Období: listopad 2022

Dlouho jsem zájemce o mé semináře či jiné programy hledal, inzeroval, nabízel… Nelituji toho. Pak jsem zlenivěl a ztichnul. Ani toho nelituji. Nedávno to ale samo od sebe ustoupilo opačnému trendu. Najednou zjišťuji, že se sami hlásí ti, co něco skutečně potřebují – nebo já od nich, jako třeba zintenzivnila natáčecí spolupráce (nedávná i připravovaná) s Petrem T.. Tedy: jedno ustupuje, druhé nastupuje. Vycházení za někým je nahrazováno něčím přicházením. Jsem tomu rád, rád bych ještě něco stihnul, než mi přijde odcházení. Možná to má logiku vývoje. Bude mi pětasedmdesát, raději jsem „vkřeslen“ u počítače, záleží mi víc i na sdílnosti toho, co nabízím, na niterném porozumění. číst dál

Paní Maruška Zítková, obětavá pracovnice mj. na poli duchovní osvěty, kdysi zorganizovala mé povídání, viz odkaz níž,  o původu a možnostech měnících se prožitků období Adventu, který vyúsťuje ve dvanáctidenní prožívání Vánoc, počínajících 25. prosince a končících 5. ledna (Vánoce nejsou Štědrý den, to je jen vigilie; nespočívají ani v plných břichách bramborového salátu, konvenčních frázovitých přáních či v trumfování se v drahých dárcích). Ježíš se narodil do chudoby, ne do hostiny. Vzpomeňme letos při ztišeném noření se do těchto posvátných mysterií v našich bezpečných příbytcích i našich bratří v Rusy nenávistně a bezdůvodně devastované Ukrajině, těch povražděných mužů i trpících žen, dětí a starců – záměrně bombardovaných škol a nemocnic, ba plošně i celých měst,  i těch milionů domácností bez vody, tepla a jídla. Krom příspěvků do sbírek můžeme pomoci i vroucí pravidelnou modlitbou. Prosme o Kristovu pomoc a milost pro ně. číst dál

Uplynuly nedávno čtyři roky, kdy opustila hmotný svět dr. Milada Škárová, zabývající se různými duchovní směry, včetně antroposofie. Jistě by ode mne nechtěla nekrokology, ty nepíšu, tedy jen určité dílčí zpřítomnění oné někdejší reality. Neměla to lehké. A to ani v praktickém životě. Například – ve stáří nejméně dvakrát v rozmezí krátké doby upadla na chodníku s nákupem a natloukla si. Nežehrala, nic nechtěla, jen mi to hned zavolala. Špatně se to hojilo, jezdil jsem k ní do Brna na Lesnou jí - i při své mužské nešikovnosti - trochu pomáhat či nakoupit. Za večerů jsme probírali ledacos, o antroposofech se vyjadřovala dost diferencovaně, ba kriticky. Proto mi připadaly ty oslavné ódy antroposofů po jejím odchodu na její adresu poněkud, řekněme, zvláštně. číst dál

https://www.prahain.cz/politika/poslanec-ondrej-kolar-proc-tu-trpime-ruskeho-velvyslance-ze-vlada-nepomaha-opak-je-pravda-9736.html#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=DG4QlhZosxs-202211261800&dop_id=18608539> číst dál

A ZASE JE TO JINAK. OBYČEJNĚ MÁM VE VÝHLEDU PŘIPRAVENO POŘADÍ NĚKOLIKA PŘÍSPĚVKŮ, SVÝCH I CIZÍCH. A PAK DO TOHO MIMO POŘADÍ VPADNE TEXT, KTERÝ - PODLE MÉHO - JE TEĎ PŘESNĚ TO PRAVÉ. TEĎ JE TO TENTO. číst dál

Čáp zaklapal zobákem ze svého přehledu na vysokém komíně toto: Vláda věcí Čechů se do jejich rukou vrátila. Ale závidí. Já si žiju na vysoké noze, žena si žije na vysoké noze, děti si žijou na vysoké noze, závidí nám, odlétáme. A co vy? Zůstáváte tu? Dejte hlavy dohromady. číst dál

Je jen málo politiků, kteří jsou fakt cool. Estonská premiérka Kaja Kallasová k nim ale rozhodně patří. Její otec byl 14. estonský premiér, její matce bylo šest měsíců, když ji Rusové posadili i s Kajinou babičkou do dobytčáku a poslali na Sibiř. Takové zázemí člověka zformuje, řekl bych. Včera jsem narazil na projev premiérky Kaji Kallasové pro Paasikiviho společnost – „Bitva naší doby“ - a je tak výstižný, co se Ukrajiny a Ruska týče, že jsem se vám ho rozhodl přeložit. - Viktor Janiš číst dál

Hezky se napoprvé čtoucí antroposofický "mírumilovný" text - s opět kritickým a rýpavým (jak jinak) stanoviskem KF. Zloděj vyčítá - proč zamykáte? A proč jste nám neřekli, že se nemá krást? Nejprve přejatý rozhovor, pak komentář. číst dál

Mnozí bereme už 33 let podvědomě své dění jen jako provizorium, ne zcela plně, ne doopravdy. Čas jen přečkáváme. Jsme v jakési mentální čekárně, nevstupujeme jako národ plně aktivně a sebe-vědomě do dobrých úsilí (výjimky by se jistě u současných politiků taky našly). Nezabrali jsme nikdy v dějinách naplno, protože buď jsme byli pod cizí nadvládou, jindy jsme se na to jen vymlouvali a raději nadávali, než si brali dění za své. - Ale zároveň si oponuju: číst dál

„Vláda věcí tvých se k tobě navrátí, lide český…" - krásné to bylo přání v době Komenského, kdy byl lid zbožný, pokorný. Krásné ještě snad i v době Pražského jara 68 – oproti dřívější sovětizaci a komunistické tuposti a omezování. Sice je dnes v éře polistopadové krásná doba, že vláda věcí našich se k nám navrátila, jenže – jací jsme nyní? K jakému lidu se navrátila? Co s tou vládu věcí našich děláme? Máme co jsme chtěli, ale sami cítíme, že to není ono. Nejspíš tu zase platí – musí se člověk naučit napřed vládnout sám sobě, aby pak mohl pokorně a inteligentně sloužit druhým, a pak si i uvá... číst dál

Videopovídání o cestách k harmonii duše a ledasčem dalším – první díl při mlsání poháru Horká láska u kamenné zdi restaurace U Zlatého býka, v noci se nám pak zalíbilo točit mezi skálou a řekou (neúmyslně zvolený protiklad tvrdosti a poddajnosti, o kterém tam taky hovořím), třetí díl u píseckého Kamenného mostu. Točil přítel Petr, přičemž Petr = skála. Čtvrtý díl, točený na kamenných schodech u řeky, se zpracovává (stříhat Funka prý není jen tak, přeřeky a pomlky mi jdou docela dobře). Dopoledne točil Petr krokodýly v ohradě zoo v Protivíně, pak mne – zatím na svobodě. Když nám nakonec vybyl čas ještě na natočení tohoto dílu, bleskla mi hlavou věta A přece se točí. Nějaká povědomá, že? Jenže ji pronesl před čtyřmi staletími Galileo Galilei, a ne o filmování, ale o pohybu planet. Řekl to před církevním soudem, to mne nemusí strašit, ba ani riziko komunistického soudu, a to už 33 let. I to je důvod ke štěstí. číst dál

Je-li někdo v deliriu, mrákotách, nebo se nechal zhypnotizovat, je to tragédie, neví o tom nebo si to nepřizná a všichni okolo jsou z toho nešťastní. Je-li někdo v pýše, mocichtivosti, touze po světovládě, je to stejné. Vykládat proputinovským Rusům či jejich českým pohůnkům o demokracii, lidské důstojnosti, úctě k životu a soukromí druhých, o živé víře v Boha, o lidských právech a svobodě a svébytnosti národů, o nutnosti opatření svobodně zvolené vlády, je jako vykládat slepému od narození o barvách. Ale jeden rozdíl: slepý zrakem za to nemůže a ani nikomu neškodí; slepý charakterem je viníkem na sobě i na světu. Je nutno mu stavět hráze. Skvěle se o tom zamýšlí pan Martin Fendrych: Demokracie u nás i v našem okolí dostává na frak. Desetitisíce lidí demonstrují - zmanipulovaní dezinformacemi - proti svobodě, ale o prezidentský úřad se neuchází ani žádný rváč za ni, ani žádná duchovní osobnost. číst dál

Mezi další vzácné osmdesátníky, které mi bylo darováno kdysi či nedávno letmo či lépe poznat, patří kromě například Freda Strejčka či Jiřího Stivína i Marta Kubišová. Často jsem si povídával s její příjemnou maminkou, když v sedmdesátých letech prodávala gramodesky, zprvu v Celetné, pak v Jungmannově ulici. Osudy perzekvované zpěvačky jsem sledoval nejprve aspoň touto cestou. Když jsem se jí jednou přímo zeptal, jak je to se zpěvem její dcery, odpověděla diplomaticky, nevědouce nejsem-li nastrčený fízl: Zlí jazykové tvrdí, že nesmí. číst dál

Původní sdělení: Písecká Městská knihovna uspořádala mou neformální besedu a představení tvorby – pondělí 7. listopadu od 17 hodin, Alšovo náměstí, budova gymnasia se sochou Komenského ve výši. V počítači jsem viděl i plakát, prý už někde po městě visím. Tedy jsou místní srdečně zváni (jinak se po Písku moc neprezentuju). číst dál

Situace viděná v dětství. Asi osmi- až desetiletě děti posměšně na ulici pokřikovaly na lehce tělesně postiženého spolužáka, který se něčím lišil a proto ho mezi sebe nepřijaly. Šel okolo soudruh předseda MNV a místní pan farář a hochovi řekli: Cos jim udělal, že na tebe pokřikují? Raději se tedy postavili na stranu silnější většiny. Obdoba ve vztahu k nynější situaci: Někteří antroposofové či jiní duchovnisté kladou útočníka a napadeného na roveň. Snaží se budit zdání vyspělých tím, že i v podobných případech přistupují k realitě neurčitě, spíše ji jen rozteoretizují, rozdiskutují, popíší ze zcela irelevantních stanovisek, ale bez jasného etického hlediska a závěru. Zapomněli, že byly situace, kdy i Steiner zaujal jasné jednoznačné etické stanovisko. číst dál