Období: říjen 2018

Je to precizně sestevený přehled, napomáhající naší národní sebereflexi, která nám často chybí. Nejprve přenesený text Pavla Šafra z  twiteru, pod ním mé doplnění. číst dál

Poslanecká sněmovna si v pátek připomínala výročí 28. října. Se svým projevem vystoupil také čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, který se ale zásadním způsobem vztáhl k naší současné situaci a připomněl: Opustili jsme solidaritu, evropanství a zůstalo nám jenom národní sobectví. číst dál

* Každým odstraněním něčeho nedobrého v sobě osvobozujeme část kosmických sil, které byly přikuté k našim špatnostem. Mohou pak vzlétnout jako štíři, kteří se změnili v orly. Prací na sobě osvobozujeme nejen sebe, ale i mocnosti, kterými jsme se nechali inspirovat. Uvolňujeme řetězy, kterými byly tyto mocnosti přikuty ke skále našeho sobectví. Rozpouštíme tím část světového zatížení. To je pak nejlepší motivace k naší sebeočistné práci. Prosme tedy Krista, aby se naše srdce rozevřelo a přijalo balzám božského tvůrčího Slova, které v celém kosmu neustále zní, tvoří, obnovuje, vykupuje. /Z mailu kamarádce/   číst dál

ÚVODNÍ POZNÁMKA: NĚKTERÉ MYŠLENKY Z MODLITEB VE SPODNÍ ČÁSTI TOHOTO ČLÁNKU MŮŽEME VE DNECH KOLEM SVÁTKU DUŠIČEK A VŠECH SVATÝCH, KDY NÁS ODTĚLENÍ MOHOU LÉPE VNÍMAT, PŘEDČÍTAT NĚKOMU Z NAŠICH DRAHÝCH ODTĚLENÝCH. VŽDY JEN JEDNOMU, KTERÉHO SI VOLNĚ, BEZ NÁSILNÉHO PŘIVOLÁVÁNÍ PŘEDSTAVÍME ČI VYBAVÍME, JAKO BY SEDĚL VEDLE NÁS A NASLOUCHAL. MOŽNÁ O TOM PAK NABUDEME JISTOTY. ODTĚLENÍ Z NÁS MOHOU TAKTO PŘIJMOUT JEN TO, CO SAMI AKTIVNĚ MYSLÍME, NIKOLIV CO BYCHOM JEN SUŠE ČETLI BEZ ŽIVÉHO SOUZNĚNÍ S TEXTEM. MŮŽE JIM TO DODAT  JASNĚJŠÍHO VĚDOMÍ I POSILY K PŘEDSEVZETÍ K LEPŠÍMU ŽIVOTU PRO PŘÍŠTĚ. číst dál

Proces s "vlasatci" stvořil Chartu 77. Na chodbě soudu se potkávali zástupci disentu.Koncerty nepovolených hudebních skupin a písničkářů přiváděly komunistické normalizátory k nepříčetnosti. V očích režimu byli nebezpečnými protistátními živly, takže je exemplárně trestal. V šestém díle seriálu ke 100. letům výročí vzniku republiky přináší Paměť národa ve spolupráci s Aktuálně.cz dosud nejpřesnější rekonstrukci případu, který stál za vznikem Charty 77 a vešel do historie jako "proces s Plastiky". Avšak i toto absurdní komunistické divadlo se mohlo konat jen díky okupaci armád států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, jejíž padesátileté výročí si rovněž připomínáme. číst dál

Češka projela železnou oponou v tanku za svou láskou. V USA se stala legendou   +8fotografií Tak vypadala zoufalá cesta Čechů v Tanku svobody za železnou oponu. Foto: Archiv Skautského institutu číst dál

Rytmicky vyzdvihujúce archetypy – tak by som nazvala tvorbu Štúrovského básnika Sama Bohdana Hroboňa. Zdanlivo bežný kvet – ako ruža, či bežný kríčok alebo bežný človek sa cez rytmické verše plné novotvarov postupne ako po pravidelnej špirále dostáva nahor k tým najvyšším ideám a stáva sa niečim, čo je preniknuté Kristom. Básnik neuznaný ani svojou dobou a nepochopený dostatočne ani v tejto dobe. Jeho vyše osemtisíc strán filozofických názorov ostáva pre svet uzavretých v rukopisoch a nie to ešte vo vtedajšej dobe, keď vnímali jeho názory ako schizofrenický prejav. Ani jeho osobný život nebol ľahký a pritom čítajúc jeho listy – koľko lásky a plného odpustenia všetkým je v jeho písaných slovách, koľko hlbokého pochopenia pre ľudské slabosti.Jeho výzva je absolútna. Nevidel len národné, ale videl to všeobecne ľudské, ten prerod, ktorý je potrebný a mal by sa odohrať v každom človeku smerom k tomu najvyššiemu v sebe.Koľko pokory bol nútený tento človek prijímať – nič mu nevydali, žil v úplnej chudobe a skromnosti do vysokého veku a predsa sa díval do najvyšších výšin.Cítim úctu k jeho tvorbe a u každého, koho poznám, kto privoňal k jeho dielu, vnímam, že prechováva k Hroboňovi nežnú lásku takpovediac – on je môj obľúbený básnik – má niečo, čo iní nemajú, niečo, čo vraví o ďalekej budúcnosti a nesie svetlo. číst dál

O PROMĚNLIVOSTI VĚCÍ A VĚKŮ číst dál

https://www.i60.cz/clanek/detail/20906/castolovicka-hrabenka-klidne-me-oslovujte-diano?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu číst dál

Na sklonku vlády jedné strany už si lidé ledacos dovolili. A tak v noci na 28. října 1988, rok před Listopadem, nastal výbuch. Pachatel? Ví Bůh. Každopádně jsme onomu vtipálkovi fandili. Nikdy nebyl odhalen. Co se stalo? Českobudějovičtí soudruzi si onoho roku umístili do zeleně před krajský výbor KSČ mohutný několikatunový kámen (po nich i písečtí a jiní), spíš kus skály, který měl symbolizovat pevnost strany na věky věkův „a nikdy jinak“. Ale už nesymbolizoval. V oné noci nastala rána, slyšitelná na desítky kilometrů. „Kamínek“, jak se mu posměšně mezi lidem říkalo, se rozletěl na kusy. Kdosi pod něj položil a načasoval nálož, aby tak dal komunistům najevo, že je tu opozice a že už s ní musí počítat. V budově strany to vytřískalo okna, to stačilo. Bylo to dobře načasováno na dvě hodiny v noci, kdy kolem lidi nechodí a nikoho to nemohlo zranit. Typický český neškodný ale důrazný protest. Jedna z událostí oné doby, které nás už probouzely z letargie. Šuškandou se zpráva rozletěla široko daleko po kraji, s našimi tehdejšími spikleneckými úsměvy. A hned se vyrojily vtipy. Například že se tím měl Slavík naučit lítat. Slavík se jmenoval tehdejší čelný komunistický funkcionář, sídlící v oné budově. Nebo že se zastaví výroba postelí – nebudou třeba: Slavík v noci bude lítat, strana bdí, nepřítel nespí, mládež má v socialismu ustláno na růžích, sportovci usnuli na vavřínech, vězňům musí stačit deky, děti spí v kočárkách, důchodci trpí nespavostí, armáda nás hlídá dnem i nocí… (asi polovinu jsem si jich tehdy přidal, a ujalo se, podobně jako když jsem dal do oběhu mé další dva politické vtipy). číst dál

Nedozvíte se tu žádné závratnosti či luštění záhad a tajemství jasnovidem, ať už skutečným nebo domnělým (což si takový člověk samozřejmě nepřipustí). Jen trochu povídání o tom, jak to s tou karmou či dobrotou funguje. Máme dojem, že je nyní toho zla „příliš“? To k nám mluví zlo, vtělované po věky námi všemi do útrob Země. Je ho tam už mnoho a tak pokušení k němu nám dnes více vrací tzv. astrální zrcadlo, tedy zpětný reflex ze zemských mentálních vrstev. Když se toužíme zbavit karmy, netýká se to jen té, kterou nyní vidíme. Naše sebeočista má za úkol současně pálit i stopy zla, námi prožívaného a odedávna zanechávaného v auře Země a zaznamenaného v kronice akaša (univerzální paměť světa). I toto naše zlo se vtělilo do zemské substance a do aury Země. Máme proto krásnou možnost i úkol – vše v sobě i kolem sebe projasňovat. Pomůckou může být i opakované vyvolávání si například nálady prosluněného nedělního svátečního jitra, nebo momentu ticha po doznění varhan v chrámu a podobně. Je to radostnější a plodnější, než naše časté rozhlížení se po světě ze své soudné stolice a rozptylování se permanentním posuzováním všech a všeho, co je v dosahu naší pozornosti. Bez nitra, zklidněného a projasněného aspoň občas jako vodní hladina, k nám žádné vyšší vlivy a prožitky nepřijdou, nemají kam se umístit. Či spíše my si jich nepovšimneme. číst dál

Když si Otokar Březina zlomil ruku, prohlásil prý, že je to lepší než si zlámat křídla. Úžasná schopnost postavit se neosobně nad svou nepříjemnost. I proto mohl napsat sbírku Stavitelé chrámů – byl jedním z nich. Ale zároveň – napsal i sbírku s výmluvným titulem Nebezpečí sklizně. Nepatřil mezi ty, co chtějí vše přajásat poukazem, že na všem je něco dobrého. To bychom pak mohli dospět k relativizaci zla například poukazem, že „Hitler přece stavěl dálnice“ nebo že v desetimilionech, které Lenin a Stalin poslali na smrt, byli jistě i někteří zločinci, kteří si smrt zasloužili. A že Lenin přece zavedl v Rusku elektřinu. číst dál