Období: listopad 2017

Kolem roku 1985 jsme měli v práci na revizi soudružku Pečenkovou z OFS, která se svěřila s těžkým životním šokem a zklamáním. Dala hrdě dceru studovat do Moskvy. To mohli z protekce jen politicky nejspolehlivější. Líčila pak tu katastrofu, celá rozčarovaná, že tam není ten ráj, o kterém ji přesvědčila propaganda. Byl tam hlad, prázdné krámy,  špiclování, strach, studentky se často prodávaly za kus jídla. Tahle když přijela na pár dní domů, odvážela si zpátky veliký kufr dámských vložek - ty tam byly zcela neznámé a ruské studentky by jí utrhaly ruce, dostávala za ně od nich, ač hladověly, i jídlo apod. Bylo vidět, jak se v té soudružce pere stranické přesvědčení a starost o dceru v úděsných poměrech. Tupá stádovost a zaslepenost jí nejspíš nedovolila pravdivě se informovat anebo vše takové měla za lživé a západ preferující, což pro ni bylo zřejmě nechutné a opovrženíhodné. Takových mi líto není. Musejí si vymáchat "čumáčky"  v tom, co slepě propagovali. Můj šéf v Praze z počátku 80. let, přesvědčený straník, dostal "za zásluhy" 3 týdny ve "vlaku družby". Bylo to ovšem spíš za trest. Přijel otřesený tou bídou, jen šeptem se svěřoval, že místní žebrají, není tam co jíst, někde ani kde se umýt, žádné obchody a pokud, tak úplně prázdné... - nabízeli našim k výměně odznáčky Lenina. A to projížděli trasou, která byla kvůli tomu vlaku vylepšená. - Kdesi jsem četl ještě za SSSR, že když se v obchodně zeptají třeba na chleba,  prodavačky řeknou: Chleba v podstatě je. Pouze ho zatím nedovezli. - Nesmělo se o ničem říkat Nemáme. Inu - "vsjo búdět". číst dál

Nina Vránová: číst dál

- Něčí domnělá aureola se v důsledku stává brněním proti živým myšlenkám zvenčí.  Nesnažme se mít aureolu, může se stát brněním proti jemným (živým) myšlenkám ze světa. Zvenčí brnění, uvnitř samolibé vrnění. Brnění a vrnění, všecko stejné. číst dál

Slovenský exministr kultury Ladislav Snopko ve Výzvě Renaty Kalenské mluví o tom, že „zvířata se dnes rozčilují, že jim nikdo nesype do korýtka”. Co přesně tím myslí? - Jaký je stav slovenské a české společnosti osmadvacet let po listopadu 1989? Zakládající člen slovenské Veřejnosti proti násilí Ladislav Snopko ve Výzvě Seznamu říká, že víc než víra v cokoli nás zajímá HDP. - „Když se něco rozbije, nejrychleji se spraví mechanika. Ale co s tou posádkou? To trvá dlouho. Ekonomiku jsme si opravili, ale sami sebe ještě ne. To ještě takových dvacet let potrvá. Musíme být trpěliví.“ - Snopko ve Výzvě srovnává Čechy a Slováky – a mimo jiné i jejich prezidenty. Ve srovnání Miloše Zemana a Andreje Kisky u něj jednoznačně vyhrává slovenský prezident. Proč? A uspěl by podle Ladislava Snopka v politice na Slovensku Andrej Babiš? A před čím on sám varoval Karla Schwarzenberga? číst dál

Odpověď nalezneme v následujícím pojednání o Venezuele. Doporučuji ji vřele našim komunistům k emigraci nebo alespoň měsíčnímu poznávacímu pobytu. Je to země dokonalého socialismu: tři čtvrtiny obyvatel trpí hladem, někteří hladem umírají. Není jídlo, léky, není nic. Inflace v řádu tisíců procent. Jídlo se krade ze školních jídelen. Nikde jinde nejsou rozdíly mezi bohatými a chudými tak velké, jako když se socialismus dotáhne k dokonalosti. číst dál

Objevuje se tu  drze bez vědomí a svolení autora webu. číst dál

Osvěžme si to, co jsme se, my starší, ve škole neučili. A co má v programu i jedna strana u nás, hlásící se k tomuto odkazu. Dostojevského moudrý až prorocký výrok, viz níže, platí stále. - Není náhodné, že trnem v oku ruskému vedení od Lenina až po Putina je T. G. Masaryk (jeho boj čs. legií proti bolševismu), a Putinovi i Václav Havel. Spolu s Čínou jsou jedinými velkými zeměmi na světě, kde dlouhodobě vítězí lež a nenávist nad pravdou a láskou, a to i ve věci světového názoru resp. ateismus versus křesťanství (i proto Rusko tolik imponuje našemu současnému prezidentovi). Tříbení Ruska bude dlouhodobé a ještě bolavé, ale jednou přinese dobré plody. číst dál

Říkáme, že žijeme v chvatu.  Svádíme to neurčitě na "dobu". Rádi dnes všechno na něco svádíme, je to i alibi na lenivost myšlení.  U toho ale nemusíme zůstávat, stačí si to trochu konkrétněji rozebrat. číst dál

/Z  mailu kamarádce/ Pokud myslíme s opravdovou láskou a oddaností na někoho vzácného, nebo na Krista či Matku boží, pak je dobré to dělat nejen za sebe či pro sebe, ale rovnou v klidném rozšíření se té oddanosti dál,  rozhodnutí se o společnou lásku bezeslovně dělit dál, rozšiřovat svou duši naplněnou láskou k nim, naplňovat svět tím, co zrovna hezké ve mně je (není to žádná věda ani něco jednoznačně vypadajícího, co by se muselo pracně docílit, je to jednoduché, a i kdyby se to plně nedařilo, stačí úmysl). Jsme pak na chvíli vědomou součástí jejich světa (stupeň naší "dokonalosti" nerozhoduje).  Pak je to i naše plné naplnění, když je to současné rozšířené sdílení do šíře. Pak je to přiblížění se Kristu, možná na okamžiky i plynutí v Něm. Myslel jsem dlouho, že "spojení s Kristem" je něco pro mne nedosažitelného (v porovnání se středověkými extatickými mystiky), ale ono to lze částečně kdykoliv. Ne třeba plné proniknutí, ale podle našich možností. Když řekl - Kde dva či tři jsou ve jménu mém, jsem mezi nimi, nezdůrazňoval u toho žádnou vysokou mystiku či vysoké stupně. Tak lze i nám, obyčejným, dávat někomu kousek Krista. Ti dva či tři či lidstvo jako celek nemusí být fyzicky přítomni, ale v našem modlitebním postoji. Proto je Otče náš, ne Otče můj. Vzhlížím ke Kristu nejen já, ale kdesi v pozadí mysli (to stačí) - my. Nenásilně, klidně, radostně, trpělivě i kdyby to hned nešlo. I za to se lze občas modlit. číst dál

Nobelova cena zajisté poputuje do Čech; Diabetologové - jste zbyteční; Diabetici jásejte; Járo Cimrmane - styďte se, zapomněl jste objevit lék na cukrovku, teď ho konečně objevil váš nástupce Zeman; Pane Hahnemanne, když jste vynalezl homeopatii, kde stejné se léčí stejným, jak to že jste nedoporučil léčit cukrovku cukrem? To muselo čekat až na českého objevitele? Vstoupíme do dějin: Tak jako v Americe černý pátek na burze, tak světlá sobota na Pražském hradě. A dost možná, že následující kuřácký poznatek, připisovaný Cimrmanovi, je právě od Zemana: "Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov." číst dál

A taky o připravených knihách k vydání. Napřed ale trocha varování: jsme v tomto národě zejména z médií navyklí, že když někde hovoří spolu dva, tak si musí přinejmenším oponovat, ne-li se snižovat či přímo urážet. Následující maily přináší doplňování, navazování myšlenek, běžnou vzájemnou inspiraci. Martin Dohnal: Jistě by vás zaujalo to, co jsem četl dnes v deníku Metro: že cizinci odjíždějící na delší dobu do zahraničí pracovat preferují dle průzkumů hodně ČR, i z toho důvodu, že jsme 6. nejbezpečnější zemí na světě ze 163 zkoumaných, a dlouhodobě.Taky psali, že Praha má 5. nejlepší MHD na světě, lepší i než ve  Vídni. číst dál