Období: červen 2018

Úryvky z internetu: číst dál

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/248-lampionu-se-jmeny-obeti-komunistickeho-rezimu-plulo-po-v/r~e65e6568798911e89d62ac1f6b220ee8/ číst dál

Z mailu kamarádky: Šli jsme z obce Mezná velmi příkrou strání (zprvu loukou a pak lesem - byla to skoro strž, ale upravená pro sejití zpevněnou cestou) k úzké soutěsce mezi vysokými pískovcovými skalami, kterou vytvořila řeka Kamenice a po které se jezdí na pramicích. Je to poblíž Hřenska. Tahle říčka se pak vlévá do Labe. Je tam při cestě k přečtení příběh o obchodníku s dřívím J. Clarovi. Je vtesaný do skály lesní kaple. Bylo to tam jímavé zastavení, umocněné zpěvem ptáků a naším tichým, soustředěným, velmi opatrným sestupem prudkou lesní strání, kterou jsme následně museli zdolat, abychom přišli k řece. Nutí to k zamyšlení, jak těžký život dřívější lidé vedli, když v tak odlehlé, nepřístupné krajině tehdy ten obchodník s dřevem zahynul a následně, jak na to reagovalo okolí, když vynaložilo tak veliké síly, aby přímo na tom místě uctilo jeho památku. A to tak opravdově, že ještě po věky se tam pocestný zastaví a ztiší se. Stojí tam: číst dál

Jarmila Novotná - zapomenutá diva z Litně, která dobyla Metropolitní operuKráska, jejíž třpytivý soprán zněl až do roku 1956 z předních operních scén, bývala idolem. Zamiloval se do ní italský dirigent Arturo Toscanini, upoutala Hollywood. Oprášit památku výjimečné operní pěvkyně Jarmily Novotné se rozhodli manželé Leidlovi, kteří před šesti lety koupili zámek Liteň u Berouna, kde diva pobývala. číst dál

Naše Já vzpřimuje naše tělo. Chce-li se nám spát, touží se naše Já vysunout a my klesáme k vodorovné poloze. Osa těla je za dne vzpřímena, protože je v nás činné Já. I naše sebecítění označené jako Já nebo Ich nebo I, a jiná, obsahují v onom I či J vzpřímenost. Jakmile je osa vodorovná, počíná čas pasivity a tu mohou duchovní bytosti pracovat na naší obnově lépe než ve dne. Začíná znít boží tvůrčí Hlas Logu, který je všudypřítomný a působí také ve hmotné podstatě těla, protože fyzické tělo je ve vládě duchovních hierarchií jednotlivých kosmických oblastí. To znamená, že v něm působí a pracují bytosti, tvořící boží zodiakální a planetární Tělo. Tak v noci můžeme poznat, že naše tělo je skutečně buňkou Těla božího a že Logos v něm vládne. Když toto tvůrčí Slovo za spánku zní, počnou v těle působit tvůrčí síly všech planet i všech zodiakálních oblastí, které vytvořily naše údy a orgány fyzického těla a jsou v nich trvale činné. číst dál

“Éterické tělo je nejen tělem oživujícím tělo fyzické, je i nositelem povahy. Není bez zajímavosti, že toto éterické tělo, tělo tvořivých sil, pronikajících celého člověka, je i slyšitelné v lidském hlasu. Kdo se naučil tomu naslouchat, neslyší jen duševní naladění člověka, ale slyší dokonce i naladění tělesné. Kupříkladu nemocný člověk má jiný hlas, než zdravý. Když se naučíme tomu naslouchat, pak z toho, jak je hlas změněn, můžeme poznat, který orgán je nemocný. Například sklerotické nemoci, to je nemoci, které zpevňují, zbytňují, zatvrdávají, mají svůj výraz ve tvrdém hlasu. Známe přeci některé monotónní, jakoby computerové hlasy, které mají malou modulaci.” To jsou slova dr. Alfreda Baura, rakouského antroposofa  (Kirchschlag) a tvůrce léčebné metody chirofonetika, vyučované i u nás, se kterým jsem kdysi vedl rozhovor. Ocitujme si malou část. číst dál

Kdo by si byl pomyslel, že kdy pojedu do Ruska! Taková léta jsem se tomu vyhýbal, ba i v novinách to rozhlašoval - v jakémsi rozhovoru pravil jsem na přímý dotaz: "Je tam mráz, medvědi a bolševici." A až se ozval starý přítel Tomáš Glanc, toho času ředitel Českého centra v Moskvě, a že pořádá tam festival Monarchia - přesněji: M@narchia  - čili festival kultury zemí střední Evropy s volnou spojující myšlenkou společné minulosti a virtuálního života staré monarchie - proto tedy: M@narchia  - a já si řekl: Teď, nebo nikdy! Jde-li o možnost propagovat českou monarchii, hájit práva českého království (a, konkrétně, promluvit o našem knížeti pánu, jsem povinen i do Ruska jet a takto svůj život za českého krále nasadit! Tak tedy: Teď! číst dál

O publicistovi Jiřím Černém napsal koncem 60. let další vynikající hudební publicista Jaromír Tůma to nejvýstižnější: Jiří Černý chce vždy nemožné a vždy toho dosáhne. Černý, publicista začínající v 60. letech rozhlasovým pořadem Houpačka (něco jako první československá hitparáda), činil v době opět přituhující komunistické vševlády v roce 1969 odvážné, ba provokativní kroky. Zařadil do svého pořadu Krylova "Bratříčka", pak i již zakázanou Běž domů Ivane pod krycím názvem A nezapomeň si tu klobouk (poté soudruzi Houpačku zakázali, s čímž počítal), ale ještě před tím i píseň Bohuslava Ondráčka Tajga Blues, nazpívanou Martou Kubišovou na text Zdeňka Rytíře. Pojednával o vyhnanství jednoho ze sovětských disidentů, Pavla Litvinova. Dokonce byla ohlášena jako píseň s textem Zdeňka Rytíře, který věnoval svému příteli Pavlu Litvinovovi. "A žalář z korun stromů... Na mapách místa bílá a prázdné stránky knih, a v očích divná síla..." Je to jeden z nejpůsobivějších textů naší pop music (podobně jako v jiném Rytířově textu - na podmanivé Suzanne od Leona Cohena věta o Ježíšovi "...přesto on nás všechny pozved kousek výš."). Téměř půl století jsem měl píseň Tajga Blues někde v paměti uloženou, dnes je na YouTube. Ani o jejím hrdinovi jsem nic neslyšel. A najednou na internetu - povědomé jméno, Pavel Litvinov: číst dál

Podívejme se na zdroje, ze kterých pramení projevy duchovního mateřství či ženství, které můžeme dnes na naší planetě vnímat. Pokusíme se je sledovat sestupně od nejvyšších sil makrokosmických božích projevů až po síly sídlící jen na zemském povrchu i pod ním. číst dál

Opomíjená hvězda operního nebe, jejíž hlas miloval Masaryk i celý světJedna z nejjasnějších hvězd operního nebe 20. století. Žena podmanivého hlasu i vzhledu, rodinná přítelkyně prezidenta T. G. Masaryka, jejíž portrét zdobil i prvorepublikovou bankovku. Druhá Češka po Emě Destinnové s angažmá v newyorské Metropolitní opeře, lyrická sopranistka a filmová herečka Jarmila Novotná. Známější v zahraničí než ve své vlasti. číst dál

Byl jsem pozván na harfový koncert v Koněpruských jeskyních. Překrásný nápad. Protože jsem se ale nemohl zúčastnit, poslal jsem orgnizátorce alespoň dva starší doplněné texty, kdyby si chtěli vybrat něco z nich k “jeskynnímu” přečtení. číst dál

Někomu voda z léčivého pramene až "zázračně" pomohla, jinému ne. Proč? Ovlivňuje to víc faktorů. Předně musí být člověk zralý k pochopení poselství své nemoci nebo potíží. Nemusí to být vždy hned vědomé "rozmotání" konkrétní situace jako původu choroby, to není někdy v našich silách. Často stačí, když nemoc člověku pomůže vypěstovat určitou ctnost, jejíž absencí byla vyvolána. Příkladně některé choroby zažívacího ústrojí mohly být vyvolány dřívější poživačností, ve které je člověk nyní nutností diety brzděn. Najde-li pak pravé zalíbení ve střídmosti, může léčivá voda, ale i prosba o požehnání Královny nebes, proces uzdravení naráz dokončit. Pak se nám to jeví jako zázrak, je to za zrakem. číst dál