Období: červen 2016

Asi se té nálepky naše generace nezbaví. Od malička jsem slýchal, že "my, malí" se raději nebudeme ozývat. Bylo to pohodlnější. Dnes nás za "malé" či "obyčejné" lidi označují opět ti (dvě jména - viz níže), kterým nejde o to, abychom se narovnali. Ostatně, v něčem malí jsme. Kdysi říkal Miroslav Horníček o dvojí reakci číšníků, pokud ho v restauraci zaregistrují: Buď poklonkují a obslouží ho přednostně, aniž by o to žádal, nebo ho naopak ignorují, aby viděl, kdo je tady pánem. Holt dál platí to, co citoval i Masaryk, že Čech buď líbá ruku, nebo je hulvát. Jak jednoduché by bylo  narovnat se ve své důstojnosti, a zůstat slušný. Ona Masarykova podstata demokracie - Já pán, ty pán. číst dál

Dva rozmazlení bráškové, kteří mají všechno, jsou nespokojenější a snáze se perou, než dva chudí bráškové, kteří si často pomáhají. Když mám tendenci vzdychat, že bych chtěl to či ono, vzpomenu si na epizodku ze života malého Franze Schuberta: on i jeho bratr studovali, přičemž bratr si shodou příznivých okolností žil docela blahobytně. Četl jsem dopis malého Franze bratrovi. Bylo tam mj. přibližně: Hleď, co kdybys mi občas poslal pár drobných? Tolik, abych měl každý den na housku. Ty to ani nepocítíš a já bych si tak polepšil, že bych nemusel mít hlad. Co Ti to udělá? číst dál

Kolik kamínků doma máme? A co si od nich slibujeme? Přečetli jsme popisku, že tento je na ledviny, další proti cukrovce a jiný nás spojí s anděly či uvede do nirvány? A  kdo to tak neomylně věděl? Proč tedy už všichni nejsme vědomě mezi anděly či v nirváně? Ono to působení totiž není  automatické. Krystalům musíme  jít naproti svou zkrystalizovanou povahou. Jinak se ani nejsilnější krystal nemá v nás čeho zachytit a září si, vzhledem k nám, jaksi nazmar. Obklopování se drahými kameny, nakoupenými podle chytrých tabulek ve stylu „co na co je“, je sice v módě, ale chtělo by to i zde jít trochu hlouběji, než kam sahá nynější vlna komerční pseudoesoteriky. Pak možná zatušíme  i v nakoupených kamenech, které se nám povalují po bytě, něco hlubšího. číst dál

Leckomu je tradičně milejší ruská lež, než opatření si spolehlivých informací. Zde je jedna z nabídek. číst dál

TÉMA: číst dál

Z mailu přítele: číst dál

Díval jsem se nedávno  na Artu na sympatickou 29letou černošskou číst dál

Lež je docela běžná, že? Je častá mezi běžnými lidmi, mezi vědci, politiky, faráři, duchovními rádci, kolegy, příbuznými, rodiči... Promysleme logicky, jak na nás působí: myšlenková vlna lživého tvrzení neviditelně narazí na opačnou, pravdivou  skutečnost. Protože nenastane ztotožnění, vrací se tato vlna do éterického těla tvůrce lži. Zpětný náraz toto tělo oslabuje, zakaluje, rozráží, člověk ztrácí niterou krystaličnost, je niterně "rozbahněný". Jak zdůrazňuje duchovní věda, patří lež a pomluva do řady duchovních či duševních skutečností, které se svými účinky, důsledky odrážejí až do fyzického těla. číst dál

Usměvavá mysl věčně čeří prázdnotu vesmíru. číst dál

Z mailu: číst dál

Hm, naletěl jsem na to už před čtvrt stoletím. Objednával jsem si nejrůznější inzerovaná odrušovadla škodlivých vlivů GPZ, stínidla rozmanitých materiálů a tvarů a stále lepších a účinnějších provedení, vylepoval po bytě léčivé obrázky různých senzibilů (pamatujete tu vlnu, že?) a pak zasedl či zalehl s úlevou do svého bezpečného pohodlí. Říkal jsem si - nojo, opravdu, cítím se teď líp. Jaká úleva. Poté jsem se dočetl, že ono záření na sebe tyto předměty naopak nabalují a tím víc škodí. Tedy jsem to s úlevou vyházel. A říkal jsem si: nojo, opravdu, cítím se tu teď líp. Jaká úleva. Od doby tohoto sebepoznání se zajímám o manipulovatelnost lidí zejména v kruzích duchovna, záhadologie, psychotroniky ap., a zjišťuji, jak je kolosální. číst dál

V nedávném článku o vyhlídkách Evropy na tomto blogu byly citovány postřehy antroposofického badatele a spisovatele prof. Bernarda Lievegoeda z roku 1990 o marsických démonech, kteří se postuně rozšiřují z dálného východu směrem k Evropě. Tento postřeh je třeba aktuálně doplnit. Hrozbu již nepředstavují dalecí Mongolové, ale blízcí Rusové s nebezpečně rafinovanou směsí asijské lstivosti a proradnosti, a evropské inteligence. Směs obojího v jednání Rusů, zejména Putina, ukolébává mnohé západní politiky. Již tu není někdejší průhledný komický křikloun Chruščov, ani primitivní zfetovaný medvěd Brežněv, ale kultivovaný, lstivý a  číhavý agresor Putin. Z naší strany má vřelou odezvu v prezidentovi a jistě i v 52 % jeho voličů. - I proto lze uvítat Švejnarův úmysl znovu kandidovat na prezidenta s cílem mj. odvrátit Zemanův úmysl svěřit nás do náruče východního bratra (se kterým se mu tak blaženě popíjí). číst dál

Dále k dotazům ze setkání On-line-Phoenixu. A poté o  komunikaci s anděly, o nabíjení se energií, o tom co je vlastně intuice a o poznávání citem. číst dál

Řekl jsem jednou před kolegou o  stíhaných lidech, jako byli vězni svědomí, sokolové, skauti, letci RAF a jiné skupiny,  že se snažili, aby byl svět lepší. Následoval úšklebek (přeci není naivní a věděl dobře, že svět je špatný). Právě takovíto lidé se svým apriorním skepticismem jsou tím pasivním středem, marais, který zakonzervovává špatnost. Je z duchovní vědy i odjinud známá pravda, že branou k poznání něčeho opravdového je úcta. Chceme poznat lepší, ba krásné stránky našeho národa? Buď může následovat skeptický úšklebek, nebo úcta, která k tomuto poznání nitro připraví. O jednom z těch, kteří se přičiňovali o náš lepší svět - a kdo chce vidět, uvidí že je, alespoň po zevní stránce, skutečně lepší než před třiceti, padesáti či sto lety - je následující český dvaadevadesátiletý hrdina, pan Jiří Navrátil. číst dál

Kde je jádro problému naší budoucnosti? číst dál