Netušil jsem v roce 1968-69, když jsme se na VŠE v době mírného uvolnění a obnovení sociologie coby dosud zakázané "buržoasní pavědy" dozvídali o odvážném myšlení polských sociologů - Zygmunta Baumana a J. Szczepańskiego (např. odvážné pojednání Sociální a politická transformace Polska, z r. 1964), které jsem měl za ctihodné starce, že se po téměř půl století dočtu, že Bauman teprve zemřel. Bylo nás takových víc. Totéž se mi přihodilo v roce 2009 u Ralfa Dahrendorfa. Měli jsme ho ve skriptech jako sotva čtyřicátníka.
číst dál