových rozmazlenců - kníračů, čivav, pudlů, neurotických teriérů, vibrujících ratlíků… a kdovíčeho. Jednoho pak napadá poťouchlá parafráze pranostiky - Psi běhají nízko, bude pršet. (I když takový Kokýnek detektiva Mrázka - Františka Filipovského z nějakého seriálu byl taky sympatický - možná i svou rolí.) - Paní MG mi připomněla: „Je zajímavý poznatek veterináře a spisovatele Jamese Herriota: Čím mohutnější pán, hromotluk, tím menší pes. Zato droboučký majitel – pes obr. Tito obři bývají ta nejněžnější stvoření, hodňouskové a mazlíci. I vlkodav se rád tulí. Čivavy ňafají ještě na dálku, až se divím, že je neklepne, člověk by už měl mozkovou příhodu.“ Hlubšího a láskyplnějšího vztahu k pejskům, odedávna člověku nejbližším tvorům zvířecí říše, můžeme nabýt třeba z knížečky Erazima Koháka: Post scriptum – psové. Fráňa Drtikol si brával svého vlčáka vedle sebe ke svým meditacím a tvrdil, že sdílením těchto proudů tento pes přenese po smrti do skupinové psí duše mnoho světla. číst dál

Ještě před tématem malou osobní epizodku. Když jsem jako student seděl v čekárně lékařky, zvala sestřička pacienty podle kartiček, které si při přijetí vyplnili. Sestřička vyběhla do plné čekárny a volá dalšího: Flink! Pobaveně jsme se všichni rozhlíželi, kdo s tak nemožným jménem vystartuje. Až po jejím třetím opakování jsem si všimnul, že na kartičce, kterou drží, je napsáno FUNK, ale jak jsem to chtěl napsat pečlivě tiskace, tak u toho U jsem dole nedotáhnul rovnou čárku, takže místu U bylo LI, a z FUNKA se stal FLINK. Že by předznamenání budoucnosti? Asi jo. Nebo je to spíš jen komická epizodka? Není nutné si všechno hned symbolicky vykládat, žejo.  číst dál

Už zas to takhle funguje: Jakmile si něco nalinýruju, třeba pořadí psaní knížek nebo článků na web, vždycky to dopadne jinak. Mám už dávno připravený článek o osobních zkouškách a strachu z obtížných situací, tak zas musí počkat, protože teď jsem k tomu, co tu nedávno vyšlo, doplňoval a upravoval tohle níž: číst dál

Říkávali jsme si za komunistů vtip: číst dál

Monika McDonagh Pajerová: Manipulace MF DNES mi připomněly Státní bezpečnost  číst dál

Tak jak jste si to letos užili? Ale jo, byly super zácpy, neuvěřitelnej zážitek... číst dál

Jezdili jsme teď dva dny s přítelem režisérem Honzou Řehákem po jižních Čechách a Šumavě a točili pro YouTube různá krásná místa, hlavně kapličky, s mým nesouvislým povídáním, které se k nim vztahovalo. Byla to jedna z mých nejkrásnějších „dovolených“. (Pozn.: Předloni jsme s Honzou natočili povídání Hřmění u Rozálky.) Bezpočet kapliček zlikvidovala v naší vlasti sovětská armáda v rámci boje proti náboženskému tmářství, za dob komunistické ateistické agresivní lůzy, nejhorší v dějinách, jich také mnoho zaniklo, ale ne všechny, díky obětavosti venkovských věřících. číst dál

Jsou přátelé (či známí, kolegové, příbuzní, ale zejména přátelé zájemci o duchovní cestu), se kterými je radost pobývat (mailovat si, volat si…). A jiní, třeba i ti duchovní, se kterými když se chcete o něco hezkého jen tak pro radost podělit, ihned vás vážně poučí dále o té věci, musí uplatnit že vše vědí lépe, jako když školáci soutěží, kdo ví víc. Nebo jako svého svěřence pro jakousi poučovací péči. Osvěžující spontánní náboj duše je mine a přetřou to chytrostí rozumu, vzdělání. Napíšete jim SMS pozdrav z krásné Příbrami, a poučí vás: Ale těch vězňů kdysi a mrtvých horníků… Napíšete jim ... číst dál

Z odeslaných mailů: číst dál