Období: rok 2021

Kdysi Václav Havel, vězeň svědomí, vzpomínal na jedny Vánoce ve vězení. Byl na cele s jedním cikánem a na Štědrý den začali z okna zpívat koledy. To bylo ovšem přísně zakázáno a postihováno. A najednou – překvapení: slyší jak se přidali vězni v dalších oknech. A co nejkrásnější – v protějším vězeňském domě s vězněnými ženami se též postupně plnila okna a vězeňkyně zpívaly s nimi. Tak se nesl smíšený vánoční chór vězeňským areálem. Dozorců nebylo tolik, aby stihli vše zlikvidovat. číst dál

* Snažme se nalézt si denně chvilku, abychom zhodnotili své myšlenky, city, přání, chtění, řeč, jednání, kriticky je posoudili a lépe se poznali. Pak lépe poznáme i city, myšlenky, reakce, které vzbuzujeme u druhých. Tím vnášíme část sebe do druhých, kde bude tato část dále žít a působit. Je to práce, která je předpokladem dalších duchovních snah. I tím tvoříme podklad pro naše budoucí osudy. číst dál

Kdysi zde běžel gruzínský velkofilm Pokajánie, Pokání z roku 1984. Doba perestojky a glásnosti to přechodně umožnila. V esenci obsáhl hlubokou tragédii Ruska po dlouhém období ateismu a zločinů na vlastním i cizích národech. Končil monumentálně a symbolicky – znovupostavením zbořeného chrámu jako symbolu pokání, modlitby i činu. Pokání, k čemu je cesta, která nevede ke chrámu? Dával naději. Ta se ale (zatím) nevyplnila. číst dál

Pamatuju z dětství, jak komunisti chtěli vymýtit Ježíška a nahradit ho Dědou Mrázem. Ten ovšem nepřicházel z nebes, ale ze Sovětského svazu. Ostatně jako vždy až dodnes  – Mráz přicházel z Kremlu. Bylo to umělé, trapné. Nepovedlo se. Ježíšek zůstal. Dnes navrhla jakási ojedinělá eurokomisařka zrušit slovo Vánoce, snad aby neprovokovalo vítané muslimské migranty. A taky nepoužívat slovo pohlaví a pojem „křestní“ jméno. Taky se nepovedlo. Návrh byl Unií stažen. Papežova reakce byla dokonalá: číst dál

Spí duše Země v léta horkém čase, číst dál

Další dvě z pověstí z Bernarticka na Písecku, jak je zaznamenal a zaslal pan Martin Dohnal. Napsal: Pracuji na těch pověstech, tyto jsou mimořádně pozoruhodné, jako z jiného světa, dotknou se toho duchovního. číst dál

Motto: "Václav Havel dokázal, že mravní autorita je mocnější, než jakákoliv zbraň."  Barack Obama číst dál

Navykli jsme si na jiný život, že? Na snadnou dosažitelnost všech možných i nemožných výdobytků vyspělé společnosti. Asi jako když máme automatický nárok na přídavky na děti, nemocenskou nebo důchod (ještě před sto lety nic takového nebylo). A najednou bum: narazili jsme na ten covid. Spíš on narazil do nás. Situace nám připadá jako provozní zádrhel vůči našemu štěstí nebo aspoň navyklému životu. Podobných i horších pohrom bylo v historii bezpočet, dnes jsme tím ale zaskočeni, ba někteří pohoršeni. Už toho bylo na těchto stránkách ke kovidu hodně, nechme už tohoto tématu, protože i pro nynější niterný život můžeme čerpat posilu z toho, co každoročně přichází a co je dosud lidstvem ne zcela pochopenou milostí, usebráním, posilou i inspirací. Vánoce. Ne náhodou byly načasovány do odevždy posvátného období zimního slunovratu. Po Malém průvodci Adventem na těchto stránkách z 26. 11. se zastavme u Vánoc. číst dál

Někdy spoléháme, že karma je jen jakýsi abstraktní pojem anebo že přijde až někdy v daleké budoucnosti, jindy jí nadbíháme dobrovolně, aby přišla hned. Takových je teď hodně, hlavně u popíračů a fanatických agresivních antivaxů. Stačí náhodně vybraný nadpis článku na internetu: Díry do krku a zhuntované plíce: Takhle covid zamával s třicátníky. - Na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN na Karlově náměstí v Praze leží pacienti, kteří již nejsou infekční. Nad nemocí ale nevyhráli. Selhávají jim plíce i další orgány a budoucnost mají nejistou… - Coby bývalý Žižkovák (na přelomu 70. a 80. let) to dobře pamatuju: nedalo se větrat, nedalo se vyjít na ulici, nedalo se jít nakupovat, na kulturu…, aniž by se člověk nezahlcoval smogovými výpary nad Prahou (topilo se hlavně uhlím, socialistická auta bez katalyzátorů, tovární komíny bez filtrů…), soudruhům to bylo jedno a nesmělo se o tom ani mluvit. Trvalo to roky, nebylo kam si stěžovat. Vlastně bylo, ale pak by se člověk vrátil domů až po pár letech či měsících kriminálu, nebo by alespoň byl i se svou rodinou existenčně šikanován. TAKOVOU INVERZI NÁM PŘIPRAVILI TI SHORA, nekritizovatelní, nepostižitelní. A dnes? KROM NEČINNOSTI A NESCHOPNOSTI VLÁDY SI NYNĚJŠÍ COVIDOVOU INVERZI PŘIPRAVUJEME I SAMI, svobodně, často pyšně, agresivně, bezohledně. Pozor, abychom si sami nekoledovali o nějakou formu totality. Leckdo z politiků na to možná čeká. číst dál

Když dva odmítají totéž, ale úplně odlišně; Zkouška i příležitost nynější doby; Neumíme být sami či s druhými jen niterně, raději se chodíme družit a nakazit; Očkování pro bezpečnější kočkování;  Čím tvoříme odolnost vůči infekcím pro příští inkarnaci? - Současně s podnětnou a antroposoficky zdůvodněnou myšlenkou o možnosti některých nedobrých účinků očkování zaujímají i nynější anti-vax rovněž odmítavé stanovisko, ovšem z jiných pohnutek, paušálně a s podkladem hluboké nenávisti a fanatismu v názorech i činu, tedy ze spodiny a zplodin podvědomí. Opomíjejí to podstatné – morální a duchovní faktor. De facto tím věci škodí. - Antroposofové pojednávají naopak z jasného morálního vědomí (i když někdy strašně složitě a bez ohledu na chápací možnosti neantroposofů). číst dál

Duchu mé duše, můj ochraňující průvodče, číst dál

Ponechme nyní stranou diskuzi, zda pro či proti očkování. K tomu se zde ještě vrátíme. Zaráží mne ale nepřehlédnutelný socio-psychologický jev – totiž hrubost a agresivita většiny odpůrců očkování (jsou i výjimky). Neumějí a nechtějí inteligentně zacházet s informacemi. I pokud na odmítání vakcinace něco je, pak jejich vulgarita, fanatismus a agrese škodí věci, ztěžuje sociální dialog. Podle C. G. Junga bývá fanatismus projevem (kompenzací) potlačené pochybnosti. Výhružný pokřik a někdy i agresivní jednání mnohých z nich připomíná nacionální a fašizující tendence před 2. světovou válkou, trochu i pokřik Henleinovců v našem pohraničí. Vykazují mnohé znaky sekty. Myslím, že seriozní odpůrci očkování by se měli od těchto projevů jasně distancovat. Vybral jsem na toto téma několik zkušeností a úryvků z různých článků různých autorů (pro krátkost někde neuvádím zdroje). číst dál

V něčem lze vidět symboliku, i když nebyla zamýšlená. číst dál

Četl jsem v poslední době různé hluboké (mnohdy dost autoritativní, spletité a chaotické) duchovní úvahy o nynější situaci lidstva (včetně očkování). Mám k nim úctu, jsem vděčný za přeposlání, ale na mé jednodušší myšlení je to dřina, málem jsem si na mozku mozoly udělal, skoro nic si z nich nezapamatoval a po přečtení stále stejným zůstal. Je to má chyba. (Neznamená to, že bych nesledoval primitivní pyšnou bezohlednost některých anti-vakci.) I tak takovou dřinu doporučuji. Avšak pro ty, kteří jsou podobného jednoduššího ražení, jsem ve svých knížkách vyhledal (spokojen po dnešním třetím očkování) několik inspirací. Ostatně, v anthoposofickém tisku jsem četl argument, že vakcíny nepoškozují, pokud jsou doprovázeny vhodnou duchovní výchovou. Opět nevím, co vše může být onou výchovou, zda i něco krom RS, pokusím se tedy o malé inspirace snad v tomto směru. Možná udělám někdy pokračování. číst dál

Adventní proces sebepoznání a vzchopení se; Nahlédněme pod práh zmechanizovaného Adventu;    Jak se konkrétně dotýká tato doba našeho nitra? A co prožívá Duše Země?; LETOŠNÍ ADVENT BUDE JINÝ: MÉNĚ NÁKUPNÍ HOREČKY (BOHUDÍK), VÍCE COVIDOVÉ HOREČKY (BOHUŽEL). - Toto pojednání mělo být počátkem Adventu součástí programu na Zámku Poruba ("U Řeků"). Protože z toho však sešlo, bude tam použito některý další rok, možná natočeno na video. V Porubě bychom udělali rádi se Štěpánem Rakem na jaře společný kombinovaný pořad (kdysi už jsme s podobným vystoupili v Písku). Na jiné téma navrhl Alfred Strejček udělat společný večer jeho přednesu a mého autorského čtení v Šarlotě Prosečnice, až to poměry dovolí (třeba bude i natočen). číst dál