Období: leden 2012

Několik dní po úmrtí Václava Havla jsem se zařekl, že další texty o něm (a těch krásných a opravdových byly napsány desítky) už na web dávat nebudu, abych čtenáře nepřehlcoval, že to stačí. Jenže následující text mi zas nedá. Ostatně, je od Petry Procházkové.  Její život a úsilí jsou mi odedávna blízké. Kdysi, když jsem měl napsané texty do dvou dílů knihy Světliny, jsem chtěl přibrat ještě někoho „do party“. Pokud možno ženu, protože dva nebo tři chlapi jako spoluautoři, to mi nějak nesedělo. To mohou dělat leda vědci.  Nejprve jsem to nabídl paní Petře. Píše sice na jiná témata, ale těšil jsem se, že naše odlišné texty budou tvořit originální akord – souzvuk, který obsahuje i určité pnutí z rozdílných témat i stylu, ale přesto ve výsledku směřující stejným směrem. Já doma v křesle  – s bitvami se svým nitrem, nebo v práci – v zápolení s některými lenivými podřízenými zaměstnanci, ona mezi kulkami a minami a chudobou místního Rusy zdecimovaného obyvatelstva. Nic z toho psaní nebylo, paní Petra byla tehdy v Kábulu a navíc v přetěžké finanční situaci, a tak potřebovala psát články pro Lidové noviny, které  platí, zatímco moje knížky zisk nepřinášejí (v zájmu lepší prodejnosti se zpravidla zříkám honoráře, ba u své první knížky, kterou jsem si „naložil“ sám, jsem skončil ztrátou asi třiceti tisíc, ale s tím jsem počítal). číst dál

Co tolik okouzlilo Dvořáka v Americe, a čím tak okouzlila jeho Novosvětská symfonie Ameriku? Dokonce jej považovali za zakladatele americké národní hudby. K americké duši měl blízko. Dvořák nebyl jasnovidný v tom slova smyslu, jak to známe dnes. Platí ale i slova, že láska otevírá duchovní zrak, a leckdy lze zahlédnout láskou něco, co běžným způsobem nelze. Domnívám se, že se Dvořákovi do této hudby mísí i jeho láskou otevřený pohled do budoucnosti Ameriky. Jistě, dnes vidíme jen tu reklamu, touhu po úspěšnosti, bůžka mamonu atd., a ještě si to umocňujeme módní protiamerickou hysterií různý... číst dál

Řečová čakra; Jak mluvíme, takoví jsme. číst dál

Pohádka o rybářovi, turistovi, stařence a pokladní. číst dál

ČISTÉ  SRDCE  DIVÁKA  MÁ  PRÁVO  ODMÍTNOUT  NEČISTÉ  SRDCE  TVŮRCE;  číst dál

Co mohli lidé kdysi zmoci pouhou vírou, prostotou, oddáním se do vedení nějaké autority, zejména náboženské, to často přestává být účinné. Ještě do 18. a 19. století napájely samostatně život síly, které mnohého člověka nesly bez většího úsilí. Dnes jsme od nich odtržení trhlinou materialismu. Nezáleží jen na světovém názoru, ale na náplni myšlení, cítění i jednání. Jsme uzavřeni se sebou samými v absolutní pozemskosti. Jsme v této době prahu povoláni a vyzýváni okolnostmi ke vzetí plné zodpovědnosti za svůj osud. Musíme namáhavě poznávat, zkoušet, volit, bojovat, přestát svody, víry, zvraty a omyly tam, kde jsme kdysi ve víře mohli přijímat, bezpečně důvěřovat, kde jsme byli inspirováni, prozářeni, chráněni a vedeni. Cítíme se opuštěni bohy a musíme vzít odpovědnost plně na sebe, mnohdy za těch nejtrpčích osobních osudů. Čeká nás nové, svobodné uchopení sebe samých. Hlubší propasti, které se před námi rozklenují, jsou však vyvažovány i intenzivnější nabídkou duchovních světů ku pomoci. Živoucí síly budoucnosti můžeme uchopovat i vědomějším vztahem jak ke Kristu v auře Země, tak k  Marii, Matce našich duší. číst dál

Václav Havel číst dál

Rok Anežky České číst dál